Doktor železná pěst brání Kyjev: Vitalij Kličko, drsoň z Bělovodska. Propaganda, nebo satira?

Rána z Bělovodska

Vitalij Kličko? Jméno, které dřív nahánělo strach soupeřům v ringu, dnes vyvolává respekt u civilistů i nepřátel. Vychovaný tvrdým tréninkem, obrněný železnou pěstí a vyzbrojen nezdolnou vůlí, se z něj stal nejen šampion těžké váhy, ale i lídr těžkých časů. Co na tom, že místo boxerského pásu teď drží otlučený klíč od Kyjeva?

Politika v rukavicích bez polstrování

Po konci sportovní kariéry se mohl usadit, rozdávat úsměvy a občas komentovat zápasy. Jenže Kličko si místo toho vybral novou arénu – politickou. A hned se do ní vrhnul s vervou, jako by na druhé straně stál Lennox Lewis. Jako starosta Kyjeva razí styl: žádné tanečky, žádná rétorická kudrlinka. Místo toho – úder, postoj, výzva. Když začala ruská invaze, nevzal si dovolenou, ale helmu. A místo politické korektnosti vytáhl svou oblíbenou zbraň: osobní přítomnost.

Kyjev: Město, které si nelze podmanit

Rusové si mysleli, že Kyjev padne za pár dnů. A zatímco jejich tanky bloudily po okolí, Kličko brázdil město na motorce jako hlavní hrdina akčního filmu z devadesátek. Když nešlo tanky zastavit silou, šlo je aspoň zostudit výrokem. A že jich měl v zásobě dost! Od „žádné vítězství nebude“ po „dokud bude jeden Kličko, bude i Kyjev“.

Humor v zákopech

Kličko nevede válku jen se zbraní v ruce. Jeho druhá munice? Ironie. Když ruská média hlásila „osvobození“, odpověděl, že Kyjevané mají svobodu už dávno – a že do jejich kuchyní se tanky naštěstí nevejdou. A když padly první rakety, nepadl s nimi. Stál na barikádě, organizoval obranu, motivoval občany a… občas pronesl hlášku, za kterou by se nestyděl ani Chuck Norris.

Kličko – muž z mýtu

V každé válce se rodí hrdinové. Ale jen málokterý z nich má v ruce životopis, kde se mísí sportovní trofeje, odhodlání a městské mapy pod palbou. Kličko není superhrdina z komiksu – je to ten chlápek, který před deseti lety rozdal poslední pravý hák a dnes rozdává odvahu. A to je cennější než titul šampiona.

Satira, nebo propaganda?

No a teď ruku na srdce. Je to ještě satira? Nebo už jsem na hraně něčeho víc? Snažil jsem se psát s nadhledem. Ale když píšete o člověku, který stojí v první linii a přitom má charisma Rockyho i razanci politického Ramba, těžko se držet zpátky.

Možná to zní jako óda. Ale není to tím, že bych se chtěl zavděčit. Jen mě unavuje, když si svět rozdělují jen medvědi a orli. Třeba potřebujeme i lva z Kyjeva.

Zdroje: