Článek
A cesta do finále? To byla jízda! Real Madrid se v lize trápil, ale v Evropě se proměnil v monstrum a v play-off vyřadil poslední dva finalisty – Manchester United i Bayern Mnichov.
Proti nim stála Valencia, dravý a ofenzivní tým pod vedením Héctora Cúpera, který ničil jednoho soupeře za druhým a v semifinále si smlsnul na Barceloně.
Královská zkušenost proti dravosti Netopýrů
Valencia byla na vlně. Měli v týmu Gaizku Mendietu, který byl v té době možná nejlepším záložníkem světa, a smrtící útok. Spousta lidí jim věřila, hráli nádherný fotbal a vypadali jako budoucí králové.
Jenže proti nim stál Real Madrid. Klub, který má Ligu mistrů prostě v DNA. I když se jim nedařilo v lize, v Evropě to byl úplně jiný tým. S hráči jako Raúl, Hierro, Roberto Carlos a mladíčkem Casillasem v bráně věděli, jak se vyhrávají velké zápasy.
Tři údery, které zničily sen
Zápas začal a Valencia se snažila hrát svou hru, ale Real byl prostě chladnokrevnější. V 39. minutě přišel první úder. Centr do vápna a Fernando Morientes hlavou poslal Bílý balet do vedení. Valencia byla otřesená, ale pořád doufala.
Jenže v 67. minutě přišel moment, který jim zlomil srdce. Po závaru se míč odrazil k anglickému gentlemanovi Stevu McManamanovi a ten… Páni! Vystřihl nůžky jako z videohry a poslal míč nechytatelně do sítě. To byl gól, který sebral Valencii veškerou naději.
A aby toho nebylo málo, v 75. minutě přišel poslední hřebíček do rakve. Po rychlém protiútoku běžel Raúl sám z půlky hřiště na brankáře Cañizarese, elegantně ho obešel a poslal míč do prázdné brány. 3:0. Konec. Hotovo.
Sestřih utkání:
Byl to večer, kdy Real Madrid ukázal, kdo je králem Španělska i Evropy. Získal svůj osmý titul, „La Octavu“, a potvrdil, že v téhle soutěži je prostě doma. Pro Valencii to byl začátek jejich finálového prokletí, ale to je zase jiný příběh.
Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/2000_UEFA_Champions_League_final
