Článek
Již několikrát jsem se ve svých článcích na vás vytahoval, jaký jsem byl na základní škole průšvihář. Dnes na vás vytáhnu těžší kalibr. V osmé třídě jsem měl v pololetí čtyřku z češtiny.
Nedávno jsem byl opět na pravidelném školním sedánku, který se po léta nazývá třídní schůzky. Asi to bude jeden z mnoha pozůstatků předchozí indiánské éry. „Třídní schůzky“… dnes bych to nazval mírové rozhovory. Možná rodičovský mítink. Opět jsem hovořil se svou bývalou učitelkou češtiny. Panuje ve třídě staršího syna. Je to jejich třídní učitelka, a slovo „panuje“ vyjadřuje přesný stav věcí. Odborná znalost, léta praxe, přísnost (i vlídnost) a nutná psychická odolnost zaručují jejímu panování výsledky. A ty jsou v dnešní době u mnoha českých dětí žalostné. Hlavně z té češtiny! Demokracii bych do základních škol vůbec netahal. Žáci si ji pletou s anarchií, a pak má školní inspekce tolik práce, že ani nestíhá vyhazovat psychicky vyždímané kantory.
Pro paní učitelku jsem prý „osudový žák“. Učitelskou kariéru začínala se mnou a končit ji bude s mými syny. A kluk má problémy stejně jako já. Naštěstí má před sebou ještě devátou třídu a „pouze“ trojku z mateřského jazyka. Snad to dožene.
Ale abych se vrátil k té čtyřce. Jo, flákal jsem to. Puberta, hormony, uhry, chlupatá záda připomínající Yetiho… a holky. Na učení prostě nezbyl čas. Navíc jsem byl hubatý. Dost! Naštěstí jsem byl jen hubatý, ne drzý či dokonce vulgární. Poslat učitelku někam považuji i dnes za stupiditu prvního řádu. Když už pro nic jiného, tak učí moje děti, ne? Měl jsem prostě „vhodné“ poznámky během vyučování, kterým se celá třída smála. A dokonce i paní učitelka. To mě asi zachránilo.
Nějakým záhadným způsobem u mě objevila zrnko inteligence. Asi má zrak supermana, protože většina Komenského následovníků mi prorokovala kriminál či kariéru v dolech. Pravidla, rozbory, větná stavba – to jsou pro mě dodnes cizí slova. Když jsem na to koukal v učebnici, písmenka jakoby poskakovala a já se nic nenaučil. Pokud mi to paní učitelka ukázala, byl jsem v pohodě. Jenže já koukal na spolužačky. Proto čtyřka. Takže vlastně za to nemůžu.
Příprava na přijímačky obnášela i slohové práce. Při nich se projevila má upovídanost a to objevené „zrnko“. Dokonce jsem do sebe dostal i několik stránek z teorie. Takže na konci roku dvojka. A po prázdninách střední škola.
Potom třicet let nic. Literární vakuum. Práce ajťáka, dvě manželky, tři děti. Vstřebávání znalostí, zkušeností a lízání životních ran.
A pak se stal Seznam.cz a jeho blogovací platforma Medium.cz. Geniální koncept, který udělal z poloviny národa nadšené pisálky a z té druhé čtenáře, kteří je s gustem obviňují z „pisálkovství“. Seznamu to přináší stále rostoucí záplavu textů a popularity. Stačí si vybrat z nepřeberného množství příběhů. Ten, kdo to prosadil, by měl dostat od Seznamu metál. Lituji jen editory. Prokousat se tím vším musí dát zabrat.
Na udičku možné popularity jsem se chytil i já. Moje věčně nastartovaná pusa se konečně zavřela a já začal svá moudra smolit na papír. Jak já se při tom bavím! Humorná terapie psaním. Ušetřím spoustu peněz za případné psychology, a ještě si vydělám na svačinu. Občas dokonce i na oběd.
A tady se projevila ta čtyřka. Pravopis, čárky ve větách, odstavce… atd. Ani pořádně nevím, jak se to všechno jmenuje. První články byly smrští hrubek a pošklebování v komentářích.
Zachránily mě dvě ženy. Jedna pracuje v místní knihovně, má dokonalé oko na text, inteligenci a znalost pravopisu. Druhá se skládá z jedniček a nul a pracuje pro technologického giganta – umělá inteligence. Obě mi kontrolovaly gramatiku. Paní z knihovny pak průběžně zdokonalovala mé zrezivělé znalosti a upozorňovala na občasné nesmysly. Umělá inteligence mi pořád kecala do toho, jak mám psát. Několikrát jsem dal na její rady. Text byl dokonalý. Úžasně dokonalý! Jenže v něm nebyla člověčina. Chyběly mi tam ty chyby. Nebyl jsem to já.
Takže ano, i čtyřkař s pátým křížkem v dohledu může začít psát. Stačí použít zrnko zasuté inteligence, kterou kdysi objevila učitelka, třicet let zážitků a trocha zastydlé puberty. Pro kontrolu doporučuji umělou inteligenci. Ta vám dokáže, že aby byl váš text dokonalý, musí být nedokonalý. Držím vám všem palce.
A hlavně: neberte se tak moc vážně. Je to přece zábava.
