Kratom. Stát objevil další prášek, ze kterého se dá vytřepat daň

Hospoda zavřená, pošta zrušená, autobus jezdí jen v sudé úterý a doktor ordinuje, když ho žena pustí z chalupy. Ale zelený prášek? S účtenkou, razítkem a úsměvem! Rohlík neseženete, zato si můžete koupit něco, po čem vám bude jedno, že nemáte co namazat.

Kratom je ostatně jako stvořený pro českou povahu. V malém množství nakopne, ve větším uspí. Přesně jako naše vlády. Ráno slíbí švýcarské platy, v poledne zdraží život a večer už jen zíráte na ministra financí a přemýšlíte, jestli jste si nevzali dvojitou dávku. Rozdíl je v tom, že u kratomu se upozorňuje na riziko závislosti. U politiků se tomu říká volební preference.

Ministerstvo zdravotnictví ovšem bije na poplach. Kratom užívají i středoškoláci! A tak přichází osvědčená česká léčba: zákaz, kontrola a především spotřební daň. Protože co stát nedokáže vyléčit, to alespoň zdaní. Kdyby objevil mor, nejdřív by na něj nalepil kolek a teprve potom sháněl léky.

Nově by si kratom směli kupovat až lidé od jednadvaceti let. Výborně! V osmnácti můžete volit poslance, vstoupit do armády, oženit se, zadlužit se hypotékou až do důchodu a rozhodovat o osudu republiky. Ale koupit si pytlík zeleného prášku? Kdepak, mladíku! Nejdřív si třikrát zvolte nějakého politického kouzelníka, který vám před volbami slíbí plnou peněženku a po volbách z ní vytáhne i poslední drobné.

Zakázat se má také internetový prodej. Odborníci varují před černým trhem. Ale český úředník se nebojí. Hlavně když má všechno v šanonu. A kdyby kratom zmizel úplně, zřídíme Národní úřad pro dohled nad nepřítomností kratomu. S ředitelem, pěti náměstky, sedmnácti mluvčími a služebními auty. Zelenými, samozřejmě.

Jenže já bych šel dál. Zavedl bych spotřební daň na politické sliby. To je totiž nejrozšířenější psychomodulační látka v republice. Před volbami povzbuzuje, po volbách uspává a při dlouhodobém užívání způsobuje ztrátu soudnosti. Někteří občané jsou na ní závislí už třicet let a pořád věří, že tentokrát to vyjde. Politici mezitím mění strany, názory i zásady tak rychle, že by na jejich obalech muselo být napsáno: „Složení se může změnit bez upozornění.“

Každý politik by proto měl mít na čele varování: „Pozor! Obsahuje vysoké množství slibů, stopové prvky pravdy a nebezpečnou koncentraci vlastního prospěchu. Při předávkování hrozí ztráta peněženky, paměti a selského rozumu.“

A hlavně bych zavedl vratné obaly na nesplněné sliby. Po volbách by občan přinesl volební leták zpátky a dostal zálohu. Za vyšší důchody padesátikorunu, za levnější energie stovku a za vyrovnaný rozpočet lázeňský pobyt. Protože po takové pohádce potřebuje člověk léčení.

Kdyby se totiž politické lži danily jako kratom, do oběda splatíme státní dluh, odpoledne dostavíme dálnice a večer zlevníme pivo. Vláda i opozice by ovšem zkrachovaly ještě před snídaní. Sněmovnu bych proto uzavřel jako největší nelicencovanou prodejnu omamných slibů v republice. Poslancům nařídil měsíc bez mikrofonu, kamer a možnosti cokoli slíbit.

Jenže český volič je zvláštní tvor. Kratomu se bojí, na politiky nadává, ale každé čtyři roky si jde dobrovolně pro další dávku. A ještě se těší, že tentokrát konečně zabere.