Článek
V pondělí minulý týden v odpoledních hodinách proběhlo jednání se zástupkyní nevládní organizace, zabývající se problematikou ochrany zvířat před týráním - Společnost pro zvířata, Ing. Judith Laurou Krásnou. Tématem jednání byly mj. halal porážky, a jak se k tomu stavíme v oblasti zemědělství.
Z mého pohledu je to velice jednoznačné – porážky tímto způsobem bez předchozího omráčení jsou jasným týráním zvířat. S Ing. Krásnou jsme se shodly na tom, že porážet zvířata bez předchozího omráčení rozhodně není humánní a nežijeme ve středověku, abychom se takto chovali. Pokud muslimská společnost vyžaduje takovéto porážky, je zapotřebí jí vysvětlit, že předchozí omráčení nerovná se přímo usmrcení, a že tedy předchozí omráčení nemá negativní vliv na kvalitu masa, a není tedy nutné, aby zvířata trpěla. Zmiňuji to právě proto, že v návrhu ministerstva zemědělství je nově navržena porážka přímo na pastvě. V zásadě bych s tím problém neměla – jedná se o zkrácení cesty – tedy chcete-li „famr to fork“ neboli z farmy na vidličku. Musí se však pohlídat podmínky, za kterých bude možné porážku na pastvě provést, a to především za použití předchozího omráčení, aby nedocházelo k jakémukoliv týrání zvířat. V halal porážkách se právě odehrávala nepředstavitelná zvěrstva – krávě se podřízla hlava za živa na pastvě a nechali ji běhat, dokud nevykrvácela. Tyto praktiky patří spíše do středověku než do naší vyspělé civilizované společnosti jednadvacátého století. Nařízení Rady č. 1099/2009, o ochraně zvířat při usmrcování, umožňuje členským státům právo stanovit rozsáhlejší národní opatření pro ochranu zvířat během zabíjení, zejména tedy ve věci omračování. Tohoto práva využily některé země v EU i mimo ni (Island, Dánsko, Norsko, Švédsko, Belgie, Slovinsko a Švýcarsko), a zavedly tak povinnost omračovat před porážkou ve všech případech, tj. včetně porážky pro náboženské komunity a náboženské účely, a další státy částečně (Slovensko, Rakousko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko). Švédsko tuto povinnost omračování před porážkou zavedlo, a to ve všech případech již v roce 1937. Další povinné omračování zavedla dokonce i některá halal jatka v Německu.
Další debata směřovala k dlouhým transportům zvířat, která před plánovanou přepravou nepijí a nejí, aby jejich podmínky v době převozu vyhovovaly hygienickým standardům, tzn. aby pak zvířata nepobývala v exkrementech. V této souvislosti se nabízela otázka plánovaných přestávek k odpočinku zvířat, napojení atpod. Po dlouhé diskusi na toto téma i s jinými kolegy z oblasti zemědělství jsme dospěli k závěru, že přestávky nejsou z několika objektivních důvodů možné, ale konečné cesty by se měly zkrátit na co nejmenší možnou dobu a nejkratší trasu, to je každému jasné, ovšem nejčastější problém nastává na hranicích s Tureckem. Nedávný případ, asi měsíc starý, který se odehrál právě na hranicích s Tureckem, kdy do Turecka měl jet kamion skotu, zvířata byla vybavena certifikáty o původu, o bezinfekčnosti, bez zjevných prokazatelných známek jakéhokoliv onemocnění, zejména katarální horečky atd., ovšem turecká strana je odmítla vpustit a vymyslela si, že jsou nemocná, ačkoliv k tomu neměla jediný důkaz. Co se s nimi stalo? Spousta z nich umřela žízní a vyčerpáním, čili opět utýrána. Tohle se musí změnit!!! Možným řešením by bylo, převážet již jatečně upravená těla, nikoliv živá zvířata. K tomu by mohla sloužit jatka, která by soustřeďovala po domluvě zvířata z okolních zemědělských podniků a farem. Aby taková jatka mohla vznikat, bylo by zapotřebí zainvestovat do nových dotačních titulů a výzev tak, aby jatka pokryla porážku z blízkého okolí, a následně bylo možné jatečně upravená těla transportovat rovnou ke zpracovateli či koncovému zákazníkovi.
S pozdravem
Bc. Petra Novotná, DiS.
ředitelka Regionální agrární komory Středočeského kraje
zastupitelka města Příbrami
