Článek
To, že prezident Petr Pavel pojede, jak chtěl, na summit NATO v Ankaře, je politický debakl a ponížení, jaké u Ústavního soudu nezažila snad žádná česká vláda.
Z podřízení se prezidentovi se proto bude vláda v některých věcech nyní jen těžko vymaňovat a velmi špatným signálem pro ni je i to, jak neschopně boj s Hradem vedla.
Ve vládě totiž především nikdo nepochopil, co nakonec bude rozhodovat o vítězství. Premiér a Motoristé jako by si mysleli, že jde o věc moci a že bude stačit rozhodnutí vlády. Jenže Hrad dával najevo, že jde o věc ústavní. A to nejpozději od chvíle, kdy se prezident poprvé zmínil o kompetenční žalobě.
Od té chvíle bylo jasné, že spor se týká výkladu ústavy, a tedy filozofie, hodnot, tradic a práva. Obecně řečeno, že jde o principy. Vláda proto měla počítat s tím, že když prezident něco takového zmínil, rozhodne se o výsledku sporu u Ústavního soudu.
Andrej Babiš se s tímto typem zásadové rozhodnosti v ústavních věcech už u prezidenta setkal. A to když ho Petr Pavel nutil k veřejnému prohlášení o tom, jak bude řešit svůj střet zájmů ještě před tím, než ho jmenoval premiérem.
A setkali se s tím i Motoristé. Petr Pavel jim říkal, že Filipa Turka nejmenuje žádným ministrem dlouho dopředu. Neschopnost pochopit prezidenta v tomto směru vypadá téměř až jako natvrdlost.
Druhou hlavní chybou vlády bylo, že Motoristé vedli spor s Hradem otevřeně jako revanš. Petr Macinka veřejně mluvil o tom, že prezident nepojede do Ankary proto, že podle Motoristů porušuje ústavu a nemůže tak reprezentovat stát navenek.
Vláda pak svou veřejnou argumentaci zmírnila a mluvila o tom, že program summitu NATO je spíše záležitostí vládní než prezidentskou a začala své rozhodnutí odkládat do poslední možné chvíle. A k tomu prezidentovi neodpověděla na dva dopisy.
Ani premiér, ani Petr Macinka se přitom neodhodlali k tomu, aby neúčast prezidenta na summitu zdůvodnili nějakými alespoň částečně relevantními ústavními argumenty. To, že je postup vlády politický revanš, mohlo předběžné opatření Ústavního soudu také ovlivnit.
Asi největší hloupostí pak od vlády bylo, jak načasovala své konečné rozhodnutí. Kdyby počítala s tím, že prezident věc předloží Ústavnímu soudu, mohla si termín svého hlasování o delegaci zvolit lépe.
Buď by se vláda sešla třeba až ve středu 24. června, a pak už by na vydání předběžného opatření Ústavní soud neměl čas. Nebo naopak mohla rozhodnout dříve, na kompetenční žalobu se připravit a předejít předběžnému opatření.
Sečteno, podtrženo si tento spor představovala vláda jako Hurvínek válku, což bude štvát asi nejvíc Motoristy.
Andrej Babiš ústavě a prezidentovi příliš nerozumí a zřejmě to o sobě ví a o spory s ním ani moc nestojí. Ostatně premiér mohl mít jedinou motivaci k tomu, aby Petr Pavel do Ankary nejel, a to, aby mu neviděl pod prsty, až bude vysvětlovat neplnění našich aliančních závazků.
Motoristy však odhalení jejich chyb a hlouposti bude štvát hodně. Ostatně jejich první reakce na předběžné opatření Ústavního soudu tomu nasvědčují. Slova o ústavním puči a o tom, že Ústavní soud by neměl existovat, dokumentují jejich narcistní vztek asi výstižně.
Problém totiž je, že nejde jen o ústavní technickou záležitost mezi vládou a Hradem. V tom souboji jde také o střet zastánců liberální demokracie a populismu a minimálně pro Motoristy jde také o jeden ze střetů takzvaných kulturních válek, které rádi vedou.
V tomto směru jde proto pro vládu o bolestnou prohru. A to, že konečné rozhodnutí o meritu věci, které Ústavní soud vynese zřejmě nejdříve po prázdninách, nemusí být nakonec tak radikální jako předběžné opatření vydané 24. června, na tom nic nemění.
Když tvrdíte, že prezident porušuje ústavu, nevypadá dobře, když Ústavní soud vynese rozhodnutí, po kterém to vypadá, že ústavu porušujete vy.
Českou vládní delegaci teď navíc čeká cesta, kterou budou muset ministři a premiér absolvovat doslova se svěšenými rameny. O porážce vlády totiž budou na summitu vědět všichni - takovou ostudu jsme si na mezinárodním poli jako stát snad ještě neutrhli.
Pro naši vnitřní politickou situaci však bude hlavní, jak se tato eskapáda promítne do vztahů Andreje Babiše a Petra Macinky. Byl to totiž předseda Motoristů, kdo prezidenta nechtěl do Ankary pustit a premiér jen těžko může přejít, že byl natlačen do sporu, který prohrál.
Následující týdny tedy ukážou, jakou pozici Motoristé ve vládě mají. Pokud z toho vyváznou bez nějakého trestu od Andreje Babiše, bude to znamenat, že premiér je potřebuje natolik, že ze sebe udělá klidně i hadr na podlahu.
Důležitou otázkou však bude i to, co Motoristé podniknou, jestli se ukáže, že Andreji Babišovi byl tento spor vlastně jedno a za Motoristy u Ústavního soudu opět bojovat nebude.
# Tomáš František Přibyl, novinář
