Boje o trůn fotbalového mistra světa? Přehled všech finálových duelů!

Finále mistrovství světa, to je prostě fotbalový Olymp. Místo, kde se plní sny a kde se lámou srdce. Za ty roky jsme viděli všechno. Maradonovu genialitu v Mexiku. Baggioův smutek v Americe. Zidanův zkrat v Německu. A samozřejmě Messiho korunovaci v Kataru.

Tohle je přehled všech těch nezapomenutelných večerů, které formovaly fotbalovou historii a na které se nikdy nezapomene. Připoutejte se, tahle jízda bude stát za to.

Psal se 18. prosinec 2022 a v katarském Lusailu se odehrálo nejlepší, nejšílenější a nejdramatičtější finále v historii fotbalu. Lionel Messi, největší hráč všech dob, si šel pro svůj poslední sen. Proti němu stál jeho nástupce, Kylian Mbappé, a obhájci titulu z Francie. Byl to večer, který měl všechno.

Hele, prvních 80 minut to byl absolutní koncert Argentiny. Francie byla na hřišti, ale vlastně nebyla. Argentina vedla 2:0 po gólech Messiho z penalty a nádherné akci, kterou zakončil Di María, a vypadalo to na jasnou záležitost. Jenže pak přišlo 97 vteřin absolutního šílenství. V 80. minutě proměnil Mbappé penaltu a o minutu později neuvěřitelným volejem srovnal! Totální šok! Svět oněměl úžasem a zápas šel do prodloužení.

A tam drama pokračovalo. V prodloužení poslal Messi Argentinu znovu do vedení a zdálo se, že pohádka bude mít šťastný konec. Jenže pak přišla další penalta pro Francii a Mbappé zkompletoval hattrick! Neuvěřitelné! V poslední vteřině prodloužení měl Kolo Muani na noze vítězný gól, ale Emiliano Martínez předvedl zákrok století a poslal zápas do penalt. A tam se stal hrdinou. Svými psychologickými hrami rozhodil Francouze a dovedl Argentinu k titulu.

Když Gonzalo Montiel proměnil rozhodující penaltu, celý svět explodoval. Lionel Messi konečně dosáhl na svatý grál. Zvedl nad hlavu pohár pro mistry světa a definitivně potvrdil, že je nejlepším fotbalistou všech dob. Byl to večer, na který se nikdy nezapomene. Byl to triumf jedné generace, jednoho génia a jedné země, která po 36 letech znovu slavila. Byl to večer, kdy se fotbal ukázal v celé své kráse.

Branky: 23. Messi (pen.), 36. Di María (Mac Allister), 108. Messi – 80. Mbappé (pen.), 81. Mbappé (Thuram), 118. Mbappé (pen.). Penalty proměnili: Messi, Dybala, Paredes, Montiel – Mbappé, Kolo Muani. Neproměnili: Coman, Tchouaméni. Rozhodčí: Szymon Marciniak (Pol.). ŽK: Fernández, Acuña, Paredes, Montiel – Rabiot, Thuram, Giroud. Diváci: 88 966. Místo: Lusail Iconic Stadium (Lusail, Katar).

Argentina: E. Martínez – Molina (91. Montiel), Romero, Otamendi, Tagliafico (120+1. Dybala) – De Paul (102. Paredes), Enzo Fernández, Mac Allister (116. Pezzella) – Messi, Álvarez (102. La. Martínez), Di María (64. Acuña). Trenér: Lionel Scaloni.

Francie: Lloris – Koundé (120+1. Disasi), Varane (113. Konaté), Upamecano, T. Hernández (71. Camavinga) – Griezmann (71. Coman), Tchouaméni, Rabiot (96. Fofana) – Dembélé (41. Kolo Muani), Giroud (41. Thuram), Mbappé. Trenér: Didier Deschamps.

Sestřih utkání:

Psal se 15. červenec 2018 a v Moskvě se chystala korunovace. Mladá, dravá Francie plná hvězd jako Mbappé, Griezmann a Pogba si šla pro svůj druhý titul v historii. Proti nim stálo největší překvapení turnaje, statečné Chorvatsko v čele s Lukou Modrićem, které si získalo srdce fanoušků po celém světě. Bylo to finále plné gólů, kontroverzí a emocí.

Hele, tohle byl souboj generací a stylů. Francie byla rychlá, dynamická a neuvěřitelně efektivní. Chorvatsko naopak spoléhalo na zkušenost, bojovnost a genialitu svého kapitána Modriće. Zápas začal nešťastně pro Chorvaty, když si v 18. minutě dal vlastní gól Mario Mandžukić. Chorvati se ale nesesypali a o deset minut později krásnou střelou srovnal Ivan Perišić. Jenže pak přišel klíčový a velmi kontroverzní moment.

Po rohovém kopu zahrál Perišić ve vápně rukou a rozhodčí po dlouhém zkoumání videa nařídil penaltu. Antoine Griezmann ji s ledovým klidem proměnil a poslal Francii znovu do vedení. Byl to moment, který zlomil chorvatský odpor a nasměroval Francii k vítězství. Ve druhém poločase pak Francouzi přidali další dva góly, když se trefili Paul Pogba a Kylian Mbappé. Chorvati už jen snížili po obrovské chybě brankáře Llorise, kterou potrestal Mandžukić.

Francie vyhrála 4:2 a podruhé v historii se stala mistrem světa. Byl to triumf nové zlaté generace a zrození superhvězdy Kyliana Mbappého. Pro Chorvatsko to byl hořký konec neuvěřitelné pohádky. I když prohráli, jejich bojovnost a odhodlání si získaly respekt celého světa a stříbro z Moskvy bylo největším úspěchem v historii jejich fotbalu.

Branky: 18. Mandžukić (vla.), 38. Griezmann (pen.), 59. Pogba, 65. Mbappé – 28. Perišić (Vida), 69. Mandžukić. Rozhodčí: Néstor Pitana (Arg.). ŽK: Kanté, Hernández – Vrsaljko. Diváci: 78 011. Místo: Lužniki (Moskva, Rusko).

Francie: Lloris – Pavard, Varane, Umtiti, Hernández – Pogba, Kanté (55. N'Zonzi) – Mbappé, Griezmann, Matuidi (73. Tolisso) – Giroud (81. Fekir). Trenér: Didier Deschamps.

Chorvatsko: Subašić – Vrsaljko, Lovren, Vida, Strinić (81. Pjaca) – Rakitić, Brozović – Rebić (71. Kramarić), Modrić, Perišić – Mandžukić. Trenér: Zlatko Dalić.

Sestřih utkání:

Psal se 13. červenec 2014 a na legendární Maracanã v Riu de Janeiru se chystala bitva gigantů. Německo, které v semifinále ponížilo domácí Brazílii 7:1, proti Argentině a Lionelu Messimu, který toužil po svém prvním velkém titulu s reprezentací. Byl to souboj německé mašiny proti argentinskému géniovi. A byl to večer, který měl nečekaného hrdinu.

Hele, tohle byl neuvěřitelně taktický a vyrovnaný zápas. Argentina měla obrovské šance, Higuaín běžel sám na bránu, ale selhal. Němci sice drželi míč, ale do větších příležitostí se nedostávali. Lionel Messi byl skvěle bráněn a neměl prostor pro svou genialitu. Zápas byl plný napětí, soubojů a čekání na jedinou chybu. Po devadesáti minutách to bylo 0:0 a šlo se do prodloužení.

A tam se začaly dít věci. Oba týmy už mlely z posledního, ale stále se hrálo o každý metr hřiště. A pak přišla 113. minuta. André Schürrle utekl po levé straně, poslal do vápna dokonalý centr a tam si ho našel střídající Mario Götze. Zpracoval si míč na prsa a z voleje ho nekompromisně poslal do sítě. Byl to gól, který rozhodl celé finále. Gól, který se navždy zapsal do historie.

Německo se počtvrté v historii stalo mistrem světa a jako první evropský tým dokázalo vyhrát na jihoamerickém kontinentu. Pro Lionela Messiho to byl jeden z nejbolestivějších večerů kariéry. Byl tak blízko, ale na ten nejcennější pohár si nesáhl. Naopak pro Maria Götzeho to byl moment nesmrtelnosti, i když jeho kariéra poté už nikdy nedosáhla takových výšin. Byl to triumf německé generace a dokonalá tečka za skvělým turnajem.

Branky: 113. Götze (Schürrle). Rozhodčí: Nicola Rizzoli (Ita.). ŽK: Schweinsteiger, Höwedes – Mascherano, Agüero. Diváci: 74 738. Místo: Maracanã (Rio de Janeiro, Brazílie).

Německo: Neuer – Lahm, Boateng, Hummels, Höwedes – Kramer (31. Schürrle), Schweinsteiger – Müller, Kroos, Özil (120. Mertesacker) – Klose (88. Götze). Trenér: Joachim Löw.

Argentina: Romero – Zabaleta, Demichelis, Garay, Rojo – Biglia, Mascherano, Pérez (86. Gago) – Messi, Higuaín (78. Palacio), Lavezzi (46. Agüero). Trenér: Alejandro Sabella.

Sestřih utkání:

Psal se 11. červenec 2010 a v Johannesburgu se chystalo finále, které se do historie zapsalo jako jedno z nejtvrdších a nejbrutálnějších. Španělsko, mistři Evropy, chtěli svůj první titul mistrů světa. Proti nim stálo Nizozemsko, které se potřetí v historii dostalo do finále a doufalo, že konečně zlomí své prokletí. Ale místo fotbalové krásy jsme viděli válku.

Hele, tohle nebyl fotbal, to byla bitva. Nizozemci se rozhodli, že španělskou tiki-taku zastaví za každou cenu, a jejich hra byla plná faulů a tvrdých zákroků. Symbolem všeho byl kung-fu kop Nigela de Jonga do hrudi Xabiho Alonsa, za který nepochopitelně dostal jen žlutou kartu. Rozhodčí Howard Webb rozdal neuvěřitelných 14 žlutých karet a jednu červenou. Byl to zápas, který se vymykal kontrole.

I přes tu brutalitu měl zápas své hrdiny a tragédy. Tím největším mohl být Arjen Robben, který běžel dvakrát sám na brankáře Casillase, ale v obou případech selhal. Španělsko sice drželo míč, ale do větších šancí se nedostávalo. Zápas dospěl do prodloužení, kde byl vyloučen nizozemský obránce Heitinga. A pak přišel moment, který rozhodl.

Běžela 116. minuta. Míč se dostal k Andrési Iniestovi a ten ho nekompromisně napálil do sítě. GÓL! Španělsko bylo poprvé v historii mistrem světa! Byl to triumf fotbalu nad brutalitou. Byl to triumf jedné z nejlepších generací všech dob, která vládla světu a hrála fotbal, na který se nezapomíná. Pro Nizozemsko to byla třetí finálová prohra a další hořký konec.

Branky: 116. Iniesta (Fàbregas). Rozhodčí: Howard Webb (Angl.). ŽK: Puyol, Ramos, Capdevila, Iniesta, Xavi – van Persie, van Bommel, de Jong, van Bronckhorst, Heitinga, Robben, van der Wiel, Mathijsen. ČK: 109. Heitinga. Diváci: 84 490. Místo: Soccer City (Johannesburg, Jihoafrická republika).

Španělsko: Casillas – Ramos, Piqué, Puyol, Capdevila – Busquets, Alonso (87. Fàbregas) – Pedro (60. Navas), Xavi, Iniesta – Villa (106. Torres). Trenér: Vicente del Bosque.

Nizozemsko: Stekelenburg – van der Wiel, Heitinga, Mathijsen, van Bronckhorst (105. Braafheid) – van Bommel, de Jong (99. van der Vaart) – Robben, Sneijder, Kuyt (71. Elia) – van Persie. Trenér: Bert van Marwijk.

Sestřih utkání:

Psal se 9. červenec 2006 a v Berlíně se chystal večer plný dramatu, který se navždy zapsal do historie jedním ikonickým a šokujícím momentem. Francie v čele s loučícím se Zinedinem Zidanem proti Itálii. Zápas měl neuvěřitelný náboj, ale nikdo nečekal, jakým způsobem skončí kariéra jednoho z největších hráčů všech dob.

Hele, tenhle zápas začal ve velkém stylu. Už v 7. minutě proměnil Zinedine Zidane penaltu drzým dloubáčkem o břevno a poslal Francii do vedení. Jenže Itálie rychle odpověděla. V 19. minutě si na roh naskočil Marco Materazzi a hlavou srovnal. Od té chvíle to byla taktická bitva plná napětí. A právě tihle dva střelci se měli stát hlavními aktéry největšího dramatu.

Zápas dospěl do prodloužení. A pak přišla 110. minuta. Moment, který zmrazil celý svět. Po slovní roztržce se Zinedine Zidane otočil a hlavou udeřil do hrudi Marca Materazziho. Červená karta! Konec jedné velké kariéry v tom nejhorším možném světle. Byl to zkrat, který nikdo nepochopil, a Francie musela dohrávat v deseti. Zápas dospěl do penaltového rozstřelu.

A tam se zrodil nový italský hrdina. Všichni střelci byli neomylní, až na Davida Trezegueta, který trefil břevno. A pak si vzal míč levý obránce Fabio Grosso, muž, který vstřelil klíčový gól už v semifinále. S ledovým klidem proměnil a poslal Itálii na vrchol. Po 24 letech se Itálie stala počtvrté mistrem světa. Byl to triumf týmového ducha, skvělé obrany a večer, na který se bude navždy vzpomínat kvůli Zidanově hlavě.

Branky: 19. Materazzi (Pirlo) – 7. Zidane (pen.). Penalty proměnili: Pirlo, Materazzi, De Rossi, Del Piero, Grosso – Wiltord, Abidal, Sagnol. Neproměnil: Trezeguet. Rozhodčí: Horacio Elizondo (Arg.). ŽK: Zambrotta – Sagnol, Diarra, Malouda. ČK: 110. Zidane. Diváci: 69 000. Místo: Olympiastadion (Berlín, Německo).

Itálie: Buffon – Zambrotta, Materazzi, Cannavaro, Grosso – Gattuso, Pirlo – Camoranesi (86. Del Piero), Totti (61. Iaquinta), Perrotta (61. De Rossi) – Toni. Trenér: Marcello Lippi.

Francie: Barthez – Sagnol, Thuram, Gallas, Abidal – Makélélé, Vieira (56. Diarra) – Ribéry (100. Trezeguet), Zidane, Malouda – Henry (107. Wiltord). Trenér: Raymond Domenech.

Sestřih utkání:

Psal se 30. červen 2002 a v japonské Jokohamě se chystal příběh o vykoupení. Brazílie proti Německu. A hlavně, Ronaldo proti Oliveru Kahnovi. Ronaldo, který čtyři roky předtím ve finále záhadně zkolaboval a stal se tragickým hrdinou. A Oliver Kahn, nejlepší brankář turnaje, který na cestě do finále pustil jediný gól. Byl to souboj dvou titánů, který měl jednoznačného vítěze.

Hele, tohle byl Ronaldův večer. Celý svět sledoval, jestli dokáže překonat své démony z roku 1998. A on to dokázal ve velkém stylu. Zápas byl vyrovnaný, Němci spoléhali na svou tradiční bojovnost a organizaci, Brazilci na svou genialitu a umění tria Ronaldo, Rivaldo, Ronaldinho. Šance byly na obou stranách, ale brankáři byli skvělí. A pak přišel moment, který všechno změnil.

V 67. minutě vystřelil z dálky Rivaldo. Byla to tvrdá, ale ne úplně nechytatelná střela. A Oliver Kahn, německý titán, udělal jedinou chybu na celém turnaji. Míč neudržel, vyrazil ho před sebe a tam, kde měl být, stál ON. Ronaldo. A s instinktem zabijáka ho doklepl do sítě. Byl to gól, který zlomil německý odpor a odstartoval brazilskou fiestu.

A o dvanáct minut později přišla definitivní tečka. Rivaldo chytře pustil míč na Ronalda a ten ho technickou střelou k tyči poslal do sítě podruhé. Bylo hotovo. Brazílie se popáté v historii stala mistrem světa a Ronaldo se stal nesmrtelným hrdinou. Byl to triumf krásy, radosti a hlavně příběh o neuvěřitelném vzkříšení jednoho z nejlepších útočníků všech dob. Pro Kahna to byl tragický večer, pro Ronalda ten nejlepší v životě.

Branky: 67. a 79. Ronaldo. Rozhodčí: Pierluigi Collina (Ita.). ŽK: Roberto Carlos – Klose. Diváci: 69 029. Místo: International Stadium (Jokohama, Japonsko).

Brazílie: Marcos – Lúcio, Edmílson, Roque Júnior – Cafu, Gilberto Silva, Kléberson, Roberto Carlos – Ronaldinho (85. Juninho) – Rivaldo, Ronaldo (90. Denílson). Trenér: Luiz Felipe Scolari.

Německo: Kahn – Linke, Ramelow, Metzelder – Frings, Hamann, Jeremies (77. Asamoah), Bode (84. Ziege) – Schneider, Klose (74. Bierhoff), Neuville. Trenér: Rudi Völler.

Sestřih utkání:

Psal se 12. červenec 1998 a v Paříži se chystala korunovace. Domácí Francie proti obhájcům titulu z Brazílie. A hlavně, Zinedine Zidane proti Ronaldovi. Jenže celé finále zastínila záhada, která se stala pár hodin před zápasem a která dodnes není úplně vysvětlená. Ronaldo, nejlepší hráč světa, dostal záhadný záchvat a jeho start byl nejistý.

Hele, tenhle zápas byl od začátku divný. Ronaldo nakonec nastoupil, ale na hřišti byl jen svým stínem. A Francie toho dokonale využila. Hnaná domácím publikem se do Brazilců zakousla od první minuty. A večer patřil jednomu muži. Zinedinu Zidanovi. V 27. minutě si naskočil na rohový kop a neuvěřitelnou hlavou poslal Francii do vedení. Byl to moment, který odstartoval francouzskou párty.

A aby toho nebylo málo, těsně před koncem prvního poločasu přišla kopie prvního gólu. Další roh, další náběh a další gól hlavou od Zinedina Zidana! 2:0! Brazílie byla na kolenou, naprosto bezradná a bez svého nejlepšího hráče v plné síle neměla žádnou šanci. Ve druhém poločase byla navíc vyloučena opora obrany Desailly, ale ani to Brazilcům nepomohlo.

V poslední minutě zápasu pak pečetil výhru po rychlém protiútoku Emmanuel Petit a oslavy mohly propuknout naplno. Francie poprvé v historii vyhrála mistrovství světa a celá země explodovala v euforii. Byl to triumf jedné skvělé generace a večer, který z Zinedina Zidana udělal národního hrdinu. Ale navždy zůstane otázka: Co by se stalo, kdyby byl Ronaldo stoprocentně fit?

Branky: 27. a 45+1. Zidane, 90+3. Petit. Rozhodčí: Said Belqola (Mar.). ŽK: Deschamps, Desailly, Karembeu – Júnior Baiano. ČK: 68. Desailly. Diváci: 80 000. Místo: Stade de France (Saint-Denis, Francie).

Francie: Barthez – Thuram, Leboeuf, Desailly, Lizarazu – Deschamps, Karembeu (57. Boghossian), Petit – Zidane, Djorkaeff (74. Vieira) – Guivarc'h (66. Dugarry). Trenér: Aimé Jacquet.

Brazílie: Taffarel – Cafu, Aldair, Júnior Baiano, Roberto Carlos – César Sampaio (73. Edmundo), Dunga, Rivaldo, Leonardo (46. Denílson) – Bebeto, Ronaldo. Trenér: Mário Zagallo.

Sestřih utkání:

Psal se 17. červenec 1994 a v kalifornské Pasadeně se psala historie. Poprvé a naposledy se finále mistrovství světa rozhodovalo v penaltovém rozstřelu po bezbrankové remíze. Byl to souboj dvou fotbalových gigantů, Brazílie a Itálie, který měl jednoho z nejtragičtějších hrdinů všech dob. Roberto Baggio, božský copánek, který táhl Itálii celým turnajem, se stal symbolem smutku.

Hele, tohle finále nebylo zrovna reklamou na fotbal. V obrovském horku se hrál opatrný, taktický zápas, kde nikdo nechtěl udělat chybu. Šancí bylo minimum a oba týmy se soustředily hlavně na obranu. Bylo to 120 minut nudy a čekání na jediný gól, který ale nikdy nepřišel. Poprvé v historii skončilo finále 0:0 a o novém mistru světa musely rozhodnout penalty. A tam se mělo odehrát to největší drama.

A ta penaltová loterie? To byl thriller se vším všudy. Hned první pokus selhal italský kapitán Baresi, ale vzápětí ho napodobil Brazilec Márcio Santos. Zdálo se, že štěstí se přiklání na stranu Itálie. Jenže pak svůj pokus neproměnil Daniele Massaro. A pak přišel na řadu on. Poslední střelec Itálie, Roberto Baggio. Hráč, který Itálii dotáhl do finále svými góly, muž, na kterého spoléhal celý národ.

Musel dát. Postavil si míč, rozběhl se… a poslal ho vysoko nad bránu. Konec. Brazílie byla počtvrté mistrem světa. Obraz Roberta Baggia, který stojí se skloněnou hlavou a rukama v bok, se stal jedním z nejikončtějších a nejsmutnějších momentů v historii fotbalu. Byl to triumf brazilského týmu, ale navždy bude v paměti jako finále, které prohrál Roberto Baggio.

Branky: žádné. Penalty proměnili: Romário, Branco, Dunga – Albertini, Evani. Neproměnili: Márcio Santos – Baresi, Massaro, Baggio. Rozhodčí: Sándor Puhl (Maď.). ŽK: Mazinho, Cafu – Apolloni, Albertini, Donadoni. Diváci: 94 194. Místo: Rose Bowl (Pasadena, USA).

Brazílie: Taffarel – Jorginho (21. Cafu), Aldair, Márcio Santos, Branco – Mazinho, Mauro Silva, Dunga, Zinho (106. Viola) – Bebeto, Romário. Trenér: Carlos Alberto Parreira.

Itálie: Pagliuca – Mussi (35. Apolloni), Baresi, Maldini, Benarrivo – Berti, Albertini, Dino Baggio (95. Evani), Donadoni – Roberto Baggio, Massaro. Trenér: Arrigo Sacchi.

Sestřih utkání:

Psal se 8. červenec 1990 a v Římě se chystala odveta za finále z roku 1986. Západní Německo proti Argentině. Ale tohle finále se do historie zapsalo jako jedno z nejhorších, nejnudnějších a nejkontroverznějších všech dob. Bylo to finále plné faulů, karet a jedné velmi sporné penalty, která rozhodla o všem. A na konci stál plačící Diego Maradona.

Hele, tohle nebyl fotbal, to byla válka. Argentina, která se do finále spíše probránila a vyhrávala na penalty, přišla bez několika klíčových hráčů a rozhodla se, že bude jen bránit a faulovat. Němci sice chtěli hrát fotbal, ale naráželi na argentinský beton a neustálé provokace. Zápas byl plný emocí, ale fotbalové krásy nabídl minimum. A pak přišel moment, který všechno změnil.

V 65. minutě byl po druhé žluté kartě vyloučen argentinský obránce Monzón. A v 85. minutě přišel klíčový a velmi kontroverzní moment. Rozhodčí nařídil penaltu po souboji Völlera s Sensinim. Argentinci protestovali, Maradona brečel, ale nebylo jim to nic platné. K míči se postavil levý obránce Andreas Brehme a s ledovým klidem poslal míč přesně k tyči. Německo vedlo a bylo prakticky hotovo.

Argentina pak přišla ještě o dalšího vyloučeného hráče a zápas dohrávala v devíti. Když zazněl závěrečný hvizd, Němci slavili svůj třetí titul mistrů světa a dokonalou pomstu za prohrané finále před čtyřmi lety. Obraz plačícího Diega Maradony, který přebíral stříbrnou medaili, obletěl svět. Byl to hořký konec jednoho velkého turnaje a finále, na které se vzpomíná hlavně kvůli jeho ošklivosti.

Branky: 85. Brehme (pen.). Rozhodčí: Edgardo Codesal (Mex.). ŽK: Völler – Troglio, Maradona, Dezotti. ČK: 65. Monzón, 87. Dezotti. Diváci: 73 603. Místo: Stadio Olimpico (Řím, Itálie).

Německo: Illgner – Augenthaler – Berthold (73. Reuter), Kohler, Buchwald – Brehme, Hässler, Matthäus, Littbarski – Völler, Klinsmann. Trenér: Franz Beckenbauer.

Argentina: Goycochea – Simón – Serrizuela, Ruggeri (46. Monzón), Lorenzo – Basualdo, Burruchaga (53. Calderón), Troglio, Sensini – Maradona, Dezotti. Trenér: Carlos Bilardo.

Sestřih utkání:

Psal se 29. červen 1986 a v Mexico City se chystala korunovace krále. Diego Armando Maradona prožíval nejlepší turnaj v životě jednoho hráče a ve finále proti Západnímu Německu měl svůj příběh dokončit. A byl to příběh plný dramatu, zvratů a jedné geniální přihrávky, která rozhodla o všem. Tohle byl večer, kdy se z Maradony stal nesmrtelný Bůh.

Hele, tenhle turnaj byl prostě o Maradonovi. Jeho ruka boží a gól století proti Anglii, jeho sólo proti Belgii, to vše ho dovedlo až do finále. A tam Argentina začala skvěle. V prvním poločase se po chybě brankáře Schumachera trefil hlavou Brown a ve druhém poločase přidal druhý gól po rychlém protiútoku Valdano. Zdálo se, že je hotovo a Argentina si v klidu dojde pro titul.

Jenže Němci se nikdy nevzdávají. V 74. minutě snížil po rohovém kopu Karl-Heinz Rummenigge. A v 80. minutě přišel další roh a další gól! Tentokrát se trefil Rudi Völler a bylo srovnáno! Neuvěřitelný comeback! Argentina byla v šoku a zdálo se, že psychická výhoda je na straně Německa. Jenže Argentina měla ve svém středu génia.

Běžela 84. minuta. Diego Maradona dostal míč ve středu hřiště, obklíčený třemi německými hráči. Všichni čekali, co udělá. A on jednou jedinou, naprosto dokonalou přihrávkou, poslal do úniku Jorgeho Burruchagu. Ten běžel sám na brankáře a s ledovým klidem poslal míč do sítě. 3:2! Když zazněl závěrečný hvizd, Maradona padl na kolena v slzách štěstí. Dotáhl svou zemi na vrchol světa a definitivně se stal legendou.

Branky: 23. Brown, 56. Valdano, 84. Burruchaga (Maradona) – 74. Rummenigge, 81. Völler. Rozhodčí: Romualdo Arppi Filho (Braz.). ŽK: Maradona, Olarticoechea, Enrique, Pumpido – Matthäus, Briegel. Diváci: 114 600. Místo: Estadio Azteca (Mexico City, Mexiko).

Argentina: Pumpido – Cuciuffo, Brown, Ruggeri – Giusti, Batista, Enrique, Olarticoechea, Burruchaga (90. Trobbiani) – Maradona, Valdano. Trenér: Carlos Bilardo.

Německo: Schumacher – Jakobs, Förster, Eder, Briegel – Berthold, Matthäus, Magath (62. Hoeness), Brehme – Rummenigge, Allofs (46. Völler). Trenér: Franz Beckenbauer.

Sestřih utkání:

Zdroje informací:

https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_FIFA_World_Cup_finals