Článek
PŘEDNÁŠKA DOCENTA SNAŽIVCE PŘED RADOU K.O.C.O.U.R.*
(Záznam z podzimního sympozia: Fyzika, akustika a rodinný parazitismus, signatura RYKOT-1898)
Téma: Parazitní čerpání cizího rykotného elánu aneb Princip dálkové akustické akumulace
Přednáší: doc. Robert Snaživec Pavelka, CSc.
Vážení kolegové, vybití otcové,
problematika energetické bilance zralého muže zaměstnávala Járu Cimrmana po většinu jeho pedagogického působení v Liptákově. Všiml si fundamentálního přírodního zákona, který moderní věda dodnes trestuhodně ignoruje: Zákon nerovnoměrného rozložení vitality v lidském sídlišti.
Zatímco dospělý jedinec po třicátém roce věku vykazuje energetický útlum rovnající se vyhasínající peci na dřevěné uhlí, dětský organismus disponuje nadprodukcí energie srovnatelnou s nekontrolovanou parní expanzí. Tato energie uniká do okolí v podobě mechanických rázů (dupání, lámání větví) a především vysokofrekvenčního zvukového záření — odborně nazývaného rykot.
Místo aby si na tento hluk stěžoval jako obecní starší, položil si Cimrman převratnou otázku:
„Lze tento rykot lapit, přeměnit a bezpracně nasát do těla unaveného kantora?“
Tak vznikla teorie Parazitního čerpání cizího rykotného elánu.
1. Fyzikální podstata jevu (Akustická fotosyntéza)
Mistr správně rozpoznal, že dětský křik neobsahuje pouze akustický tlak, ale nese s sebou stopové částice čistého životního elánu, tzv. biovitonové pulzy.
Podmínkou pro úspěšné čerpání je však dodržení Cimrmanova pravidla bezpečné distance:
- Přímý kontakt (Vzdálenost 0 až 5 metrů):
Působí destruktivně. Dospělý jedinec energii nečerpá, nýbrž je o ni brutálně oloupen. Dítě v bezprostřední blízkosti funguje jako galvanický článek zapojený v protisměru — dospělého vybíjí, nutí ho vstávat pro bábovičky, utírat nudle a platit zmrzlinu.
- Distanční sběr (Vzdálenost 15 až 50 metrů, ideálně z pátého patra):
V této vzdálenosti dochází k tzv. atmosférické filtraci hysterie. Hrubé frekvence (pláč, žalování, řev matky) se cestou do výšky rozptýlí a k uším ležícího pozorovatele dorazí pouze destilovaná, šumící esence ryzího života.
Cimrman tento stav popsal v poznámkách k dílu Akumulace z lehu (1898):
„Nechť chlapec řve, až mu v krku praská. Dokud je za plotem a dělí nás tři záhony křenové, nepůsobí mi jeho křik újmu, nýbrž vlévá novou mízu do mých ztuhlých údů. Čerpám jeho sílu, aniž by o tom věděl. Já ležím a bohatnu, on běhá a chudne. Toť pravý a jediný morální parazitismus.“
2. Přístrojové vybavení: Liptákovský lapač
Aby nemusel mít mistr v zimních měsících otevřené celé okno světnice, vyvinul v Liptákově prototyp zařízení zvaného Akustický rekuperátor vitality (lapač rykotu).
Sestával z:
- Plechového nálevkovitého trychtýře z obecní mlátičky, vystrčeného směrem k návsi.
- Třímetrové gumové hadice od postřikovače na brambory.
- Měkkého ucpávkového sluchadla, které si zaváděl přímo do zvukovodu při četbě novin.
Zatímco venku mrzlo a děti na rybníce sváděly bitvu o zamrzlou husu, Cimrman seděl u kamen, hadice vedla k jeho uchu a z pouhého vzdáleného praskotu ledu a dětského jekotu dokázal načerpat tolik energie, že večer bez únavy napsal celou jednoaktovku a ještě naštípal třísky na podpal.
3. Selektivní toxicita zdrojů (Varování badatelské rady)
Přednášku musím zakončit důrazným varováním, které profesor Korektní tak trefně zachytil ve své terénní zprávě z panelového domu.
Biovitonové záření totiž funguje pouze u dětského materiálu.
Pokud se do otevřeného balkonu opře zvukové vlnění dospělého souseda, nedochází k nabíjení, nýbrž k okamžitému zkratu na vnitřním vinutí. Sousedův rykot neobsahuje žádný životní elán — nese pouze frustraci, žluč a zvýšený krevní tlak. V takovém okamžiku Korektní doporučuje okamžitě přerušit parazitní cyklus, zabouchnout okenici a vyčkat, až se na pískoviště vrátí prověřená generace Mániček a Rákosníčků.
* K.O.C.O.U.R. - Krejčovský Odbor Cimrmanových Odkazů a Urgentních Revizí
