Článek
Každý, kdo se těžce rozváděl, to zná. Ten nádherný okamžik, když je vše podepsáno, odsouhlaseno, odvolací lhůty uplynuly a vy jdete po jarní rozkvetlé ulici a jste volný. Nebo volná, protože u tohoto stavu nezáleží na pohlaví. A také je úplně jedno, v kterém ročním období se tak stalo. Pro vás je jaro. Nový začátek. Konec zimy. Zbavili jste se ex-partnerova pekelného jha.
Jistě, máte třeba holý zadek, šrámy na těle i na duchu a vracíte se bydlet k mamince. Avšak ten pocit úlevy: „Mám to za sebou!“ je k nezaplacení. „Proč já jsem to neudělal už dávno? Takovou nánu…! Proč jsem si s tím blbem vůbec začínala? Stálo to za to?“ doznívají zbytkové negativní myšlenky. Ale stejně jako zbytkový alkohol i tento žaludek zvedající bol vyprchá.
Já měl „jaro“ v zimě. Bohužel mi jej pokazila smrt mého nejlepšího kamaráda. Mates, maďarský ohař, lovecký gaučák a šišky milující pes. Tiché večery, když jsem koukal do zdi, jsem věnoval vzpomínkám na něj. Něco končí, něco začíná. „Měj se, kamaráde!“
Dny jsem však věnoval svému jaru. Nejednou nebyl k řešení „cizí“ problém a já si mohl problémy vytvářet sám. Jak krásné a osvobozující je šlápnout do psího lejna a vědět, že to bylo mé rozhodnutí. Můj úmysl. Moje dobrovolná volba. A když jsem se ho snažil otřít do přilehlého trávníku, byl na mé tváři úsměv, nikoliv depresivní škleb.
Týden jsem byl svobodný mládenec, týden svobodný otec. Užíval jsem si obě polohy plnými doušky. Z jednoho platu. A dokonce jsem ušetřil. Střídavka v praxi.
Večerní vyjídání ledničky samovolně ustalo. Velmi brzo jsem postoupil z třídy 3XL do 2XL a tento trend pokračoval. Velmi tomu napomohla cyklistika. Nejsem žádný sportovec, ale moje verze tohoto sportu „cyklo-turistika“ mi naprosto vyhovovala. Trs banánů, dva litry džusu a celodenní (asi padesát kilometrů) výlet účinkoval silou jaderné odtučňovací kůry. Kopce jsem vycházel, odpočíval na příjemných místech, a tak mi ta půlstovka ani nepřišla.
A děti? Velká změna pro ně znamenala dobrodružství. Válčení v kuchyni, bojové úklidové porady v pokojíčku a vodní bitvy v koupelně jim zpestřovaly život, který jim „nakopli“ rodiče.
Kupodivu jim to celkem vyhovovalo a dokonce se naučily uklízet. Zázrak! Jistě, ten úklid měl chlapskou patinu a nebyl zdaleka dokonalý. Stejně tak naše příprava snídaně se neobešla bez vylitých čajů a připálených vajíček. A když si vzpomenu na červené tričko vyprané s ostatním prádlem, polévá mě horko. Tři chlapi v chalupě.
„Rozvod není happy end, spíš restart. Něco se rozpadlo, ale díky tomu vznikl prostor pro nové příběhy. Nejsou bez chyb, bez špíny a bez připálených vajíček, ale jsou naše. A v tom je ta pravá porozvodová euforie.“
A pak se objevila ONA. Náš restart začal nabírat nový směr.
Pokračování příště…
