Knihovnice porazily nudu. Děti neodešly bez poskvrnky. Mobily utrpěly těžké ztráty

Pro moji dceru je jakákoli pouť, předvolební akce, několik stánků na náměstí či vánoční trhy oslava. Kde je rozruch, tam se slaví. Přepálený tuk z klobás značí dobrou oslavu. Pokud tam pobíhá dvoumetrový maskot v podobě zajíce, je to skvělá oslava.

V naší obci pracovnice městské knihovny otrávilo věčné posedávání dětí a studentů u knihovny. Proč? Tak schválně. Poradím. Dětičky byly zticha a vzorně seděly na lavičce. Pořád nic? A když řeknu, že všechny sledovaly mobil? Ano, správně. Došla data a ony, chuděrky jedny opuštěné, musely chytat knihovnickou Wi-Fi zdarma.

Válečnice na poli čteného slova uspořádaly bojovou poradu, zapojily všechny své konexe a zorganizovaly snovou oslavu.

Batolata mohla po dvou i po čtyřech pobíhat mezi lidmi, vesele rýt do připravených nádob s modelínou, pískem či rýží a navzájem si ochutnávat lízátka bez omezení. Smyslohraní, tak se tato úžasná atrakce jmenuje. A zaujala nejen batolata.

U vytržení byli všichni. Děti s dudlíkem i bez, maminky s tatínky i bez, má smyslů plná princezna se mnou. I bez. Je opravdu zajímavé, jak se ti pidižvíci zabaví s pytlíkem rýže, trochou modelíny a několika lžičkami. No ano. Máte pravdu. Bylo tam toho víc, ale princip chápete. Dopamin bez potřeby mobilní dobíječky. A navíc, zdarma!

Nicméně máme ten kapitalismus, takže placené atrakce tvořily významnou součást akce. Malování obličeje, tetování, příčesky. To vše dcera absolvovala jako profesionálka. Dotovaná maminkou. Dokonale vyvětraná peněženka a spokojená dcera, nebo kňourající pometlo? Není co řešit.

Navíc, ten bílý králík. Ten byl. Obsypán dětmi a fotícími maminkami stěží popadal dech. Velký maskot pobíhal po okolí se závěsem malých lovců. Snažil se ztratit v davu. Marně.

Moje dcera samozřejmě nemohla chybět.

„Tati, králík!“

Ano. Králík.

To už jsem pochopil, že dnešní odpoledne nebude jen kulturní akce, ale boj o přežití. Králík musel přežít děti. Peněženka atrakce. A žena přežít větu „mami, já bych ještě chtěla…“ Já pouze dohlížel, aby králík přežil a nechal se vyfotit s naší princeznou.

Samozřejmě. Jedna fotka. Druhá fotka. Ještě jedna, protože na první se králík nedíval. Na druhé se zase nedívala dcera. Na třetí se dívali oba, ale přesně v okamžiku zmáčknutí spouště prošlo kolem cizí dítě. Čtvrtá byla konečně dokonalá.

Králík vypadal vyčerpaně, dcera šťastně a já jsem měl důkaz, že jsem na oslavě skutečně byl.

Když jsme odcházeli, dcera byla pomalovaná, potetovaná, měla příčesek, v ruce lízátko a v telefonu několik fotografií bílého králíka.

„Tak co?“ zeptal jsem se.

„Byla to krásná oslava.“

Takže knihovnice svůj úkol splnily. Děti neseděly u knihovny na lavičce, nikdo neřešil data ani Wi-Fi a knihy sice možná chvíli zůstaly stranou, ale děti byly venku, běhaly, hrály si a smály se.

A někde mezi tím vším se potuloval dvoumetrový bílý králík, který patrně dodnes neví, proč si vybral právě toto povolání.

Za mě povedená oslava.

Jen příště bych předem zkontroloval stav účtu.

Odkaz na stránky: