Článek
Spoustu věcí jsme dělali spolu, a tak jsme o sobě věděli i mnohé podrobnosti, které partneři o svých drahých polovičkách často netuší.
Hrávali jsme pravidelně Soudruhu, nezlob se. Takové obyčejné Člověče, nezlob se, jen upravené bavičem Ivanem Mládkem. Byl to svého času velký hit, stejně jako Dostihy a podobné hry. Nechyběly ani večery s videem, vínem a drobným zobáním.
Až jednou se něco stalo
Byl to zase takový normální zimní večer.
Zahráli jsme si svou oblíbenou hru, pak jsme si dali Žolíky a nakonec přišlo na řadu video, víno a chlebíčky. Prostě klasika.
Manželka a soused většinou seděli v křeslech, my s Janou na sedačce. Bylo chladno, a tak přes nás Jana, ta zmrzlina, přehodila deku. Bylo příjemně, video běželo a vyprávělo nějaký romantický příběh.
A pak jsem to ucítil.
V jedné napínavé scéně její ruku na své noze.
Nejdřív jsem si myslel, že je to náhoda.
Jenže ruka se posunula na stehno.
A pak ještě o kousek výš.
Zíral jsem na ni jako na zjevení. Byl jsem rudý snad i na zadku, ale byla tma, a tak jsem se tvářil, že sleduju film.
Seděli jsme tam, jako by se nic nedělo.
Jenže dělo.
Jana pokračovala.
Pomalu.
Nenápadně.
A já měl čím dál větší problém s růstem.
Když mi nakonec bylo vlhko v rozkroku, ruku stáhla, strčila si prsty do pusy a začala si je nenápadně cucat.
Málem jsem omdlel.
Šok, ale nádherný
Bylo mi nádherně.
Dodnes nechápu, že jsem dokázal mlčet až do vyvrcholení.
Přiznávám, líbilo se mi to.
A na Janě bylo vidět, že také.
Druhý den jsem k ní zaskočil.
Role jsme si vyměnili.
Nejdřív rukama, pak jazykem.
To ji vyprovokovalo natolik, že mi to oplatila.
Cítili jsme se oba jako na vrcholu Sněžky.
Nádhera.
A tím to samozřejmě neskončilo.
Pomilovali jsme se na sedačce. Bylo to bouřlivé, z obou tekly proudy potu. Tak nás to vzrušovalo, že jsme si všechno ještě jednou zopakovali.
Nakonec jsme se osprchovali, otevřeli láhev vína a bavili se zase jako staří přátelé.
Pak přišel její manžel.
Ji políbil, mě poplácal po zádech.
Já se omluvil a pelášil výtahem domů.
Celou cestu jsem přemýšlel, jak a proč to došlo až tak daleko.
Už zase jen kamarádi
Ještě jsme se několikrát sešli.
Nebyla to žádná pravidelnost.
Spíš živelně.
Náhodně.
Po nějaké době mi sama řekla, že musíme přestat, protože by to mohlo prasknout.
Souhlasil jsem, i když to nebylo zrovna jednoduché.
Párkrát jsme to ještě porušili.
A pak to prasklo.
Ne naše tajemství.
Ale to, že její drahý choť měl poměr s její mladší sestrou.
Úplný konec
Nedivím se mu.
Fakt stála za hřích.
Navíc ho ona svedla.
Vzala si od něj „dárek“ ke svým osmnáctým narozeninám.
Jana hrozně žárlila.
Tvářila se, jako by ji zradil na život a na smrt.
Nechápal jsem to.
Protože my jsme také nebyli zrovna nejsvatější.
A navíc se jí její sestra pochlubila, že muže svedla schválně. Chtěla se pomilovat. Chtěla přijít o panenství právě s ním. Chtěla mu dokázat, že už je ženská, a ne holčička, za kterou ji do té doby považoval.
Snažil jsem se ho bránit.
Říkal jsem Janě, že my dva jsme také zrovna nebyli svatí.
Tehdy jsem pochopil, že má jiný metr pro svého chotě a jiný pro sebe.
Nechala si to projít hlavou.
A dodnes je to šťastné manželství.
Dokonce si myslím, že právě tahle zkušenost jejich vztah posílila.
Přestěhovali se do baráčku a jsou spokojení.
Epilog
Nedávno jsme se setkali.
Zavzpomínali jsme na nezralou dobu.
Na to, jak jsme se milovali.
Na to, jak její manžel spal s její sestrou.
Popíjeli jsme vínečko a vzpomínali.
Bylo to hezké.
Ale ani jednoho z nás nenapadlo, že bychom zase zhřešili.
Políbili jsme se.
A rozloučili.
