Článek
Celý příběh má i českou stopu v podobě stopera Jana Šimůnka.
Tento nečekaný triumf je dodnes inspirací o tom, jak se s vizí a tvrdou prací dá dosáhnout nemožného.
Magathova revoluce: Jak se rodil mistrovský tým
V červnu 2007 přišel do Wolfsburgu Felix Magath, trenér s pověstí přísného drila a dvěma tituly s Bayernem Mnichov. Klub se právě strachoval o udržení v lize, ale Magath měl jasnou vizi. Kromě trenérské role si zajistil i post sportovního ředitele, což mu dalo volnou ruku při výběru hráčů.
A Magath se do toho pustil s vervou. Hned v první sezóně přivedl neuvěřitelných 16 nových tváří. Mezi nimi i tehdy 20letého českého stopera Jana Šimůnka, který zazářil na MS do 20 let. Spolu s ním dorazil bosenský útočník Edin Džeko z Teplic – klíčový muž budoucího úspěchu. Z francouzského Le Mans přišel neznámý Brazilec Grafite, ze Sao Paula za hubičku defenzivní záložník Josué a z Mnichova 1860 levý bek Marcel Schäfer. Brankářskou jedničkou se stal Diego Benaglio.
Mnozí si klepali na čelo, ale Magathovy kroky se brzy ukázaly jako geniální. Wolfsburg v ročníku 2007/08 došel pro historicky nejlepší páté místo v Bundeslize a složil velmi zajímavý tým. I když obrana občas skřípala, útok byl srovnatelný jen s Bayernem a Brémami.
Cesta za titulem: Chybějící dílky skládačky
Magath už měl drtivou většinu základní jedenáctky, ale k titulu chyběly detaily. Především bylo potřeba zpevnit obranu. Proto do Wolfsburgu zamířil zkušený italský stoper Andrea Barzagli.
Klíčovým tahem se však ukázal příchod Zvjezdana Misimoviče. Magath ho znal z Bayernu a věděl, že dokáže skvěle podporovat útočné hvězdy. Misimović, který už měl za sebou povedené ročníky v Bochumi a Norimberku, se stal nepostradatelným mozkem ofenzivy.
Od Wolfsburgu se ani po skvělém pátém místě nic velkého nečekalo. Hráči tak mohli být v klidu, soustředění jen na náročné tréninky a ofenzivní fotbal, který jim Magath ordinoval. A výsledky se dostavily.
Nezapomenutelné duo a česká stopa
Útočné duo Grafite a Džeko dalo dohromady neuvěřitelných 54 z 80 branek VfL. Grafite se s 28 góly stal nejlepším střelcem ligy, Džeko s 26 góly druhým. Tím překonali rekord Gerda Müllera a Uliho Hoeneße z ročníku 1971/1972. Záložník Zvjezdan Misimović k tomu přidal 20 gólových přihrávek, což z něj udělalo nejlepšího asistenta ligy.
Nemalý podíl na titulu měl i Jan Šimůnek. Ačkoliv nebyl pravidelným členem základní jedenáctky, odehrál 20 ligových zápasů a byl dvanáctým nejvytěžovanějším hráčem týmu. Jeho přínos byl pro mistrovskou sezónu důležitý.
Klíčovým momentem sezóny byl druhý vzájemný duel s Bayernem ve 26. kole. Wolfsburg tehdy zvítězil drtivě 5:1, což byl jeden z nejlegendárnějších zápasů sezóny, především díky ikonickému gólu Grafiteho. Kdyby Wolfsburg tehdy prohrál, situace v tabulce by se vyvíjela úplně jinak.
Wolfsburg nakonec získal titul se 69 body, což byl nejnižší počet bodů u vítěze ligy od roku 2001. Od té doby už žádný německý mistr neměl pod 70 bodů. V kontextu této sezóny je třeba zmínit, že Bayern Mnichov měl tu sezónu slabší a ztrácel více bodů než obvykle, což Wolfsburgu usnadnilo cestu k titulu.
Co se stalo s mistrovským kádrem?
Tato sezóna se stala jednou z nejúžasnějších fotbalových pohádek své doby. Pro Felixe Magatha to byla bohužel poslední trofej v jeho kariéře. Hned po sezóně odešel do Schalke 04. Do Wolfsburgu se sice vrátil před sezónou 2011/12, ale podruhé už tak úspěšný nebyl a v říjnu 2012 byl odvolán.
Kromě Edina Džeka a Andrey Barzagliho, kteří se prosadili ve velkoklubech, nikdo z mistrovského kádru nedokázal navázat na takovéto úspěchy v následujících letech. Janu Šimůnkovi po odchodu Magatha pšenka ve Wolfsburgu nekvetla. Nový kouč sázel na jiné hráče, a tak se český obránce přesunul do Kaiserslauternu a následně do Bochumi.
Příběh Wolfsburgu 2008/09 zůstává inspirací o tom, jak se s vizí, tvrdou prací a správnými tahy dá dosáhnout nemožného. Je to důkaz, že i v moderním fotbale může outsider překvapit a zapsat se do historie.
