Článek
Přibylův komentář působí dojmem, že si autor předem napsal scénář, kde prezident je ochránce ústavy, vláda Hurvínek a Motoristé natvrdlí mstitelé. A pak do něj jen dosadil aktuální události. Stačí sledovat, jak často opakuje, že vláda „nepochopila, co bude rozhodovat o vítězství“ nebo že Motoristé jednali z „revanše“. To nejsou fakta, to je jen autorův oblíbený narativ.
Prezident je tu vykreslený jako jediný člověk, který rozumí ústavě — už od chvíle, kdy „zmínil kompetenční žalobu“. Vláda je naopak líčena jako parta lidí, kteří si myslí, že jde jen o „věc moci“. Přibyl to podává tak samozřejmě, jako by měl přímý přístup do hlav všech aktérů.
Když pak označí neschopnost vlády za „natvrdlost“ a načasování rozhodnutí za „největší hloupost“, člověk má pocit, že čte spíš moralistický fejeton než analýzu. Tvrzení, že Motoristé mají „narcistní vztek“, už je vyloženě psychologická diagnóza na dálku.
A finální crescendo? Střet „liberální demokracie a populismu“. Přibyl miluje velká slova — jen škoda, že když přijde na konkrétní argumenty, zůstane u dojmu, že jedna strana je zásadová a druhá hloupá.
Celkově to působí, jako by autor psal komentář s předem daným vítězem a poraženým. Realita je složitější. Tenhle text ne.
