Článek
Dnes jsme si povídali se současným vedoucím 7. chlapeckého oddílu Junáka – českého skauta Karibu Martinem Březinou – Šnekem (28), vystudovaným muzikantem a učitelem ZUŠ v Sezimově Ústí a Kamenici nad Lipou, který vede oddíl od léta roku 2019.
vedoucí 7. chlapeckého oddílu Junáka – českého skauta Karibu Martin Březina – Šnek. Foto -riki-
Oddíl má klubovnu na Vykopávkách v Sezimově Ústí. Chlapci z oddílu Karibu se účastní všech okresních, krajských, celostátních i mezinárodních skautských akcí. Sami organizují soutěž Psáč a pějec, kdysi měli také pimprlové divadlo a po sametové revoluci uspořádali první celostátní sraz skautů v Benešově vile.
V současné době mají družinu Svišťů, tedy chlapců ve věku 9 až 10 let (vlčata), Medvědů a Rysů ve věku 11 až 15 let (skauti) a roverů ve věku 15 až 18 let. Každoročně pořádají vlastní letní tábor s klasickými podsadovými stany.
V tomto oddíle se předává štafeta vedení vždy mladším členům, kteří mají k dětem věkově blíž. Vedení oddílu je náročné nejen časově, ale také po stránce organizační a lidské. Mnozí starší vedoucí už studují vysoké školy, pracují nebo mají vlastní rodiny, a proto se nemohou oddílu věnovat v takovém rozsahu jako dříve. Přesto zůstávají aktivní a ve svém volném čase pomáhají. Funkce ve vedení oddílu je navíc přirozeným vyústěním skautské výchovy. Mladí skauti tak dostávají příležitost pracovat v týmu, vést své vrstevníky i připravovat program pro mladší děti, což je velmi cenná zkušenost pro život.
Dětské letní tábory jsou za dveřmi. Pamatujete si na svůj první skautský tábor?
To jsem byl ještě malé vlče. Letní tábor byl v roce 2005 ve Skopytcích u Choustníku. Tehdy nás tam bylo pět vlčat a jeli jsme pouze na týden. Následující tábory už byly dvoutýdenní, ale na své první skautské táboření rád vzpomínám dodnes.
Čím se skautské tábory liší od jiných?
Je to vyvrcholení naší celoroční výchovy, naplňování skautského zákona, hesla a přípravy na letní táboření. Kluky, a v dívčích oddílech zase děvčata, učíme naplňovat skautské hodnoty a zásady, které podporují také junácké kroje a symboly. Součástí programu jsou odborky a stezky. Je to ucelený systém, který i v těch nejmenších probouzí hrdost na to, že jsou skauti.
Skautský zákon říká:
- Skaut je pravdomluvný.
- Skaut je oddaný a věrný.
- Skaut je prospěšný a pomáhá jiným.
- Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta.
- Skaut je zdvořilý.
- Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských.
- Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců.
- Skaut je veselé mysli.
- Skaut je hospodárný.
- Skaut je čistý v myšlenkách, slovech i skutcích.
Stejně důležité je i naše heslo „Buď připraven!“, které vyjadřuje základní postoj skauta. Znamená být vždy připraven pomoci druhým, čelit výzvám a nést odpovědnost za své činy. Je to výzva k neustálé připravenosti fyzické, morální i duševní.
Na táborech se děti učí praktické dovednosti. Vaří, včetně vaření v ešusu nad ohněm, slouží směny v kuchyni, učí se uzlování, šifrování, orientaci v přírodě, první pomoc, různé vědomostní disciplíny a další skautskou praxi. Každý rok absolvujeme alespoň jeden celodenní výlet a další výpravy podle počasí.
Celý tábor je vždy zasazen do celotáborové hry. V minulých letech jsme například putovali starověkým Římem, světem Harryho Pottera, Hvězdnou bránou nebo Piráty z Karibiku. Jaké téma nás čeká letos, to zatím ani já nevím, protože ho ve vší tajnosti připravuje můj zástupce. A právě to je na skautingu krásné – člověk může být překvapován i jako vedoucí.
Roveři mají navíc vlastní program zaměřený na práci rádců družin, vedení kolektivu a přípravu na čekatelské zkoušky.
Kdy jste se rozhodl, že nebudete jen členem, ale i vedoucím?
Já to mám jednodušší. Rodiče byli skauti a můj bratranec Petr Hajduch byl tehdy vůdcem našeho oddílu. Bral jsem to jako čest a pokračování rodinné tradice.
A vedoucím? To nebylo hned, byl to určitý vývoj. Nejdříve jsem musel absolvovat zdravotnický kurz, pak rádcovský tábor, rádcovský kurz, čekatelský lesní kurz, čekatelské a následně vůdcovské zkoušky. Nebyla to legrace, ale to ke skautingu patří.
V Junáku mě naučili, stejně jako rodiče, že nemůžeme jen brát, ale musíme se také snažit něco vracet. Svůj postup jsem vždy považoval za čest a přirozený skautský vývoj v naplňování skautských zásad.
Jsou dnešní děti jiné než před deseti nebo dvaceti lety? V čem?
Ano, jsou klidnější, i když zároveň křehčí. My jsme byli rošťáci, kterým žádná klukovina nebyla cizí. Dnešní děti jsou mnohem hodnější, ale také zranitelnější a citlivější. Je pravda, že občas zlobí, ale to ke klukům patří. Myslím si, že předchozí činovníci to s námi měli těžší.
Co by dnešní děti měly umět a neumějí?
Více se soustředit a počítat s tím, že ne všechno se podaří hned napoprvé. Jsou netrpělivější a chtěly by všechno umět okamžitě. Chybí jim více trpělivosti a schopnosti nevzdávat se při prvním neúspěchu.
Dokážou současné děti i něčím mile překvapit?
Určitě. Chovají se k sobě i k ostatním více ohleduplně, jsou empatičtější, přátelštější a kamarádštější.
Jako příklad bych mohl uvést jednu příhodu. Byli jsme na výpravě a jednomu vlčeti se udělalo nevolno. Ostatní se o něj okamžitě začali zajímat, starali se o něj a brali ohled na jeho momentální indispozici s naprostou samozřejmostí. To nás velmi mile překvapilo.
Mají skautské aktivity šanci konkurovat mobilům a sociálním sítím?
Mají a mám z toho osobní radost. Na táborech jim mobily nezakazujeme. Mohou je mít u sebe, ale využívají je minimálně a mnohdy si ani nevzpomenou, že je mají s sebou. Raději běhají po louce nebo po lese.
Co by si ze skautingu měly děti odnést?
Přátelství, úctu ke druhým lidem, ochotu pomáhat mladším a naplňovat skautský slib, zákon i heslo. Měly by mít úctu nejen k lidem, ale i k výsledkům lidské práce a k přírodě. Naučit se postarat se o sebe, pomáhat ostatním a vést kolektiv.
Skauting člověka učí být samostatný, odpovědný a spolehlivý. Učí ho, že nestačí jen brát, ale je potřeba také něco vracet druhým. Proto stále platí staré skautské motto: „Skautem jednou, skautem navždy!“
Je nějaký příběh o tom, jak skauting některému dítěti změnil život?
Náš Pepa, celé jméno uvádět nebudu, byl trochu jiný. Dokázal se ztratit v lese i za naší klubovnou, ale byl to skvělý kamarád. Od malička jsme spolu vyrůstali ve skautském kolektivu. Postupně se otrkal a získal větší jistotu. Dnes je z něj soběstačný mladý muž, výborný kamarád, a navíc úspěšný archeolog v Jindřichově Hradci.
A máte nějaký konkrétní příklad, co skauting dětem dává do života?
Umění rozhodovat se, pomáhat druhým, vážit si práce druhých i vlastní, naslouchat ostatním, řešit krizové situace, zvládat první pomoc, osvojovat si praktické dovednosti a učit se vést kolektiv.
Co rodiče? Jsou pro vedoucího pomocí, nebo komplikací?
My problémy nemáme. Náš oddíl má v současné době 27 členů a s rodiči úzce spolupracujeme. Respektujeme se navzájem. Nikdy mi žádný z rodičů „nehodil vidle“ do rozhodnutí, naopak se snaží pomáhat.
Na co jste jako vedoucí nejvíce hrdý?
Jsem hrdý na to, že náš oddíl od obnovení činnosti v roce 1990 funguje bez jediné nucené přestávky. Jsem hrdý na to, že se nám daří systém předávání vedení a že mezi našimi odchovanci nacházíme své pokračovatele. Skautské myšlenky tak žijí dál.
Také já už přemýšlím o tom, že bych měl jednou předat oddíl někomu mladšímu. Filozofie našeho oddílu stojí na předávání vedení mladší generaci.
Kde vidíte skauting za deset let?
Věřím, že skauting má v naší společnosti své pevné a opodstatněné místo. Vždyť český Junák přežil zákazy, perzekuce i těžké historické zkoušky a stále tu je.
Skauting stojí na krásných myšlenkách a je to celoživotní program. Je však potřeba rozvíjet ho tak, jak se vyvíjí společnost – dělat ho poutavě, zajímavě a současně v souladu se skautskými i obecně lidskými hodnotami.
Chceme, aby lidé byli k sobě ohleduplnější, férovější a slušnější.
