Hlavní obsah

Glosa: Svoboda zvítězila. Jen staré kádry zapomněly odejít

Foto: JIŘÍ RIKI ŘEHÁČEK / barva ChatGPT

Sedmnáctý listopad. Před sedmatřiceti lety jsme cinkali klíči, abychom se zbavili komunistického režimu. Režim padl, ale s některými soudruhy jsme se rozloučili tak sametově, že ani nemuseli odejít.

Článek

Jedni převlékli kabáty, druzí objevili demokracii a další si počkali, až se zapomene na jejich minulost. Dnes máme ve vysoké politice dokonce i bývalé spolupracovníky StB. Tomu se říká revoluce s doživotní zárukou na staré kádry!

Na Národní třídě se opět sešli politici uctít studenty, kteří se nebáli postavit režimu. Současní studenti protestují kvůli obavám o nezávislost veřejnoprávních médií. A některé politiky překvapuje, že mladí zase strkají nos do politiky. Člověk by řekl, že právě to slavíme!

Prezident Petr Pavel dorazil za potlesku i pískotu. Když na něj kdosi zakřičel „agente“, žena z davu odpověděla: „Agent je v Izraeli!“ Česká historická paměť má občas lepší pointu než profesionální humorista.

Premiér Andrej Babiš totiž slavil revoluci v Jeruzalémě. Odtud připomněl svobodu říkat pravdu a jednou za čtyři roky zvolit vládu. Jen škoda, že občané mezi volbami pořád mluví! Babiš dokonce připustil, že jeho nepřítomnost může uklidnit situaci. Převratný objev! Kdyby podobnou léčbu naordinoval celé vládě, možná bychom zažili nejklidnější státní svátek v dějinách.

Ministr zahraničí Petr Macinka vysvětlil, že není důležité, kde si výročí připomínáme, ale co máme v sobě. Výborně! Příště můžeme Národní třídu zavřít, svíčky zapálit v koupelně a věnce posílat e-mailem. Hlavně mít demokracii v sobě. Nejlépe tak hluboko, aby ji nikdo neviděl.

Karel Havlíček a Alena Schillerová si demokracii užili zblízka. Přivítal je pískot, „hanba“ a „demisi“. Oba ocenili právo nesouhlasit. Inu, když už vás občané vypískají, je nejlepší prohlásit to za vítězství demokracie. Ještě pár návštěv a vláda může pískot zařadit mezi státní fanfáry. Ani Patrik Nacher a Taťána Malá neunikli nesouhlasu. Také ho respektovali. Úžasné! Po sedmatřiceti letech politici slavnostně potvrzují, že občané smějí mít jiný názor. A dokonce bez povolení!

Ministr školství Robert Plaga připomněl význam studentů a kritického myšlení, ale posteskl si nad emocemi v debatě o médiích. Studenti tedy mají kriticky myslet, ovšem nejlépe potichu, aby nerušili jednání vlády.

Prezident Pavel upozornil, že vláda musí naslouchat i těm, kteří ji nevolili. Miloš Vystrčil připomněl péči o demokracii. Možná by politici potřebovali pravidelnou technickou kontrolu. Před volbami jim sluch funguje výborně, po nich už jen na jedno ucho. Vít Rakušan zase doporučil vyslechnout i křik odpůrců. Opozici se to radí snadno. Ve vládě musí člověk poslouchat také koaliční partnery a vlastní tiskové oddělení.

A pak je tu ministr kultury Oto Klempíř. Někdejší pankáč, v archivech StB známý jako Olda. Jeho informace posloužily k vypracování 77 agenturních zpráv. Kamarádům překládal milostné dopisy, estébákům prozrazoval jejich obsah. Hlásil marihuanové mejdany i úkryty trávy. Jeden ze studentů, na kterého upozornil, byl po odmítnutí spolupráce s StB vyhozen z vysoké školy. Dnes Klempíř řídí kulturu, proti jehož krokům se protestuje. To už není ironie dějin, ale černá komedie, kterou by nevymyslel ani Jára Cimrman!

Do toho vláda plánuje změnit financování České televize a Českého rozhlasu. Zrušení poplatků zní báječně! Občan ušetří, politici slíbí nezávislost a peníze možná potečou přes státní rozpočet. A kdo drží kasu, ten rád ví, kdo si chodí pro peníze. V politice se tomu ovšem neříká závislost. Tomu se říká reforma.

Na Václavském náměstí mezitím začíná Koncert pro budoucnost. Umělci zpívají o svobodě, studenti o ni mají starost a politici vysvětlují, že ji chrání nejlépe. Jeden z Jeruzaléma, druhý z ministerstva, třetí přes sociální sítě a čtvrtý nejraději z bezpečné vzdálenosti od demonstrantů.

V roce 1989 jsme cinkali klíči, abychom otevřeli dveře svobodě. Jenže některým starým kádrům jsme zapomněli ty klíče odebrat. A dnes se divíme, že se vracejí hlavním vchodem. S demokratickým mandátem, tiskovým mluvčím a služebním automobilem.

Sametová revoluce nás zbavila vlády jedné strany, nikoli všech jejích soudruhů a spolupracovníků StB. Někteří jen vyměnili legitimace a zjistili, že i v demokracii se dá udělat pěkná kariéra.

Tehdy jsme si mysleli, že jim zvoníme na rozloučenou. Jenže oni to pochopili jako zvonek u dveří. A my jim po sedmatřiceti letech pořád chodíme otevírat.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz