Článek
Alespoň to docela přesvědčivým způsobem naznačil průzkum, který si nechal u společnosti Median udělat Český rozhlas. Ten se zajímal o to, kolik lidí podporuje rozvolnění rozpočtových pravidel, které nedávno prošlo sněmovnou, ale vetoval ho prezident.
V podstatě šlo tedy o to, jak moc si může Babišova vláda půjčovat na státní investice a výdaje.
Ty jsou přitom pro premiéra klíčovou otázkou. Předsedu ANO totiž k moci vrátily neslané nemastné reformy Fialovy vlády a to, jak nechala většinu národa, aby se sama vyrovnala s vysokou inflací a velkým a prudkým poklesem reálných příjmů.
Podle toho, jak ministři a poslanci vlády nastavili letošní státní rozpočet, navýšili jeho deficit, a podle toho, jaký schodek avizoval premiér na příští rok, je přitom zjevné, že plán, z čeho to vše zaplatit, je jednoduchý – na dluh ze státní kasy.
Jenže zmíněný průzkum říká, že příliš velké zadlužování se nelíbí ani voličům ANO. S rozvolněním rozpočtových pravidel totiž nevyslovila souhlas více než polovina z nich. Nesouhlas s vetovanou novelou byl pak ještě o něco větší u voličů SPD a z voličů Motoristů ji podporuje jen třicet sedm procent respondentů průzkumu.
Český rozhlas navíc uvedl, že v žádné skupině dotazovaných podle pohlaví, bydliště, věku ani vzdělání nezískala možnost více se zadlužovat nadpoloviční podporu. Rozhodně s něčím takovým souhlasilo jen 8,4 procenta respondentů a rozhodně proti bylo 18,8 procenta. Odpověď „nevím“ přitom zvolila zhruba třetina dotázaných.
Finanční plány Andreje Babiše tedy už po pár měsících jeho vládnutí vyvolávají i u jeho voličů rozpaky a až mírně negativní reakce. Není vyloučeno, že mírnější zadlužování by jim nevadilo, ale i tak se zdá, že staví premiéra před pokus o kvadraturu kruhu – naplnit jim peněženky, ale nedělat to na dluh.
Doteď přitom voličům Andreje Babiše nevadilo na vládě prakticky nic. Taktiku být v Evropské unii a NATO za černého pasažéra i oni považují za dobrou strategii přežití neklidné a chaotické doby. A s oslabením podpory Ukrajiny a uprchlíků z ní je to podobné.
Naopak se jistě voličům ANO zamlouvá například snížení ceny elektřiny, plán přenést financování veřejnoprávních médií na stát, přidávání důchodcům nebo snížení odvodů pro osoby samostatně výdělečně činné.
Navíc ani politicky není výhled do budoucnosti pro Andreje Babiše nějak děsivý. Opozice se od voleb stále na nic nezmohla a žádný náznak toho, že by se to změnilo, se neobjevuje. K tomu průzkumy veřejného mínění ukazují, že by ANO mělo sestavovat i příští vládu.
A to proto, že opozice je rozdrobená, nejednotná a po prohře koalice Spolu prakticky nesjednotitelná. Navíc zhruba deset procent hlasů pro ni zůstává mimo sněmovnu.
ANO se sice neblíží k tomu, aby vládlo samo, ale i kdyby Motoristé ze sněmovny vypadli, SPD si nějakou podporu u voličů udrží. Poptávka po takové straně je prostě dlouhodobá a k sestavení vlády to Andreji Babišovi může stačit.
Jenže předseda ANO si nemůže být jistý, že všichni jeho voliči jsou takzvané skalní jádro, které ho za žádných okolností neopustí. Od posledních voleb do sněmovny se sice jeho podpora v průzkumech pohybuje někde kolem pětatřiceti procent, ale pět až deset procent z toho mu absolutně věrných být nemusí.
Naopak tento přílepek ke skalnímu jádru se ve volbách řídí hlavně tím, jaké výsledky mu vláda doručí. A současně může být extrémně citlivý na negativní charakteristiky vlády.
To znamená, že těchto pět až deset procent voličů ANO může velmi emotivně reagovat například na narativ říkající, že vláda kvůli spotřebě zadlužuje vnoučata a děti současných seniorů.
Vadit tento způsob politiky může nakonec i koaličním partnerům ANO. Voliči SPD to sice asi překousnou, hlavně když nevládne současná opozice, ale Motoristé by to nakonec jako téma použít mohli.
Přece jen slibovali voličům vyrovnané rozpočty a pokud se jim ve sněmovně zalíbí a nebudou chtít být stranou na jedno použití, tak i oni budou potřebovat svému elektorátu doručit nějaké sliby.
Zahráváním si s příliš velkými schodky státního rozpočtu může navíc vláda posílit i opozici a liberálně demokratická média. Dalo by jim to totiž do ruky jednoduché a silné téma, které není obtížné stále dokola otevírat, připomínat a strašit s ním.
A nejen to, opozice může téma státního dluhu uchopit i pozitivně a pokud v ní ještě zbyly nějaké pozůstatky ekonomické kompetence, může začít navrhovat nějaké reformy. Ty by ji mohly sjednotit, jako ji spojil Petrem Fialou praktikovaný antibabišismus.
Silná kritika za dluhy by přitom byla pro Andreje Babiše i citlivým osobním problémem. Jeho narcismus by se pak zřejmě jen těžko vyrovnával s tím, že je bit v ekonomické otázce, když se svým voličům prezentuje jako schopný podnikatel.
Předseda ANO přitom nemůže moc počítat s tím, že mu bude v budoucnu nakloněn ekonomický vývoj v Evropě a ve světě. Naopak se zdá pravděpodobnější, že současné turbulentní období i pro něj připraví něco podobného jako pro Fialovu vládu, když došlo k ruské invazi na Ukrajinu.
Snížení státních příjmů a zvýšení výdajů může přinést například další vývoj v Hormuzském průlivu, na který ztrácí Západ a USA vliv, a do toho o sobě dává silně vědět příroda. Náklady spojené s letošním extrémním suchem v Evropě budou také velké.
Pravděpodobnost toho, že finanční situace našeho státu bude od vlády vyžadovat systémové řešení krizí, je proto téměř stoprocentní. Jenže covid ukázal, že něčeho takového není Andrej Babiš schopen.
Zatím se z toho zkouší dostat například tím, že tlačí na centrální banku, aby snížila úrokové sazby a tím zlevnila peníze. Jenže to by v kombinaci s rozdáváním peněz na dluh, které už vláda spustila, vedlo k inflaci, která by ovlivnila příští volby.
K tomu se vláda pustila do asi jediné taktiky, kterou je schopna zvládat. Do škrtů. Jenže ty mohou být velmi nepopulární u vládních voličů a nakonec mohou i přiškrtit ekonomiku. Objevují se zprávy třeba o tom, že kraje dostanou méně na opravy silnic nebo nedostanou peníze na olympiádu dětí.
Hlavním možnostem řešení situace v české státní kase se však vláda vyhýbá. A možná je to dobře, protože vlastně nemá ponětí, jak reformy dělat, a kdyby se o nějaké pokusila, možná by vše jen zhoršila.
Andrej Babiš disponuje spíše instinktivní, majetkově dravou myslí. I na tom, jak se vyjadřuje, je poznat, že systematické myšlení mu zcela chybí a zřejmě není schopen reformovat cokoliv, co je složitým systémem různých opatření, nařízení a principů.
Navíc ANO vlastně ani netuší, jakou ideologii by pro reformy mělo zvolit. Jestli by například chtělo daňově a výdajově malý, nebo naopak velký stát. Vždyť toto hnutí se svými voliči nikdy nemluvilo o tom, podle jaké ideje by bylo nejlepší řídit stát. Natož aby tušilo, co je u nás vlastně strukturálně špatně.
Znovu se tak ukazuje, že největší slabinou narcistního, bizarního a vykutáleného populismu, jaký představují Andrej Babiš a Donald Trump, jsou prakticky nulové kompetence k řízení něčeho tak složitého, jako je stát a ekonomika.
V politicky a ekonomicky složitých dobách tito lidé situaci jen zhoršují…
Tomáš František Přibyl, novinář
