Článek
A cesta do finále? To byla demonstrace síly dvou světů, které se měly utkat v historicky prvním finále dvou týmů z jednoho města. Real Madrid v semifinále naprosto zničil a ponížil obhájce titulu z Bayernu Mnichov, čímž vyslal jasný vzkaz celému světu.
Na druhé straně Atlético pod vedením Diega Simeoneho taktickou dokonalostí a neuvěřitelnou bojovností vyřadilo Mourinhovu Chelsea a snilo o svém prvním velkém evropském triumfu.
Simeoneho válečníci proti královské posedlosti
Hele, tohle byl souboj jako z filmu, střet dvou naprosto odlišných světů, které se potkaly v bitvě o nadvládu nad Madridem.
Na jedné straně stálo Atlético, čerstvý španělský mistr a tým bojovníků, kteří pod vedením Diega Simeoneho na hřišti nechávali duši a krev.
Proti nim se postavil Real Madrid, královský klub posedlý jediným číslem: 10, tedy vysněnou La Décimou. Na tento desátý titul v Lize mistrů čekali neuvěřitelných dvanáct let a byli ochotni pro něj udělat naprosto cokoliv.
Chyba ikony a agónie Bílého baletu
Zápas začal a v 36. minutě přišel pro fanoušky Realu absolutní šok, který měl na svědomí jejich největší ikona.
Po rohovém kopu se míč dostal k uruguayskému stoperovi Diegu Godínovi, který ho hlavou poslal směrem na bránu, a Iker Casillas udělal nepochopitelnou chybu, když špatně vyběhl. Míč se přes něj pomalu dokutálel do sítě a Atlético, které právě zničilo sen svému největšímu rivalovi, spustilo svou pověstnou neprostupnou defenzivní zeď.
Real bušil, tlačil a obléhal bránu jako dobyvatel hradu, ale minuty ubíhaly a posedlost se měnila v čirou agónii a beznaděj.
Hlava, která změnila dějiny
A pak přišla 93. minuta, přesněji čas 92:48, kdy se zdálo, že je vše ztraceno a Atlético se stane králem Evropy. Běžela poslední vteřina nastavení, když Luka Modrić kopl poslední roh, poslední zoufalou naději Bílého baletu.
Do vápna poslal dokonalý centr a na ten si naskočil ON, muž pro velké momenty, Sergio Ramos. Zůstal viset ve vzduchu, zavřel oči a neuvěřitelnou, naprosto dokonalou hlavou poslal míč přesně k tyči, čímž vyvolal absolutní extázi na jedné straně a totální kolaps na druhé.
Když se zlomí hráz
Atlético bylo na kolenou, nejen fyzicky, ale hlavně psychicky, protože být 90 vteřin od největší slávy a pak nemít nic, to zlomí i ty největší válečníky.
V prodloužení už na hřišti existoval jen jeden tým, který byl na vlně euforie, zatímco druhý se sotva držel na nohou. Ve 110. minutě předvedl neuvěřitelné sólo Ángel Di María, jehož střelu sice Courtois vyrazil, ale jen k nejdražšímu hráči planety, Garethu Baleovi, který hlavou poslal Real do vedení.
Tohle byl definitivní konec, hráz se protrhla a zlomené Atlético pak inkasovalo ještě od Marcela a z penalty od Cristiana Ronalda.
Stopa, která nikdy nezmizí
A odkaz tohoto finále? Ten je věčný a ukazuje, jak krutý a zároveň krásný fotbal dokáže být. Výsledek 4:1 je sice krutý a lže o průběhu 110 minut, ale dokonale ilustruje, co jeden jediný gól v 93. minutě dokáže udělat s psychikou dvou týmů.
Pro Real Madrid to byl začátek nové dynastie, která v následujících letech ovládla Evropu, a pro Atlético to byla nejbolestivější prohra v celé jeho historii. A pro Sergia Ramose? Ten večer se z něj stala nesmrtelná legenda, muž, jehož hlava přinesla Realu tu nejvytouženější trofej a změnila dějiny.
Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/2014_UEFA_Champions_League_final
