Článek
Odstartoval jsem z vojenského letiště, sedím v kabině MiGu 21, no není zde moc velký prostor pro pilota. Letoun má už dostatečnou výšku, pozoruji krajinu pod sebou, je to pěkný pohled. Opájím se rychlostí, zažívám úplně jiný let, než ve vrtulovém letadle.
Když mám příležitost proletět se tryskáčem, mohl bych zkusit nějaký akrobatický prvek. Zvyšuji výkon motoru, přitahuji knipl a stoupám vzhůru. Před sebou vidím jen modř nebe… v horní úvrati přemetu visím v pásech, hlavou dolů vůči zemi… letím dolů, země se rychle přibližuje… dokončuji přemet a stoupám do původní letové hladiny, chvíli letím v přímém letu. Potom provádím s letounem výkrut… a ještě jeden kopaný výkrut.
Dostal jsem se nad moře. Před sebou vidím v dálce vodorovnou čáru horizontu. Tam se stýká moře s oblohou. Tmavě modré by mělo být moře a světlejší modř bez mraků je nebe. Ovšem po dvou výkrutech si nejsem stoprocentně jistý, jestli to není naopak. Dívám se na přístrojovou desku - přístroje nefungují… co teď?
Nic se neděje.
Skutečně sedím v originální kabině MiGu 21. Kabina je pevně ukotvena do podlahy v hale nákupního centra. Je bez trupu, bez křídel. Vpředu je větší obrazovka, na které se zobrazuje počínání „pilota“. Celá atrakce je něco mezi počítačovou hrou a leteckým simulátorem. Vedení obchodního centra chce přilákat více návštěvníků a zvýšit obrat obchodů.
Po schůdkách sestupuji z kabiny, zdravím se s mladíkem navlečeným do pilotní kombinézy. Obsluhuje počítač, v ruce má seznam, pořadník zájemců o let. Vidím, že atrakce přitahuje návštěvníky. Já jsem se pěkně proletěl úplně zdarma, bez uhlíkové stopy.
Odcházím a v prostoru před obchodním centrem stojí skutečný MiG 21.
