Článek
Nejspíš se inspiroval v Rumunsku, kde ústavní soud zrušil první kolo prezidentských voleb a následně zakázal favoritovi voleb kandidovat. Le Penová byla podle průzkumů veřejného mínění také favoritkou na prezidenta.
Rumunský pretendent prezidentství Georgescu se provinil nevhodnými názory, tedy názory, které se nelíbily tamní vládě. Marine Le Penová, jako europoslankyně měla zpronevěřit evropské peníze tím, že zaměstnávala spolustraníky, kteří za tyto peníze měli provádět politickou činnost a ne činnost spojenou s výkonem mandátu.
Je vidět, že ještě nedostatečně zcivilizovaní Rumuni na to jdou zpříma kladivem, zatím co vytříbená francouzská západní kultura se nezapře. Drakula versus Richelieu. Nepohodlnou favoritku voličů zlikvidují přes obvinění z defraudace veřejných peněz. Aktivuje se závist a povrchní pozorovatel získá dojem, že něco šlohla. Odsouzení za zlodějinu není přeci politický verdikt, že…?
Národní i evropští poslanci mají placené asistenty a dostávají stanovené částky na podporu jejich politické činnosti – náhrady, expertné a podobně. Poslanci jsou politici a lidé je volí, protože reprezentují a prosazují určité politické vize.
Mnozí poslanci mají asistenty, kteří nedělají nic, a přesto dostávají štědře zaplaceno. To nikomu nevadí ani u nás, ani v EU. Mnozí poslanci mají za asistenty a experty své příbuzné, kamarády, spolustraníky a pronajímají si kanceláře ve vlastních nebo stranických nemovitostech.
Byli poslanci, kteří čerpané náhrady utratili za nový byt. Když médiím stálo za to na něco takového upozornit, měl příslušný poslanec ostudu a bylo na voličích, zda mu pro příště potvrdí mandát. Pro pořádek nutno uvést, že média si taky vybírala jen někoho, i když podobné praktiky dělá, řekl bych, většina zákonodárců.
Podle veřejně dostupných informací M.Le Penová dělala to, že z přidělených peněz platila lidi, kteří ji pomáhali a prosazovali její politiku. Ve Francii je zřejmě nesprávná politika vnímána jako trestný čin. Asistenti poslanců v EP mají asi pracovat pro Evropskou komisi a ne pro vlastního poslance a politický směr, který hájí.
Stejně tak jako zásah v Rumunsku je rozhodnutí francouzského soudu nezvratným důkazem, že demokracie v zemích EU končí. Jsou brutálně pošlapávány její základní principy – právo volit a být volen. Začínám chápat, proč už se nemluví o demokracii, ale o liberální demokracii.
Představitelé bývalého režimu a jejich mediální poskoci vlastní systém nazývali lidovou demokracií. Lidé to rychle pochopili a říkali – víte, jaký je rozdíl mezi demokracií a lidovou demokracií? Stejný jako mezi kazajkou a svěrací kazajkou. Další důkaz, že se dostáváme tam, kde už jsme jednou byli.
Budeme tomu jen mlčky přihlížet?
Jiří Paroubek
