Článek
Na ploše kroměřížského letiště je připraveno ke startu několik letadel. Mně se líbí elegantní ultralehký Bristell. Je to dvoumístný dolnoplošník, průmyslově vyráběný v leteckém podniku v Kunovicích.
„Poletíme hodinový let?“ ptá se mě mladý instruktor.
„Stačí půlhodinka,“ odpovídám s úsměvem.
Jsme ve výšce tři sta padesáti metrů a pilot mě předává řízení. Jedná se o let „piloťák“ - instruktor se zájemcem o létání provede předletovou přípravu. Odstartuje s letadlem a ve výšce kolem čtyři sta metrů předá řízení. A tak poprvé naostro držím v ruce knipl. Mám sice za sebou „let“ na leteckém simulátoru, ale nyní je vše doopravdy.
Motor Bristellu běží pravidelně, udržuji rovný let, v dálce jsou vidět kopce Hostýnských vrchů. Letíme stranou města Kroměříže, pod námi vidím klikatý tok řeky Moravy a několik rybníků. Míjíme město Hulín… najednou je letoun vynesen několik metrů vzhůru a dál letí v klidu.
„Co to bylo?“ obracím se na instruktora.
„Nic se neděje, zapracovala jen termika - stoupavé proudy vzduchu.“
Jak letoun opouští stoupavé proudění, klesne opět o nějaký metr níže. Je pěkný den, odpoledne, polooblačno a tak se ultralehké letadlo v termice občas pěkně zhoupne. Ovšem ze země takovéto zhoupnutí není patrné. Nyní si teprve zpětně uvědomuji, proč předešlý zájemce o piloťák trochu nejistě vystupoval z Bristellu.
S instruktorem mám domluvený let na trase Hostýnské vrchy a zpět. Časově to má vyjít na třicet minut letu. Přelétám město Holešov, zámek, zámecké zahrady a potom je pod námi Bystřice pod Hostýnem, Chvalčov. V dálce na Kelčském Javorníku vidím novou rozhlednu.
Jsme nad poutní bazilikou na Svatém Hostýně. Byl jsem zde několikrát, ale takto z výšky vidím celý areál poprvé. Kroužím ve velkých kruzích - je to nádherný pohled z ptačí perspektivy.
„Nedá se nic dělat, čas běží, letíme zpátky,“ v sluchátkách slyším hlas instruktora.
Vracím se jinou trasou, přes rekreační oblast Rusavu. Opouštím zalesněné kopce Hostýnských vrchů. Pod námi jsou nejdříve louky, potom lány polí a vesnice spojené navzájem cestami. Při pohledu dolů, na zemi, v mysli se mně vybavují verše Josefa Kajetána Tyla: „Zemský ráj to na pohled! A to je ta krásná země…“
Při zpátečním letu ke Kroměříži, zkouším měnit výšku letu, provádět pravé a levé zatáčky, vše pod dohledem instruktora. Ten si v blízkosti letiště přebírá řízení. Předvádí, jak dovede ovládat Bristell v ostrých zatáčkách a ve skluzu. Jsme před letištní plochou a jdeme na přistání.
*
Kroměřížské letiště má dlouholetou tradici. Na jedné letištní budově je pamětní deska:
Pamětní deska
Kontrola přístrojů před startem.
