Boje o trůn hokejového mistra světa? Přehled všech finálových duelů!

Hele, finále mistrovství světa, to je prostě svátek. Pamatuju si to jako dneska, ten pocit, když naši kluci bojovali o zlato. Vídeň 1996, zlatý hattrick, Vídeň 2005, Hannover 2010 a samozřejmě Praha 2024. Každý ten zápas, to je jizva na srdci nebo nesmazatelná vzpomínka na absolutní euforii.

Za ty roky jsme viděli všechno. Ruskou mašinu, kanadskou dominanci, švédskou chytrost, finské sisu a slovenskou pohádku. Tohle je přehled všech těch nezapomenutelných večerů, které formovaly hokejovou historii. Připoutejte se, bude to jízda!

Psal se 25. květen 2025 a ve Stockholmu se psala historie. Američané čekali na zlato dlouhých 65 let. Až přišlo MS v hokeji 2025. Proti nim stáli Švýcaři, kteří prohráli druhé finále v řadě. Byl to večer o jedné střele, která ukončila jedno čekání a prohloubila druhé prokletí.

Hele, tohle byl souboj dvou prokletí a obrovské touhy. Na jedné straně Američané, kteří na zlato z mistrovství světa čekali neuvěřitelných 65 let. Šedesát pět let! Proti nim stáli Švýcaři, největší smolaři moderního hokeje, kteří rok předtím v Praze prohráli finále s námi a toužili po odplatě osudu. Byl to souboj dvou týmů, které chtěly zlomit historii, a bylo jasné, že na konci bude jeden slavit a druhý zase plakat v slzách.

A ten zápas byl neuvěřitelná bitva brankářů. Tohle nebyl hokej, to byla zeď proti zdi. Na jedné straně švýcarský čaroděj Leonardo Genoni, který na turnaji lámal rekordy v neprůstřelnosti a chytal jako Bůh, dokonce zlikvidoval i trestné střílení. Na druhé straně Jeremy Swayman, který Američany držel nad vodou a také nepustil jediný gól. Šance střídala šanci, ale po šedesáti minutách svítilo na tabuli skóre 0:0 a bylo jasné, že tohle drama rozhodne jediná chyba, jediný moment geniality.

A tak se šlo do prodloužení ve třech proti třem. To je loterie, kde se může stát cokoliv. Oba týmy měly šance, ale brankáři stále čarovali. A pak přišla 63. minuta. Puk se dostal k americkému obrovi, Tage Thompsonovi. Ten nezaváhal, napřáhl a jeho bomba, lehce tečovaná přes obránce, zapadla za záda bezmocného Genoniho. GÓL! Absolutní extáze na jedné straně, totální kolaps na druhé. Amerika po 65 letech slaví, zatímco Švýcarsko znovu pláče.

Branky a nahrávky: 63. T. Thompson (Cooley, Skjei). Rozhodčí: Campbell (Kan.), M. Holm (Švéd.) - Ankerstjerne (Dán.), Hautamäki (Fin.). Vyloučení: 2:2. Bez využití. Diváci: 12 530. Místo: Avicii Arena (Stockholm, Švédsko).

Švýcarsko: Genoni - Kukan, Siegenthaler, Glauser, Moser, Fora, Marti, Berni - Meier, Malgin, Andrighetto - Niederreiter, Ambühl, Fiala - Ch. Bertschy, Moy, Schmid - Riat, Jäger, Knak. Trenér: Fischer.

USA: Swayman - LaCombe, Werenski, Peeke, Skjei, Kesselring, Vlasic, Buium - Garland, Cooley, C. Keller - T. Thompson, Beniers, Nazar - W. Smith, Pinto, Gauthier - D. O'Connor, McCarron, Eyssimont. Trenér: Warsofsky.

Sestřih utkání:

Psal se 26. květen 2024 a v Praze se chystal večer, na který národ čekal 14 let. Domácí finále MS v hokeji 2024! Naši kluci proti neuvěřitelně silnému Švýcarsku. Celá země stála na nohou, O2 Arena praskala ve švech a napětí by se dalo krájet. A pak přišel moment, kdy se z bostonského génia stal národní hrdina.

Hele, tenhle zápas byl neuvěřitelná bitva nervů. Švýcaři hráli skvěle, jejich obrana byla jako zeď a brankář Genoni chytal jako Bůh. Na druhé straně stál náš Lukáš Dostál, který nás celý turnaj držel nad vodou a ve finále předváděl jeden neuvěřitelný zákrok za druhým. První třetina, druhá třetina, nic. Gól ne a ne padnout. Vypadalo to, že jediná chyba, jediný moment rozhodne o všem.

A ten moment přišel v 50. minutě. Po vyhraném buly se puk dostal k Davidu Pastrňákovi. K muži, který přiletěl na poslední chvíli, aby pomohl splnit národní sen. A Pasta udělal to, co umí nejlíp. Napřáhl a jeho bomba zapadla přesně do sítě. GÓL! O2 Arena explodovala tak, že to muselo být slyšet až na Sněžce. Celá země byla na nohou. Bylo to vykoupení, byla to extáze.

Švýcaři se snažili, bojovali, ale naši kluci hráli s neuvěřitelným srdcem. A když pak David Kämpf trefil do prázdné brány a potvrdil naše vítězství, mohly propuknout oslavy naplno. Po 14 letech jsme znovu mistry světa! Doma! V Praze! Byl to večer, na který se nikdy nezapomene. Triumf jedné skvělé party, jednoho národa a jednoho génia s číslem 88.

Branky a nahrávky: 50. Pastrňák (Kundrátek, Hájek), 60. Kämpf (D. Kubalík, Nečas). Vyloučení: 2:2. Bez využití. Diváci: 17.413 (vyprodáno). Místo: O2 arena, Praha (Česko).

Česko: Dostál – Gudas, Krejčík, Rutta, Kempný, Kundrátek, Hájek – Pastrňák, Zacha, Palát – Nečas, Kämpf, Kubalík – Kaše, Sedlák, Červenka – Voženílek, Tomášek, Beránek. Trenér: Radim Rulík.

Švýcarsko: Genoni – Josi, Glauser, Siegenthaler, Kukan – Fiala, Hischier, Niederreiter – Andrighetto, Thürkauf, Bertschy – Jäger, Senteler, Simion – Herzog, Richard, Scherwey. Trenér: Patrick Fischer.

Sestřih utkání:

Psal se 28. květen 2023 a v Tampere se chystal souboj Davida s Goliášem. Kanada, hokejová velmoc, proti největšímu překvapení turnaje, Německu, které se do finále probojovalo po neuvěřitelných 70 letech. Byla to pohádka, která ale měla krutý konec. Kanada ukázala svou sílu a po dominantním výkonu si na MS v hokeji 2023 došla pro svůj 28. titul.

Hele, Němci byli hrdinové turnaje. Jejich cesta do finále byla neuvěřitelná a získali si srdce fanoušků po celém světě. A i ve finále začali skvěle. V první třetině se dostali do vedení a vypadalo to, že by se mohl zrodit další zázrak. Jenže Kanada je prostě Kanada. Zůstala klidná, trpělivá a čekala na svou šanci. A ta přišla.

Ve druhé třetině Kanada srovnala a od té chvíle už na ledě dominovala. Jejich síla, rychlost a zkušenost byly prostě nad síly bojovných Němců. Ve třetí třetině pak Kanaďané přidali další góly a definitivně rozhodli o svém vítězství. I když Němci bojovali až do konce a dokázali ještě snížit, na rozjetou kanadskou mašinu to prostě nestačilo.

Pro Německo to byl sice hořký konec, ale zároveň největší úspěch v moderní historii jejich hokeje. Stříbro bylo obrovskou odměnou za skvělý turnaj. Ale večer patřil Kanadě. Ukázala, proč je nejúspěšnější hokejovou zemí na světě, a po roce si vzala zpět titul mistrů světa. Byla to demonstrace síly, která jen potvrdila jejich dominanci.

Branky a nahrávky: 11. Blais (Krebs, Neighbours), 38. Crouse (Krebs, Weegar), 45. Blais (Glass), 52. Toffoli, 59. Laughton (J. Quinn, Crouse) – 8. Peterka (Seider, M. Müller), 34. Fischbuch (Kastner, Seider). Rozhodčí: Björk (SWE), MacFarlane (USA). Vyloučení: 3:1. Diváci: 10 470. Místo: Nokia Arena (Tampere, Finsko).

Kanada: Montembeault – Weegar, Middleton, Barron, Hunt – Toffoli, Laughton, Lucic – Fantilli, Glass, Quinn – Blais, Krebs, Neighbours – Crouse, McBain, Carcone. Trenér: André Tourigny.

Německo: Niederberger – Seider, M. Müller, Wissmann, J. Müller – Peterka, Kahun, Tiffels – Ehl, Stachowiak, Noebels – Soramies, Kastner, Fischbuch – Schütz, Sturm, Tuomie. Trenér: Harold Kreis.

Sestřih utkání:

Psal se 29. květen 2022 a v Tampere se chystala bitva, na kterou čekalo celé Finsko. Domácí tým proti odvěkému rivalovi z Kanady. Byla to neuvěřitelná bitva, která měla všechno – drama, emoce, kontroverze a hlavně hrdinu, který v prodloužení rozpoutal absolutní peklo a poslal Finy na MS v hokeji 2022 na vrchol.

Hele, tenhle zápas byl neuvěřitelný thriller. Finsko hrálo doma, pod obrovským tlakem, a dlouho to vypadalo, že si pro ten titul dojde. Ve třetí třetině vedli už 3:1 a zdálo se, že je hotovo. Jenže Kanada se nikdy nevzdává. V poslední dvou minutách odvolala brankáře a spustila neuvěřitelný tlak. A stalo se nemyslitelné. Kanaďané dvěma góly srovnali a poslali zápas do prodloužení! Finský sen se hroutil v přímém přenosu.

Prodloužení se hrálo ve třech proti třem a bylo to neuvěřitelné drama. A pak přišel klíčový a velmi kontroverzní moment. Kanaďané byli vyloučeni a Finsko hrálo přesilovku. A tu dokázalo využít. V 67. minutě se k puku dostal Sakari Manninen a nekompromisní střelou pod víko rozhodl o tom, že Finsko je mistrem světa! Stadion explodoval a celá země slavila.

Pro Finy to byl neuvěřitelný triumf. V jednom roce vyhráli jak olympiádu, tak mistrovství světa, a to navíc na domácí půdě. Pro Kanadu to byl hořký konec, ale ukázali neuvěřitelné srdce a bojovnost. Byl to večer, který potvrdil, že Finsko v té době bylo nejlepší hokejovou zemí na světě, a Sakari Manninen se stal nesmrtelným národním hrdinou.

Branky a nahrávky: 45. Granlund (Heiskanen, Lehtonen), 46. Granlund (Lehtonen, Hartikainen), 55. Armia (Lammikko), 67. Manninen (Granlund, Heiskanen) – 25. Cozens (Barzal, Severson), 58. Whitecloud (Barzal, Anderson), 59. Comtois (Barzal, Batherson). Rozhodčí: Hejduk (CZE), Lawrence (USA). Vyloučení: 1:4. Diváci: 11 487. Místo: Nokia Arena (Tampere, Finsko).

Finsko: Olkinuora – Hietanen, Lehtonen, Heiskanen, Seppälä – Hartikainen, Manninen, Granlund – Sallinen, Filppula, Rajala – Armia, Lammikko, Pesonen – Anttila, Björninen, Mäenalanen. Trenér: Jukka Jalonen.

Kanada: Driedger – Graves, Chabot, Severson, Sanheim – Batherson, Dubois, Cozens – Roy, Barzal, Sillinger – Anderson, Lowry, Gregor – Comtois, Mercer, Johnson. Trenér: Claude Julien.

Sestřih utkání:

Psal se 6. červen 2021 a v Rize se chystala odveta za finále z roku 2019. Favorizované Finsko proti Kanadě, která na turnaji prožila neuvěřitelný příběh. Kanada prohrála první tři zápasy ve skupině a postupovala do play-off s odřenýma ušima jen díky pomoci ostatních. Ale v play-off se proměnila v nezastavitelnou mašinu a ve finále chtěla dokonat jednu z největších pohádek v historii.

Hele, tohle byl souboj dvou naprosto odlišných příběhů. Finsko prošlo turnajem suverénně a bylo jasným favoritem. Kanada se naopak trápila, ale v klíčových momentech ukázala svou sílu a zkušenost. Finále bylo neuvěřitelně vyrovnané, taktické a plné napětí. Dlouho to vypadalo, že jediný gól může rozhodnout o všem. A taky že ano.

Ve třetí třetině se oba týmy konečně prosadily a zápas dospěl za stavu 2:2 do prodloužení. Hrálo se ve třech proti třem a bylo to neuvěřitelné drama. A pak přišel moment, který rozhodl. V 67. minutě se po skvělé kombinaci dostal k puku Nick Paul a střelou z první poslal Kanadu do hokejového nebe. Zázrak byl dokonán. Tým, který byl na odpis, se stal mistrem světa!

Pro Kanadu to byl neuvěřitelný triumf vůle a odhodlání. Ukázali, že i když se nedaří, nikdy se nesmíte vzdát. Pro Finy to byl hořký konec skvělého turnaje a druhá finálová prohra s Kanadou během tří let. Byl to večer, který potvrdil staré pravidlo, že Kanadu prostě nikdy nesmíte odepisovat, ať se děje cokoliv.

Branky a nahrávky: 25. Comtois (Connor Brown, Walker), 53. Henrique (Comtois, Connor Brown), 67. N. Paul (Connor Brown). – 9. Ruohomaa (Kaski), 46. Lindbohm (Nousiainen, Ruohomaa). Rozhodčí: Fraňo (CZE), Romasko (RUS). Vyloučení: 3:1. Diváci: 6 635. Místo: Arena Riga (Riga, Lotyšsko).

Kanada: Kuemper – Ferraro, Stecher, Walker, Power – Brown, Henrique, Comtois – Pirri, Danforth, Paul – Bunting, Vilardi, Hagel. Trenér: Gerard Gallant.

Finsko: Olkinuora – Kaski, Määttä, Koivisto, Sund – Pakarinen, Kontiola, Innala – Ojamäki, Lundell, Ruotsalainen – Anttila, Björninen, Mäenalanen. Trenér: Jukka Jalonen.

Sestřih utkání:

V roce 2020 se mistrovství světa, které se mělo konat ve Švýcarsku, bohužel neuskutečnilo. Celý svět se potýkal s pandemií COVID-19 a IIHF musela turnaj zrušit. Byla to smutná zpráva pro všechny hokejové fanoušky, ale zdraví bylo na prvním místě. Svět tak poprvé od druhé světové války neznal svého hokejového mistra.

Psal se 26. květen 2019 a v Bratislavě se chystal souboj Davida s Goliášem. Hvězdami nabitá Kanada proti Finsku, týmu, kterému nikdo nevěřil. Finové přijeli na turnaj s týmem složeným převážně z hráčů z evropských soutěží, bez velkých jmen z NHL. Ale měli srdce, týmového ducha a jednoho obra jménem Marko „Mörkö“ Anttila. A to stačilo.

Hele, tohle byla největší pohádka od dob řeckých fotbalistů. Finsko na své cestě do finále vyřadilo favorizované Švédsko i Rusko a teď stálo proti Kanadě. A i když Kanada šla do vedení, Finové se nesesypali. Jejich kapitán a symbol celého týmu, Marko Anttila, srovnal a poslal zápas do třetí třetiny za vyrovnaného stavu. Ten chlap, kterému nikdo nevěřil, byl najednou hrdinou celého národa.

A ve třetí třetině přišel další šok. Hned na jejím začátku poslal Anttila Finy do vedení! A o chvíli později přidal třetí gól Harri Pesonen a bylo hotovo. Kanada byla na kolenou, zničená, bezradná. Parta bezejmenných bojovníků porazila tým plný superhvězd a stala se mistrem světa. Celé Finsko explodovalo v euforii a jméno Marko „Mörkö“ Anttila se stalo nesmrtelným.

Byl to triumf týmového ducha nad individualismem. Důkaz, že v hokeji nemusíte mít největší hvězdy, ale musíte mít největší srdce. Pro Finy to byl třetí titul v historii a jeden z nejkrásnějších. A pro celý svět to byl vzkaz, že v hokeji se může stát opravdu cokoliv a že i ten největší outsider může dosáhnout na vrchol.

Branky a nahrávky: 23. Anttila (Manninen, Ojamäki), 43. Anttila (Savinainen), 56. Pesonen (Manninen, Hakanpää) – 11. Theodore (Mantha). Rozhodčí: Gouin (CAN), Sidorenko (BLR). Vyloučení: 3:3. Diváci: 9 085. Místo: Zimný štadión Ondreja Nepelu (Bratislava, Slovensko).

Finsko: Lankinen – Ohtamaa, Lehtonen, Jokiharju, Lindbohm – Ojamäki, Tyrväinen, Rajala – Kakko, Manninen, Pesonen – Kuusela, Sallinen, Savinainen – Anttila, Lammikko, Kiviranta. Trenér: Jukka Jalonen.

Kanada: Murray – Theodore, Nurse, Fabbro, Chabot – Stone, Dubois, Marchessault – Reinhart, Couturier, Cirelli – Mantha, Turris, McCann – Joseph, Henrique, Jost. Trenér: Alain Vigneault.

Sestřih utkání:

Psal se 20. květen 2018 a v Kodani se schylovalo k nečekanému finále. Švédsko, obhájce titulu, proti největšímu překvapení turnaje, Švýcarsku. Švýcaři na své cestě vyřadili favorizované Finy i Kanadu a snili o svém prvním historickém zlatu. Ale v cestě jim stál švédský tým plný hvězd a zápas dospěl až do nervydrásajícího penaltového rozstřelu.

Hele, tohle byl neuvěřitelně vyrovnaný a dramatický zápas. Švýcaři hráli skvěle, dvakrát vedli, ale Švédové vždy dokázali odpovědět. Byl to souboj dvou odlišných stylů – švédské techniky a chytrosti proti švýcarské bojovnosti a disciplíně. Zápas byl plný emocí, tvrdých soubojů a skvělých brankářských zákroků. Po šedesáti minutách to bylo 2:2 a bylo jasné, že tohle drama bude pokračovat.

Prodloužení gól nepřineslo, a tak o novém mistru světa musely rozhodnout penalty. A tam se ukázala švédská zkušenost a chladnokrevnost. Zatímco Švýcaři své pokusy neproměňovali, na švédské straně se prosadili hráči jako Zibanejad a Ekman-Larsson. Rozhodující nájezd pak proměnil Filip Forsberg a rozpoutal švédskou radost.

Pro Švédsko to byla úspěšná obhajoba titulu a jedenácté zlato v historii. Potvrdili, že patří mezi absolutní světovou špičku. Pro Švýcarsko to byl hořký konec neuvěřitelné pohádky. Byli tak blízko, ale na ten poslední krok nedosáhli. I tak bylo stříbro jejich největším úspěchem v historii a důkazem, že se s nimi musí do budoucna počítat.

Branky a nahrávky: 18. Nyquist (Ekholm), 35. Zibanejad (Ekman-Larsson) – 17. Niederreiter (Josi, Fiala), 24. Meier (Corvi, Josi). Rozhodující nájezd: Forsberg. Rozhodčí: Gouin (CAN), Gofman (RUS). Vyloučení: 4:2. Diváci: 12 490. Místo: Royal Arena (Kodaň, Dánsko).

Švédsko: Nilsson – Klingberg, Lindholm, Ekman-Larsson, Larsson – Rakell, Zibanejad, Janmark – Arvidsson, Backlund, Nyquist – Hörnqvist, Kempe, Pettersson – Pääjärvi, de la Rose, Ekholm. Trenér: Rikard Grönborg.

Švýcarsko: Genoni – Josi, Diaz, Müller, Fora – Fiala, Corvi, Niederreiter – Meier, Vermin, Moser – Hofmann, Andrighetto, Baltisberger – Scherwey, Haas, Rod. Trenér: Patrick Fischer.

Sestřih utkání:

Psal se 21. květen 2017 a v Kolíně nad Rýnem se chystala bitva gigantů. Kanada proti Švédsku. Dva největší rivalové v souboji o zlato. Byl to neuvěřitelně vyrovnaný a dramatický zápas, který neměl v základní hrací době vítěze a dospěl až do penaltového rozstřelu. A tam se stal hrdinou jeden z nejlepších brankářů všech dob.

Hele, tenhle zápas byl reklama na hokej. Oba týmy plné hvězd z NHL, rychlý, technický hokej, šance na obou stranách. Byla to přehlídka toho nejlepšího, co světový hokej nabízel. Zápas byl neuvěřitelně vyrovnaný, nikdo nechtěl udělat chybu a obrany dominovaly. Po šedesáti minutách to bylo 1:1 a bylo jasné, že tohle drama bude pokračovat.

Prodloužení gól nepřineslo, a tak přišly na řadu penalty. A tam se ukázala genialita jednoho muže. Henrik Lundqvist, legendární „Král Henrik“, který přiletěl posílit švédský tým, zavřel bránu a nepustil za svá záda jediný kanadský pokus. Jeho klid, přehled a neuvěřitelné zákroky naprosto zničily kanadské střelce. A protože na švédské straně se prosadili Zibanejad a Backlund, bylo hotovo.

Švédsko se po čtyřech letech vrátilo na světový trůn a získalo svůj desátý titul v historii. Byl to triumf, který měl podpis jednoho muže. Henrik Lundqvist ukázal, proč je považován za jednoho z nejlepších brankářů své generace, a v nejdůležitějším momentu dovedl svůj tým ke zlatu. Pro Kanadu to byl hořký konec, ale finále nabídlo neuvěřitelnou podívanou.

Branky a nahrávky: 40. Hedman (Strålman) – 42. O'Reilly (Marner, MacKinnon). Rozhodující nájezd: Zibanejad. Rozhodčí: Gofman (RUS), Stricker (SUI). Vyloučení: 2:4. Diváci: 17 363. Místo: Lanxess Arena (Kolín nad Rýnem, Německo).

Švédsko: Lundqvist – Strålman, Hedman, Ekman-Larsson, Brodin – Lindberg, Rask, Landeskog – Krüger, Söderberg, Omark – Nylander, Backlund, Eriksson Ek – Karlsson, Nordström, Klingberg. Trenér: Rikard Grönborg.

Kanada: Pickard – Parayko, Vlasic, Demers, de Haan – MacKinnon, Scheifele, Skinner – Marner, O'Reilly, Couturier – Duchene, Giroux, Killorn – Simmonds, Point, Konecny. Trenér: Jon Cooper.

Sestřih utkání:

Psal se 22. květen 2016 a v Moskvě se chystala bitva dvou neporažených týmů. Kanada, obhájce titulu, proti mladému a dravému Finsku v čele se zázračným mladíčkem Patrikem Lainem. Čekala se vyrovnaná bitva, ale místo toho Kanada předvedla naprosto dominantní a taktický výkon a po zásluze si došla pro obhajobu zlata.

Hele, tenhle zápas byl lekce z efektivity a defenzivní dokonalosti. Finsko sice mělo skvělý tým plný talentů, ale narazilo na kanadskou zeď. Kanaďané hráli přesně to, co potřebovali. Skvěle bránili, byli silní v osobních soubojích a čekali na svou šanci. A ta přišla v první třetině, když se trefil supertalent Connor McDavid. Od té chvíle Kanada kontrolovala hru a nepustila Finy do žádného většího tlaku.

Finsko se snažilo, bojovalo, ale na skvěle organizovanou Kanadu prostě nemělo. Jejich mladé hvězdy se nedokázaly prosadit a kanadský brankář Cam Talbot byl bezchybný. A v poslední vteřině zápasu přišla definitivní tečka, když Matt Duchene trefil do prázdné brány a potvrdil kanadské vítězství. Bylo to finále, které sice nenabídlo velké drama, ale ukázalo sílu a zkušenost kanadského týmu.

Kanada tak úspěšně obhájila titul a potvrdila svou dominanci ve světovém hokeji. Pro Finy to byl sice smutný konec, ale stříbro bylo obrovským úspěchem pro jejich mladou generaci, která ukázala, že s ní musí svět do budoucna počítat. Byl to triumf kanadského systému, který dokáže poskládat vítězný tým za každé situace.

Branky a nahrávky: 12. McDavid (Duchene, Hall), 60. Duchene (Marchand) – žádné. Rozhodčí: Gofman (RUS), Wehrli (SUI). Vyloučení: 4:3. Diváci: 11 509. Místo: VTB Ice Palace (Moskva, Rusko).

Kanada: Talbot – Tanev, Rielly, Ceci, Murray – Hall, Duchene, O'Reilly – Marchand, McDavid, Scheifele – Perry, Brassard, Jenner – Gallagher, Reinhart, Stone. Trenér: Bill Peters.

Finsko: Koskinen – Pokka, Lindell, Jaakola, Hietanen – Laine, Barkov, Jokinen – Komarov, Koivu, Granlund – Aho, Koskiranta, Pyörälä – Rantanen, Sallinen, Pihlström. Trenér: Kari Jalonen.

Sestřih utkání:

Psal se 17. květen 2015 a v Praze se chystal svátek hokeje. Finále snů. Kanada proti Rusku. Crosby proti Ovečkinovi. Byla to neuvěřitelná přehlídka hvězd a kanadský tým předvedl jeden z nejdominantnějších výkonů v historii finálových zápasů. Byla to demolice, na kterou se nikdy nezapomene. A český fanoušek si to užíval plnými doušky.

Hele, ten kanadský tým, to byla prostě síla. Crosby, Giroux, Seguin, Hall, Burns… Co jméno, to pojem. Do Prahy přijeli s jediným cílem – vyhrát zlato. A od první minuty finále bylo jasné, kdo je pánem na ledě. Kanada na Rusy vlétla jako uragán a nedala jim sebemenší šanci. Byla to exhibice, lekce z moderního hokeje, která brala dech.

Už v první třetině se Kanada dostala do vedení a od té chvíle svůj náskok jen navyšovala. Rusové, i s hvězdami jako Ovečkin, Malkin nebo Kovalčuk, byli naprosto bezradní. Kanaďané byli všude, vyhrávali osobní souboje, byli rychlejší, silnější a chytřejší. Bylo to finále jednoho týmu, které se proměnilo v exhibici a oslavu kanadského hokeje před vyprodanou O2 Arenou.

Když zápas skončil výsledkem 6:1, bylo jasné, že svět viděl jeden z nejlepších týmů, jaký kdy na mistrovství světa hrál. Kanada získala zlato naprosto suverénním způsobem a potvrdila svou dominanci. Pro Rusko to byla hořká a potupná porážka. A pro Prahu? To byl nezapomenutelný zážitek a důkaz, že když se hraje hokej v srdci Evropy, je to vždycky svátek.

Branky a nahrávky: 19. Eakin (Ennis, Muzzin), 22. Ennis (Eakin, Couturier), 28. Crosby (Eberle, Hamhuis), 29. Seguin (Giroux, Barrie), 49. Giroux (Crosby, O'Reilly), 50. MacKinnon (Savard) – 53. Mozjakin (Malkin, Kulikov). Rozhodčí: Wehrli (SUI), Šindler (CZE). Vyloučení: 3:3. Diváci: 17 383. Místo: O2 Arena (Praha, Česko).

Kanada: Smith – Hamhuis, Burns, Muzzin, Barrie – Hall, Crosby, Eberle – Seguin, Giroux, O'Reilly – Couturier, Ennis, Eakin – MacKinnon, Savard, Toffoli. Trenér: Todd McLellan.

Rusko: Bobrovskij – Jakovlev, Bělov, Antipin, Kulikov – Ovečkin, Tichonov, Plotnikov – Kuljomin, Malkin, Mozjakin – Panarin, Šipačov, Dadonov – Tarasenko, Anisimov, Širokov. Trenér: Oleg Znarok.

Sestřih utkání:

Psal se 25. květen 2014 a v Minsku se chystala odveta za olympijské hry. Rusko, které na domácí olympiádě v Soči selhalo, toužilo po nápravě. A ve finále narazilo na Finy, kteří je právě v Soči vyřadili. Byla to bitva plná emocí, gólů a ruské touhy po pomstě. A tentokrát sborná ukázala svou sílu a došla si pro zlato.

Hele, tenhle zápas měl obrovský náboj. Rusové přijeli s hvězdami jako Ovečkin a Malkin a chtěli všem dokázat, že jsou stále velmocí. A finále bylo neuvěřitelná přestřelka. Těsně před koncem první třetiny poslali Rusové do vedení, ale Finové hned odpověděli. Ve druhé třetině se pak Finové dostali do vedení, ale Rusové znovu ukázali svou ofenzivní sílu a dvěma góly otočili skóre.

Třetí třetina byla přehlídkou ruské dominance. Přidali další dva góly a definitivně rozhodli o svém vítězství. Finové sice bojovali, ale na rozjetou ruskou mašinu prostě neměli. Byl to večer, kdy ruské hvězdy ukázaly svou extratřídu a dovedly svůj tým ke zlatu. Pro Finy to bylo zklamání, ale stříbro bylo dalším úspěchem jejich skvěle fungujícího systému.

Pro Rusko to byla obrovská satisfakce a důkaz, že i po olympijském zklamání se s nimi musí počítat. Byl to jejich čtvrtý titul v éře samostatného Ruska a potvrzení, že když se jejich hvězdy sejdou a hrají jako tým, jsou jen těžko k poražení. A pro Alexandra Ovečkina to byl další velký triumf v jeho bohaté kariéře.

Branky a nahrávky: 11. Širokov (Zaripov), 28. Ovečkin (Šipačov), 36. Malkin (Zaripov), 45. Zaripov (Širokov), 56. Tichonov (Kutuzov) – 20. Pakarinen (Lehterä), 27. Palola (Immonen, Ohtamaa). Rozhodčí: Nord (SWE), Patafie (USA). Vyloučení: 6:14, navíc Ovečkin (RUS) 10 min. Diváci: 15 122. Místo: Minsk-Arena (Minsk, Bělorusko).

Rusko: Bobrovskij – Děnisov, Čudinov, Kutuzov, Medvěděv – Plotnikov, Šipačov, Ovečkin – Kuljomin, Malkin, Zaripov – Tichonov, Anisimov, Širokov – Dadonov, Burmistrov, Kuzněcov. Trenér: Oleg Znarok.

Finsko: Rinne – Hietanen, Mäntylä, Ohtamaa, Karalahti – Pakarinen, Kontiola, Lehterä – Palola, Immonen, Jokinen – Komarov, Salomäki, Haula – Savinainen, Hytönen, Hartikainen. Trenér: Erkka Westerlund.

Sestřih utkání:

Psal se 19. květen 2013 a ve Stockholmu se chystal národní svátek. Domácí Švédsko, posílené o legendární dvojčata Sedinova, se ve finále utkalo s největším překvapením turnaje, Švýcarskem. Švýcaři na turnaji neprohráli jediný zápas a snili o svém prvním historickém zlatu. Ale domácí prostředí a síla švédských hvězd byly proti.

Hele, Švýcaři byli hrdinové turnaje. Jejich cesta do finále byla neuvěřitelná a získali si srdce fanoušků po celém světě. A i ve finále začali skvěle, když se hned v 5. minutě dostali do vedení díky gólu obránce Josiho. Jenže Švédové se nesesypali a ještě v první třetině dokázali srovnat. A od té chvíle už na ledě dominovali. Hnaní domácím publikem a vedeni geniálními Sediny, byli prostě k nezastavení.

Ve druhé třetině přidali Švédové další dva góly a definitivně zlomili švýcarský odpor. Třetí třetina už byla přehlídkou švédské dominance a oslavou titulu. Když pak do prázdné brány přidali další dva góly, mohly propuknout oslavy naplno. Byla to demolice, která sice ukončila krásnou švýcarskou pohádku, ale zároveň přinesla obrovskou radost celé švédské zemi.

Pro Švédsko to byl devátý titul mistrů světa a první na domácím ledě po neuvěřitelných 50 letech. Pro Henrika a Daniela Sedinovy to byla konečně velká trofej s národním týmem a dokonalá tečka za skvělým turnajem. A pro Švýcary? I když prohráli, stříbro bylo jejich největším úspěchem v historii a důkazem, že se s nimi musí do budoucna počítat.

Branky a nahrávky: 9. Gustafsson (Pettersson), 12. H. Sedin (Landeskog), 37. Hjalmarsson (Lundqvist), 56. Eriksson (H. Sedin), 57. H. Sedin – 5. Josi (Walker). Rozhodčí: Olenin (RUS), Vinnerborg (SWE). Vyloučení: 3:4. Diváci: 12 500. Místo: Globen (Stockholm, Švédsko).

Švédsko: Enroth – Gustafsson, Granberg, Fälth, Fransson – Eriksson, H. Sedin, D. Sedin – Axelsson, Lundqvist, Landeskog – Pettersson, Stålberg, Järnkrok – Thörnberg, Jämtin, Hjalmarsson. Trenér: Pär Mårts.

Švýcarsko: Gerber – Josi, von Gunten, Seger, Vauclair – Niederreiter, Plüss, Moser – Bodenmann, Cunti, Hollenstein – Gardner, Suri, Ambühl – Walker, Trachsler, Bieber. Trenér: Sean Simpson.

Sestřih utkání:

Psal se 20. květen 2012 a v Helsinkách se chystal souboj Davida s Goliášem. Ruská sborná, která na turnaji neprohrála jediný zápas, proti největšímu překvapení, Slovensku. Slováci pod vedením českého trenéra Vladimíra Vůjtka prožili neuvěřitelnou pohádku, když v play-off vyřadili Kanadu i Česko. Ale ve finále narazili na mašinu, která byla prostě nad jejich síly.

Hele, slovenská cesta do finále, to byl neuvěřitelný příběh plný bojovnosti a srdce. S hvězdami jako Chára a Handzuš si získali respekt celého světa. A i finále začali skvěle, když hned v druhé minutě poslal kapitán Zdeno Chára svůj tým do vedení. Jenže Rusové, v čele s hvězdami Malkinem a Sjominem, byli prostě jinde. Ještě v první třetině srovnali a od té chvíle už na ledě dominovali.

Ve druhé třetině přidali Rusové další dva góly a definitivně zlomili slovenský odpor. Třetí třetina už byla přehlídkou ruské síly a dominance. Přidali další tři góly a nakonec vyhráli drtivým rozdílem 6:2. I když Slováci bojovali až do konce a dokázali ještě snížit, na rozjetou ruskou mašinu to prostě nestačilo. Byl to večer, kdy se ukázala obrovská síla ruského hokeje.

Pro Rusko to byl třetí titul v éře samostatnosti a potvrzení, že když jejich hvězdy hrají jako tým, jsou téměř neporazitelní. Pro Slovensko to byl sice hořký konec, ale stříbro bylo obrovským úspěchem a největší senzací celého turnaje. Ukázali, že i malá země s velkým srdcem může dosáhnout na vrchol.

Branky a nahrávky: 10. Sjomin (Ovečkin, Dacjuk), 27. Perežogin (Popov), 34. Těreščenko (Širokov, Žerděv), 36. Sjomin (Dacjuk), 44. Dacjuk, 58. Malkin – 2. Chára (Surový), 50. Chára (Surový, Šatan). Rozhodčí: Reiber (SUI), Jeřábek (CZE). Vyloučení: 3:3. Diváci: 13 243. Místo: Hartwall Arena (Helsinky, Finsko).

Rusko: Varlamov – Nikulin, J. Birjukov, D. Denisov, Medvěděv – Perežogin, Malkin, Popov – Sjomin, Dacjuk, Ovečkin – Žerděv, Těreščenko, Širokov – Kokarev, Svitov, Kuljomin. Trenér: Zinetula Biljaletdinov.

Slovensko: Laco – Sekera, Baranka, Chára, Sersen – Radivojevič, Handzuš, Kopecký – Šatan, Surový, Hudáček – Miklík, Mikúš, Tatar – Bartovič, Bližňák, Haščák. Trenér: Vladimír Vůjtek st.

Sestřih utkání:

Psal se 15. květen 2011 a v Bratislavě se chystalo severské derby o všechno. Finsko proti Švédsku. A byl to večer, který se do historie zapsal jako jedna z největších demolic ve finále mistrovství světa. Finové, kteří se do finále probojovali po legendárním „lacrosse“ gólu Mikaela Granlunda v semifinále, byli na vlně a ve finále to potvrdili naprosto neuvěřitelným způsobem.

Hele, tenhle zápas měl být vyrovnaná bitva dvou odvěkých rivalů. A dlouho to tak i vypadalo. Po dvou třetinách to bylo 1:1 a zdálo se, že nás čeká drama až do konce. Jenže pak přišla třetí třetina a něco, co nikdo nečekal. Finové spustili neuvěřitelný uragán a během pár minut nasázeli Švédům pět gólů! Byla to absolutní demolice, lekce z efektivity, na kterou Švédové jen nevěřícně koukali.

Třetí třetina se proměnila ve finskou exhibici. Hráči Suomi si dělali na ledě, co chtěli, a švédská obrana se naprosto sesypala. Bylo to finále, které rozhodla jedna jediná třetina, ale způsobem, jaký se jen tak nevidí. Když zápas skončil výsledkem 6:1, bylo jasné, že Finsko získalo zlato naprosto zaslouženě a ve velkém stylu. Celá Bratislava, plná finských fanoušků, byla v euforii.

Pro Finsko to byl teprve druhý titul mistrů světa v historii a první po dlouhých 16 letech. Byl to triumf jedné skvělé generace, která na turnaji předváděla moderní a atraktivní hokej. Pro Švédsko to byla hořká a potupná porážka, na kterou budou chtít co nejrychleji zapomenout. A pro historii? To byl večer, kdy se potvrdilo, že finský hokej patří mezi absolutní světovou špičku.

Branky a nahrávky: 40. Immonen (Pesonen, Koivu), 43. Nokelainen (Pihlström), 44. Kapanen (Aaltonen, Komarov), 57. Pesonen (Granlund), 58. Pyörälä (Komarov), 60. Anttila – 28. Pääjärvi (Thörnberg). Rozhodčí: Reiber (SUI), Olenin (RUS). Vyloučení: 3:5. Diváci: 9 166. Místo: Zimný štadión Ondreja Nepelu (Bratislava, Slovensko).

Finsko: Vehanen – Lepistö, Salmela, Välivaara, Niskala – Pyörälä, Koivu, Granlund – Pesonen, Immonen, Lajunen – Aaltonen, Kapanen, Komarov – Nokelainen, Pihlström, Puistola. Trenér: Jukka Jalonen.

Švédsko: Fasth – Petrasek, Gunnarsson, Erixon, Fernholm – Eriksson, Berglund, Pääjärvi – Thörnberg, Kruger, Tedenby – Silfverberg, Persson, Nilsson – Ericsson, Wallin, Backlund. Trenér: Pär Mårts.

Sestřih utkání:

Psal se 23. květen 2010 a v Kolíně nad Rýnem se chystal souboj Davida s Goliášem. Hvězdami nabitá ruská sborná, která dva roky po sobě vyhrála titul, proti našemu týmu, kterému nikdo nevěřil. Ale my jsme měli v bráně zeď jménem Tomáš Vokoun a neuvěřitelné srdce. A to stačilo na jeden z největších a nejkrásnějších triumfů v historii našeho hokeje.

Hele, tohle byl zázrak, pohádka, na kterou se nikdy nezapomene. Rusové měli v týmu Ovečkina, Dacjuka, Kovalčuka, prostě mašinu na góly. A my? My jsme měli partu bojovníků a trenéra Vladimíra Růžičku, který jim věřil. A hlavně jsme měli Tomáše Vokouna. To, co ten chlap v tom finále předváděl, bylo neuvěřitelné. Chytal všechno, byl jako zeď, přes kterou se prostě nedalo projít.

A my jsme byli neuvěřitelně efektivní. Hned na začátku se trefil Jakub Klepiš a poslali jsme Rusy do kolen. Celý zápas jsme pak bránili jako o život, padali do střel a bojovali jako lvi. Rusové bušili, tlačili, ale Vokoun byl prostě nepřekonatelný. A když se zdálo, že už ten tlak nevydržíme, přišel v 59. minutě po chybě Rusů rychlý protiútok a kapitán Tomáš Rolinek zvýšil na 2:0! Sen se stával skutečností.

Rusové sice ještě v poslední minutě snížili, ale na víc už neměli čas. Když zazněla siréna, celá Česká republika explodovala v euforii. Porazili jsme neporazitelné Rusy a po pěti letech jsme znovu mistry světa! Byl to triumf vůle, bojovnosti a neuvěřitelného výkonu jednoho brankáře. Byl to večer, kdy se potvrdilo, že v hokeji se může stát opravdu cokoliv, a my jsme byli na vrcholu světa.

Branky a nahrávky: 1. Klepiš (Jágr), 59. Rolinek (Kašpar) – 60. Dacjuk (Kovalčuk, Gončar). Rozhodčí: Baluška (SVK), Laaksonen (FIN). Vyloučení: 7:4. Diváci: 19 132. Místo: Lanxess Arena (Kolín nad Rýnem, Německo).

Česko: Vokoun – Rozsíval, Mojžíš, Michálek, Blaťák – Jágr, Červenka, Klepiš – Rolinek, Marek, Kašpar – Voráček, Vampola, Novotný – Kvapil, Koukal, Hubáček. Trenér: Vladimír Růžička.

Rusko: Varlamov – Kornějev, Grebeškov, Kalinin, Aťušov – Sjomin, Fjodorov, Ovečkin – Dacjuk, Kovalčuk, Malkin – Frolov, Těreščenko, Afinogenov – Kozlov, Svitov, Kuljomin. Trenér: Vjačeslav Bykov.

Sestřih utkání:

Psal se 10. květen 2009 a ve švýcarském Bernu se chystala odveta za finále z předchozího roku. Rusko proti Kanadě. Dva největší giganti v souboji o zlato. Kanada toužila po pomstě za prohrané finále v Quebecu, ale ruská sborná, plná hvězd a sebevědomí, měla jiné plány. A znovu ukázala, že v té době byla nejlepším týmem světa.

Hele, tohle byl souboj, na který se těšil celý svět. Na jedné straně Kanada s hráči jako Stamkos, Heatley nebo Weber. Na druhé straně Rusko s Kovalčukem, Radulovem a Frolovem. Zápas začal přesně tak, jak si Kanada přála, když se hned v 6. minutě dostala do vedení. Jenže Rusové ukázali svou sílu a ještě v první třetině dokázali srovnat.

Klíčový moment zápasu přišel ve druhé třetině. Rusové byli aktivnější, nebezpečnější a nakonec se jim podařilo zlomit kanadský odpor. Gól Alexandra Radulova je poslal do vedení a od té chvíle už zápas kontrolovali. Kanada se snažila, bojovala, ale na skvěle organizovanou a technicky vyspělou ruskou mašinu prostě neměla.

Rusko si zbytek zápasu pohlídalo a po vítězství 2:1 úspěšně obhájilo titul mistrů světa. Pro Kanadu to byla další finálová prohra s odvěkým rivalem a hořký konec turnaje. Pro Rusko to byl důkaz jejich dominance a potvrzení, že zlatá generace kolem Kovalčuka a Radulova je na vrcholu. Byl to večer, který potvrdil, že ruský medvěd je zpátky na trůnu.

Branky a nahrávky: 13. Saprykin (Aťušov, Kalinin), 35. Radulov (Gorikov, Saprykin) – 6. Spezza (Doan, Weber). Rozhodčí: Ország (SVK), Rönn (FIN). Vyloučení: 4:5. Diváci: 11 454. Místo: PostFinance Arena (Bern, Švýcarsko).

Rusko: Bryzgalov – Tverdovskij, Višněvskij, Kalinin, Aťušov – Morozov, Těreščenko, Kovalčuk – Pěrežogin, Zinovjev, Frolov – Radulov, Gorikov, Saprykin – Kurjanov, Mozjakin. Trenér: Vjačeslav Bykov.

Kanada: Roloson – Weber, Hamhuis, Doughty, Vlasic – Doan, Spezza, Stamkos – St. Louis, Lecavalier, Heatley – Roy, Horcoff, Lombardi – Fisher, Armstrong, Zajac. Trenér: Lindy Ruff.

Sestřih utkání:

Psal se 18. květen 2008 a v kanadském Quebecu se psala historie. První mistrovství světa na kanadské půdě a finále snů – Kanada proti Rusku. Domácí tým chtěl oslavit 100 let hokeje v Kanadě ziskem zlata, ale Rusko toužilo po svém prvním titulu po dlouhých 15 letech. A byl to jeden z nejlepších a nejdramatičtějších zápasů v historii.

Hele, tohle byl neuvěřitelný thriller! Kanada na svého rivala vlétla a vedla už 3:1 a pak 4:2. Zdálo se, že je hotovo a oslavy mohou začít. Ale Rusové ukázali neuvěřitelné srdce a bojovnost. Ve třetí třetině dokázali srovnat a poslali zápas do prodloužení. Hrdinou byl Ilja Kovalčuk, který nejprve vyrovnal a pak měl rozhodnout o všem. Napětí v hale by se dalo krájet.

Prodloužení se hrálo a bylo to drama se vším všudy. A pak přišel moment, který zmrazil celou Kanadu. V 63. minutě byl vyloučen Rick Nash a Rusové hráli přesilovku. A tu dokázali využít. K puku se dostal Ilja Kovalčuk a nekompromisní střelou pod víko rozhodl o tom, že Rusko je po 15 letech znovu mistrem světa! Ruská střídačka explodovala v euforii, zatímco celá Kanada oněměla šokem.

Pro Rusko to byl neuvěřitelný triumf, který odstartoval novou zlatou éru. Byl to večer, kdy se z Ilji Kovalčuka stal národní hrdina a symbol návratu ruského hokeje na vrchol. Pro Kanadu to byla nejbolestivější prohra, jakou si mohli představit – prohrát finále doma s odvěkým rivalem v prodloužení. Byl to večer, který se navždy zapsal do historie jako jeden z největších a nejdramatičtějších.

Branky a nahrávky: 2. Sjomin (Ovečkin, Fjodorov), 14. Sjomin (Kornějev, Ovečkin), 49. Těreščenko (Sjomin, Fjodorov), 55. Kovalčuk (Proškin, Sjomin), 63. Kovalčuk (Fjodorov, Kornějev) – 4. Burns (Heatley, Getzlaf), 10. Kunitz (Heatley), 30. Heatley (Getzlaf), 30. Getzlaf (Burns). Rozhodčí: Ország (SVK), Vinnerborg (SWE). Vyloučení: 8:12, navíc Green (CAN) 10 min. Diváci: 13 339. Místo: Colisée Pepsi (Quebec, Kanada).

Rusko: Nabokov – Kornějev, Grebeškov, Proškin, Tjutin – Sjomin, Fjodorov, Ovečkin – Sušinskij, Zinovjev, Kovalčuk – Radulov, Gorovikov, Afinogenov – Zaripov, Těreščenko, Mozjakin. Trenér: Vjačeslav Bykov.

Kanada: Ward – Hamhuis, Bouwmeester, Staios, Jovanovski – Nash, Getzlaf, Heatley – St. Louis, Toews, Chimera – Sharp, Spezza, Roy – Kunitz, Green, Doan. Trenér: Ken Hitchcock.

Sestřih utkání:

Psal se 13. květen 2007 a v Moskvě se chystala bitva gigantů. Kanada, plná hvězd, proti Finsku, které na turnaji předvádělo skvělý hokej. Byl to zápas, který měl jednoho velkého favorita, a tím byla Kanada. A ta svou roli potvrdila, i když to nebylo tak jednoduché, jak se čekalo. Večer ale patřil jednomu muži a jeho ikonickému gólu.

Hele, Kanada měla v týmu jména jako Nash, Toews, Perry nebo Weber a byla prostě k nezastavení. A hned v první třetině to potvrdila, když se po skvělé individuální akci trefil Rick Nash. Jeho gól, kdy projel celé hřiště a zakončil, se stal jedním z nejkrásnějších v historii mistrovství. Zdálo se, že Kanada si v klidu dojde pro zlato, ale Finové ukázali obrovské srdce a bojovnost.

Ve druhé třetině Kanada přidala druhý gól a vypadalo to, že je hotovo. Jenže Finové se nevzdali. Na začátku třetí třetiny snížili a zápas dostal nový náboj. Najednou to bylo drama a Finové se hnali za vyrovnáním. Ale Kanada ukázala své zkušenosti a taktickou vyspělost. Skvěle bránila, nepustila Finy do větších šancí a v závěru přidala další dva góly, čímž definitivně rozhodla o svém vítězství.

Kanada se po dvou letech vrátila na světový trůn a potvrdila svou dominanci. Byl to triumf síly, talentu a zkušeností. Pro Finy to bylo zklamání, ale stříbro bylo dalším úspěchem jejich skvěle fungujícího systému. A pro Ricka Nashe? Ten se díky svému neuvěřitelnému gólu stal hrdinou a jeho akce se navždy zapsala do zlatého fondu světového hokeje.

Branky a nahrávky: 7. Nash (Doan, Hamhuis), 30. E. Staal (Williams, Camalleri), 50. Armstrong (Murphy), 51. Nash (Doan, Jovanovski) – 48. Kontiola (Peltonen), 58. Miettinen (Bergenheim). Rozhodčí: Ország (SVK), Reiber (SUI). Vyloučení: 11:6. Diváci: 12 000. Místo: Chodynka Arena (Moskva, Rusko). Kanada: Ward – Brewer, Commodore, Hamhuis, Jovanovski – Nash, Toews, Doan – Williams, E. Staal, Camalleri – Chimera, Lombardi, Mayers – Armstrong, Murphy, Chimera. Trenér: Andy Murray. Finsko: Lehtonen – Saravo, Kukkonen, Söderholm, Aki-Petteri Berg – Lehtinen, Koivu, Peltonen – Hentunen, Kontiola, Kallio – Pyörälä, Kapanen, Bergenheim – Miettinen, Viuhkola, Hahl. Trenér: Erkka Westerlund. Sestřih utkání.

Psal se 21. květen 2006 a v Rize se chystala bitva, která měla rozhodnout o tom, kdo je absolutním králem toho roku. Švédsko, olympijští vítězové z Turína, proti našemu týmu, obhájcům titulu z Vídně. Byla to neuvěřitelná bitva, ale Švédové ukázali svou sílu a jako první tým v historii dokázali v jednom roce vyhrát jak olympiádu, tak mistrovství světa.

Hele, my jsme na tomhle turnaji hráli skvěle. I bez mnoha hvězd z NHL jsme se probojovali až do finále a věřili jsme, že můžeme obhájit zlato. Jenže proti nám stálo Švédsko, tým nabitý hvězdami jako Zetterberg, Kronwall nebo bratři Sedinové, i když ti ve finále chyběli. A ten zápas byl od začátku přehlídkou švédské dominance a efektivity.

Už v první třetině nám Švédové dali dva góly a dostali zápas pod svou kontrolu. My jsme sice bojovali, snažili se, ale na skvěle organizovaný a technicky vyspělý švédský tým jsme prostě neměli. Ve druhé třetině přidali Švédové další dva góly a bylo prakticky hotovo. Naše naděje na obhajobu se rozplynuly a zbytek zápasu už byl jen o tom, dohrát se ctí.

Švédsko vyhrálo 4:0 a naprosto zaslouženě se stalo mistrem světa. Zkompletovali historický double a potvrdili, že v tom roce byli nejlepším týmem planety. Pro nás to byl sice smutný konec, ale stříbro bylo obrovským úspěchem a důkazem, že český hokej stále patří mezi absolutní světovou špičku. I když jsme prohráli, naši kluci si zasloužili obrovský respekt za skvělý turnaj.

Branky a nahrávky: 15. Franzén (Kronwall), 15. Hörnqvist (Zetterberg, Nylander), 29. Jönsson (Karlsson), 38. Jönsson (Karlsson, Samuelsson) – žádné. Rozhodčí: Baluška (SVK), Levonen (FIN). Vyloučení: 4:5. Diváci: 9 700. Místo: Arena Riga (Riga, Lotyšsko). Švédsko: Johansson – R. Sundin, K. Jönsson, Kronwall, Magnus Johansson – Hörnqvist, Zetterberg, Franzén – Alfredsson, Nylander, Samuelsson – Nordquist, J. Jönsson, Karlsson – Melin, Emwall, Mattsson. Trenér: Bengt-Åke Gustafsson. Česko: Hnilička – Michálek, Krajíček, Škoula, Hejda – Erat, Výborný, Hlinka – Bulis, Plekanec, Olesz – Balaštík, Hrdina, Hubáček – Tenkrát, Štefan, Irgl. Trenér: Alois Hadamczik. Sestřih utkání.

Psal se 15. květen 2005 a ve Vídni se chystal večer, který se navždy zapsal do zlatého fondu českého hokeje. Naši kluci proti hvězdami nabité Kanadě. Byl to souboj, ve kterém nám nikdo moc nevěřil. Ale my jsme měli Jaromíra Jágra, který hrál se zlomeným malíčkem, neuvěřitelné srdce a partu, která na ledě nechala duši. A to stačilo.

Hele, tenhle zápas, to byla pohádka, na kterou se nikdy nezapomene. Začali jsme skvěle, když nás už v 5. minutě poslal do vedení Václav Prospal. Kanada sice bušila, tlačila, ale my jsme bránili jako lvi a v bráně čaroval Tomáš Vokoun. Bylo to neuvěřitelné drama, bitva o každý centimetr ledu, a my jsme drželi těsné vedení. A pak přišel klíčový moment.

Ve třetí třetině, v čase 43:12, se k puku dostal ON. Jaromír Jágr. I se zlomeným malíčkem si najel do pásma a našel geniální přihrávkou Martina Ručinského, který střelou pod víko zvýšil na 2:0! A o chvíli později přidal třetí gól po skvělé práci Josefa Vašíčka. Vedli jsme 3:0 a byli jsme na pokraji absolutní euforie. Kanada sice ještě zabojovala, ale na víc než na snížení se už nezmohla.

Když zazněla siréna, celá Česká republika explodovala v radosti. Po čtyřech letech jsme byli znovu mistry světa! Byl to triumf vůle, bojovnosti a geniality jednoho muže, který i se zraněním dokázal dovést svůj tým k vítězství. Byl to večer, kdy se zrodil pojem „vídeňský řízek“ a kdy se potvrdilo, že když se naše parta semkne, dokáže porazit kohokoliv.

Branky a nahrávky: 5. Prospal (Ručinský), 44. Ručinský (Jágr, Marek), 57. Vašíček – žádné. Rozhodčí: Looker (USA), Oskirko (RUS). Vyloučení: 6:8. Diváci: 9 295. Místo: Wiener Stadthalle (Vídeň, Rakousko). Česko: Vokoun – Špaček, Šlégr, Fischer, T. Kaberle – Jágr, Prospal, Ručinský – Židlický, Výborný, Čajánek – Hejduk, Hemský, Sýkora – Dvořák, Škoula, Vašíček. Trenér: Vladimír Růžička. Kanada: Brodeur – Jovanovski, Regehr, Hannan, Boyle – Nash, Thornton, Gagné – Heatley, Morrison, Marleau – Fisher, Green, Doan – Walker, Draper, Maltby. Trenér: Marc Habscheid. Sestřih utkání.

Psal se 9. květen 2004 a v Praze se chystala bitva gigantů. Obhájce titulu Kanada proti hvězdami nabitému Švédsku. Bylo to finále, které nabídlo neuvěřitelnou přestřelku, drama a nakonec triumf kanadského týmu, který dokázal otočit nepříznivý vývoj a obhájit zlato z předchozího roku. Pro české fanoušky v O2 Areně to byla skvělá podívaná.

Hele, tenhle zápas byl neuvěřitelná jízda. Švédové, s hvězdami jako Alfredsson, Forsberg a Sundin, byli mírným favoritem a hned v první třetině se dostali do vedení. Jenže Kanada ukázala svou sílu a ještě v první třetině dokázala srovnat. Druhá třetina byla přehlídkou ofenzivního hokeje a oba týmy se přetahovaly o vedení. Švédové vedli 3:2, ale Kanada znovu dokázala odpovědět a do třetí třetiny se šlo za stavu 3:3.

Třetí třetina byla taktickou bitvou, kde nikdo nechtěl udělat chybu. A pak přišel rozhodující moment. Hned na začátku třetí třetiny se po skvělé individuální akci trefil Matt Cooke a poslal Kanadu do vedení. A o pár minut později přidal pojistku Rob Niedermayer. Švédové se snažili, bojovali, ale na kanadskou sílu a efektivitu už odpověď nenašli.

Kanada vyhrála 5:3 a úspěšně obhájila titul mistrů světa. Byl to triumf kanadského systému, který dokázal poskládat tým plný skvělých hráčů, kteří táhli za jeden provaz. Pro Švédsko to bylo obrovské zklamání, protože měli tým na zlato, ale ve finále narazili na silnějšího soupeře. A pro Prahu to byla skvělá tečka za dalším skvělým šampionátem.

Branky a nahrávky: 2. Heatley (St. Louis), 31. Horcoff (Robidas), 35. Niedermayer (Horcoff), 41. Cooke (Smyth), 44. Niedermayer – 7. Alfredsson (Jönsson), 26. H. Sedin (Andersson, Hedström), 30. Pahlsson (Alfredsson). Rozhodčí: Henriksson (FIN), Kurmann (SUI). Vyloučení: 6:8. Diváci: 17 360. Místo: Sazka Arena (Praha, Česko). Kanada: Luongo – Bouwmeester, Brewer, Robidas, Morris – Heatley, St. Louis, Morrison – Smyth, Horcoff, Cooke – Calder, Briere, Dumont – Niedermayer, Murray, Friesen. Trenér: Mike Babcock. Švédsko: Tellqvist – Lidström, Tärnström, Bäckman, R. Sundin – Alfredsson, Jönsson, Höglund – Forsberg, Axelsson, Näslund – Zetterberg, Pahlsson, Hedström – H. Sedin, D. Sedin, Kahnberg. Trenér: Hardy Nilsson. Sestřih utkání.

Psal se 11. květen 2003 a v Helsinkách se chystala bitva dvou hokejových velmocí. Kanada proti Švédsku. Byl to neuvěřitelně vyrovnaný a dramatický zápas, který dospěl až do prodloužení. A tam se zrodil hrdina, který rozhodl o tom, že Kanada se po šesti letech vrátí na světový trůn.

Hele, tenhle zápas byl neuvěřitelný thriller. Švédové, s hvězdami jako Forsberg, Sundin a Alfredsson, byli mírným favoritem a hned dvakrát se v zápase dostali do vedení. Jenže Kanada, vedená skvělým Dany Heatleym, vždy dokázala odpovědět a po šedesáti minutách to bylo 2:2. Bylo jasné, že tohle drama bude pokračovat a rozhodne jediný gól.

Prodloužení se hrálo a bylo to drama se vším všudy. Oba týmy měly šance, ale brankáři byli skvělí. A pak přišel rozhodující moment. V 74. minutě se po skvělé kombinaci dostal k puku Anson Carter a střelou z první poslal Kanadu do hokejového nebe. Gól sice musel potvrdit videorozhodčí, ale byl platný. Kanada byla mistrem světa!

Pro Kanadu to byl neuvěřitelný triumf a návrat na vrchol po dlouhém čekání. Pro Švédsko to byl hořký konec skvělého turnaje a další finálové zklamání. Byl to večer, který ukázal, jak tenká je hranice mezi vítězstvím a porážkou, a jak jediný gól může změnit všechno. A pro Ansona Cartera? Ten se stal nesmrtelným hrdinou.

Branky a nahrávky: 20. Smyth (Heatley), 33. Heatley (Smyth, Morrison), 74. Carter (McClement) – 25. Sundin (Forsberg, Axelsson), 36. Axelsson (Forsberg). Rozhodčí: Pakaslahti (FIN). Vyloučení: 5:7. Diváci: 13 446. Místo: Hartwall Arena (Helsinky, Finsko). Kanada: Biron – Bouwmeester, Staios, Schultz, Brewer – Heatley, Smyth, Morrison – Carter, McClement, Williams – Comrie, Marleau, Doan – Linden, Murray, Calder. Trenér: Andy Murray. Švédsko: Tellqvist – Lidström, Norström, Rhodin, Tärnström – Sundin, Forsberg, Axelsson – Alfredsson, Nylander, Jönsson – Weinhandl, Zetterberg, Huselius – Andersson, Pahlsson, Johnsson. Trenér: Hardy Nilsson. Sestřih utkání.

Psal se 11. květen 2002 a ve švédském Göteborgu se psala největší pohádka v historii slovenského hokeje. Tým plný hvězd jako Pálffy, Šatan a Bondra se probojoval až do finále proti silnému Rusku. A byl to večer, který se navždy zapsal do srdcí všech Slováků. Večer, kdy se zrodili nesmrtelní hrdinové.

Hele, tohle byl neuvěřitelný příběh. Slovensko mělo zlatou generaci a na turnaji hrálo skvělý hokej. A ve finále to potvrdili. Zápas byl neuvěřitelně vyrovnaný a dramatický. Dvakrát jsme vedli, ale Rusové vždy dokázali srovnat. Po dvou třetinách to bylo 3:3 a bylo jasné, že třetí třetina bude bitvou o všechno. Napětí by se dalo krájet a celý národ stál na nohou.

A pak přišla 59. minuta. Sto vteřin před koncem základní hrací doby. Puk se dostal k Žigmundu Pálffymu, ten ho poslal na Petra Bondru a ten… GÓL! Neuvěřitelnou střelou poslal Slovensko do vedení 4:3! Celé Slovensko explodovalo v euforii. Rusové se ještě snažili, ale naši kluci už si historický triumf vzít nenechali. Když zazněla siréna, propukly neuvěřitelné oslavy.

Slovensko poprvé a dosud naposledy v historii vyhrálo mistrovství světa. Byl to triumf jedné skvělé generace, která na ledě nechala duši. Pro hráče jako Pálffy, Šatan, Bondra nebo Lašák to byl největší úspěch kariéry. A pro celé Slovensko? To byl národní svátek, na který se nikdy nezapomene. Ten večer v Göteborgu se zrodily legendy.

Branky a nahrávky: 1. Višňovský (Pálffy), 13. Bondra (Pálffy, Handzuš), 45. Šatan, 59. Bondra (Pálffy) – 22. Sušinskij (Zatonskij), 34. Antipov (Karpov), 44. Sušinskij (Prokopjev). Rozhodčí: Looker (USA). Vyloučení: 3:4. Diváci: 11 589. Místo: Scandinavium (Göteborg, Švédsko). Slovensko: Lašák – Višňovský, Hecl, Lintner, Čierny – Pálffy, Stümpel, Bondra – Šatan, Handzuš, Bartečko – Országh, Rastislav Pavlikovský, Nagy – Somík, Hlinka, Petrovický. Trenér: Ján Filc. Rusko: Podomackij – Bykov, Kalinin, Žukov, Guskov – Sušinskij, Prokopjev, Zatonskij – Kovalenko, Kozněv, Karpov – Tkačenko, Savčenkov, Antipov – Tkačuk, Čupin, Razdanov. Trenér: Boris Michajlov. Sestřih utkání.

Psal se 13. květen 2001 a v Hannoveru se chystal večer, který se navždy zapsal do zlaté historie českého hokeje. Naši kluci stáli na prahu něčeho neuvěřitelného – zlatého hattricku. Po triumfech v letech 1999 a 2000 jsme byli ve finále znovu a proti nám stálo silné Finsko. Byl to neuvěřitelný thriller, který rozhodl až zlatý gól v prodloužení.

Hele, tenhle zápas byl neuvěřitelná bitva nervů. Dvakrát jsme vedli, ale Finové vždy dokázali srovnat. Hrálo se nahoru dolů, šance střídala šanci a oba týmy na ledě nechaly duši. Po šedesáti minutách to bylo 2:2 a bylo jasné, že o mistru světa rozhodne prodloužení. A tam se měl zrodit nový národní hrdina. A ten pocit, že jsme tak blízko, byl k nevydržení.

Prodloužení se hrálo a napětí by se dalo krájet. A pak přišla 71. minuta. Jaroslav Hlinka vybojoval puk, poslal ho na Patrika Eliáše, ten našel před bránou Davida Moravce a ten… GÓL! Zlatý gól! Celá Česká republika explodovala v euforii! Dokázali jsme to! Zlatý hattrick byl doma! Byl to neuvěřitelný, nepopsatelný pocit.

Byl to triumf jedné z nejlepších generací v historii našeho hokeje. Tým plný hvězd jako Dopita, Reichel, Procházka a mladíků jako Eliáš dokázal něco, co se předtím povedlo jen Sovětskému svazu a Kanadě. Byl to večer, kdy se z Davida Moravce stala legenda a kdy se potvrdilo, že v té době jsme byli nejlepší hokejovou zemí na světě. Tenhle triumf bude navždy v našich srdcích.

Branky a nahrávky: 25. Procházka (Dopita, Čajánek), 55. Dopita (Procházka) – 30. Ylönen (Salo), 52. Kapanen (Karalahti, Salo), Zlatý gól: 71. Moravec (Eliáš, Hlinka). Rozhodčí: Hansen (USA). Vyloučení: 3:1. Diváci: 10 513. Místo: Preussag Arena (Hannover, Německo). Česko: Hnilička – P. Sýkora, Špaček, Kubina, M. Sýkora – Jágr, Reichel, Ručinský – Moravec, Dopita, Procházka – Vlasák, Čajánek, Ujčík – Dvořák, Hlinka, Eliáš. Trenér: Josef Augusta. Finsko: Nurminen – Timonen, Berg, Nummelin, Salo – Kallio, Koivu, Selänne – Peltonen, Kapanen, Ylönen – Lind, Helminen, Jokinen – Hentunen, Ruutu, Rintanen. Trenér: Hannu Aravirta. Sestřih utkání.

Psal se 14. květen 2000 a v Petrohradu se chystal večer, na který se nikdy nezapomene. První a dosud poslední česko-slovenské finále v historii. Bratrský souboj o zlato. My jsme byli obhájci titulu, ale Slováci měli skvělý tým a toužili po své první velké medaili. Byl to zápas plný emocí, rivality, ale i přátelství. A na konci jsme se radovali my.

Hele, tohle finále mělo neuvěřitelný náboj. Po rozdělení federace se oba týmy potkaly v nejdůležitějším zápase. A my jsme do něj vlétli jako uragán. Už v první třetině jsme vedli 3:0 po gólech Vlasáka, Procházky a Sýkory a zdálo se, že je hotovo. Byla to demonstrace síly a ukázka toho, proč jsme v té době byli nejlepším týmem světa.

Jenže Slováci ukázali obrovské srdce. Ve druhé třetině snížili a na začátku třetí přidali další gól a najednou to bylo jen o gól! Drama vrcholilo. Ale my jsme měli v týmu neuvěřitelné osobnosti. V klíčových momentech jsme znovu odskočili, když se trefil Tomáš Vlasák a definitivně rozhodl o našem vítězství. Slováci sice ještě snížili, ale na víc už neměli čas.

Vyhráli jsme 5:3 a úspěšně obhájili titul mistrů světa. Byl to druhý krok k našemu legendárnímu zlatému hattricku. Pro Slováky to byl sice smutný konec, ale zároveň obrovský úspěch. Získali svou první medaili v historii a odstartovali svou zlatou éru. Byl to večer, který potvrdil dominanci českého hokeje a zároveň ukázal sílu a vášeň toho slovenského.

Branky a nahrávky: 6. Vlasák (Sýkora, Burger), 10. Procházka (Reichel), 13. Sýkora (Vlasák), 59. Vlasák (Buzek), 60. Reichel (Dopita) – 29. Šatan (Droppa), 46. Hreus (Kapuš), 58. Šatan (Pálffy). Rozhodčí: McCreary (CAN). Vyloučení: 6:5. Diváci: 12 350. Místo: Ledový palác (Petrohrad, Rusko). Česko: Čechmánek – Kučera, P. Sýkora, Špaček, Buzek – Vlasák, Dopita, Reichel – Varaďa, Výborný, Procházka – Tomajko, Čajánek, M. Sýkora – Štumpf, Broš, Burger. Trenér: Josef Augusta. Slovensko: Lašák – Droppa, Sekeráš, Chára, Ivan – Šatan, Pálffy, Hlinka – Kapuš, Plavucha, Hreus – Pardavý, Bartoš, Cíger – Suchý, Hurtaj, Vaic. Trenér: Ján Filc.

Sestřih utkání: