Létání

Letíme Zlínem Z-43. Je to malé, motorové letadlo pro čtyři osoby, včetně pilota. Jedno sedadlo zůstalo neobsazené, nikdo se k nám nepřidal a tak nám pilot zkrátí dobu letu. Můj syn Petr sedí vpředu hned vedle pilota, já mám pro sebe zadní sedadla. Přelétáme město, blížíme se ke Svatému Kopečku. Tento barokní, poutní areál je již z dálky dobře viditelný. Pilot krouží nad bazilikou.

„Tak kam nyní,“ obrací se na nás pilot. Vidí, že nás letectví zajímá a tak pokračuje… „můžeme zkusit něco jiného!“ Chvíli letíme v rovném letu až nad silnici, na které se pohybují auta.

„Jdeme po tom naklaďáku,“ prohodí pilot. Automobil máme momentálně na levém křídle. Letadlo prudce stoupá vzhůru, motor pracuje na plný výkon. Zlín provádí vis na vrtuli. Zvonek - to je signál, který oznamuje, že jsme se přiblížili k minimální rychlosti. Pilot provádí levou souvratovou zatáčku, nyní máme nakláďák pod sebou v přímém letu. Letoun letí dolů, provádí nálet. Vrtule Zlína stále sleduje ujíždějící nákladní auto na silnici… a potom, v bezpečné výšce, pilot srovnává let a pokračuje vzhůru. Tento manévr používali „kotláři“ za války při útoku na nepřátelské kolony aut.

Pilot zřejmě zapomněl na zkrácení doby letu a užívá si létání. Blížíme se k městu, přelétáme vlakové nádraží… Jsme nad předměstími.

„Tak si teď představ, že nám vysadil motor,“ zkouší pilot Petra. „Rychle řekni, kde provedeme nouzové přistání!“

„Tady vlevo před námi je velká, dlouhá louka,“ nedá se Petr vyrušit z klidu. Jdeme klouzavým letem dolů, motor běží na minimální otáčky. Nad loukou, v dostatečné výšce, pilot srovnává let a opět stoupáme vzhůru.

„S vámi bych si nic nevydělal, let se nám protáhl!“ říká pilot a vracíme se zpět na letiště. Přiznávám, je to neobvyklý let, velmi se nám líbí a i pilot vypadá spokojeně. Zřejmě ho ještě dnes čekají další vyhlídkové lety, patrně jen stereotypní okruhy.