Článek
První se týká novely zákona o specifických zdravotních službách, na které od jara pracuje ministerstvo zdravotnictví vedené Adamem Vojtěchem.
Nejpodstatnější změnou, kterou do ní zakomponovalo, je umožnění umělého oplodnění ženám bez partnera, jehož souhlas dosud potřebují a který je pak považován za otce dítěte.
Novela má za sebou připomínkové řízení, které ukázalo, že řada resortů ve vládě s ní nesouhlasí. Zejména se obávají nárůstu počtu samoživitelek, dopadů na děti a také právních dopadů, protože u nás je dárcovství spermií anonymní, zatímco děti mají právo znát svůj původ.
Ministerstvo zdravotnictví však námitky ostatních resortů nezastavily. Naopak se k nim vyjádřilo a připravuje novelu k předložení vládě. Způsob, jakým Vojtěchův úřad na připomínky reaguje, je přitom nečekaně progresivistický.
Jedna z nejzásadnějších připomínek k novele se týkala toho, že z umělého oplodnění žen bez partnera dělá způsob, jak řešit reprodukční přání matky, a nejde tak o léčbu neplodnosti.
„Absenci mužského partnera lze z tohoto pohledu chápat jako objektivní překážku přirozené reprodukce, jejíž překonání je v moderní medicíně legitimním účelem asistované reprodukce,“ uvedlo ministerstvo zdravotnictví při vypořádávání připomínek k novele.
„Žena bez partnera je z přístupu k asistované reprodukci vyloučena pouze z důvodu absence mužského partnera, přestože může splňovat všechny ostatní předpoklady pro rodičovství. Rozšířením přístupu dojde k posílení principu rovnosti a nediskriminace,“ uvedlo ministerstvo také.
Druhý proces probíhá o něco nenápadněji. Netýká se totiž přímo novely nějakého zákona, ale změn ve vládní Radě pro lidská práva, o kterých informoval náš nejčtenější progresivní deník Alarm.
Do rady se nyní dostali lidé, kteří jsou podle své minulosti jasně ultrakonzervativní zejména v otázkách rodiny a rozmnožování. Tedy hlavně v otázkách interrupcí.
Ty ultrakonzervativní kruhy považují za vraždu a chtějí je zakazovat. Otázku přání matky i otce přitom pomíjejí. A stejně tak ignorují to, že náboženské a politické otázky mají být vůči sobě autonomní.
Progresivistické politické proudy naopak interrupce považují za eticky neproblematické a jakékoli omezování práva žen na rozhodování o svém těle považují za diskriminaci.
Pomíjejí při tom otázku, zda je lidský plod jiným organismem v těle ženy, zda je člověk člověkem už od svého početí a jaká jsou otcovská práva k plodu.
Vojtěchův úřad nás tak v etické rovině posouvá k tomu, že pokud někdo nemá partnera, má právo na umělé oplodnění, respektive pokud mu není umožněno, jde o diskriminaci.
Jenže pak se nabízí otázka, zda je pro muže, který nemá partnerku, diskriminující, že si nemá jak pořídit dítě. Respektive zda stát pro zajištění práv takového muže vezme nějakou ženu a donutí ji, aby mu porodila dítě.
Nebo z opačného soudku – pokud je tedy žena bez partnera diskriminována tím, že ho nemá, a stát jí má umožnit umělé oplodnění, co nastane, pokud nebude nikdo z mužů dávat sperma do spermabanky? Bude stát vybírat muže, které bude k dárcovství nutit?
Argumentace ministerstva zdravotnictví nás posouvá ke světu, kde se reprodukční přání řídí narcistním, hedonistickým individualismem, a také nás vzdaluje od toho, že reprodukční práva by se měla týkat vyváženě všech tří členů rodiny. A ti by primárně měli být spojeni city a vztahy.
Zatímco dříve jsme se na reprodukci dívali jako na chvíli, kdy vzniká rodina, nyní se posouváme k tomu, že řešíme jen otázku vzniku rodičovství jednoho člověka. Mezi tím je velký rozdíl hlavně v tom, že dítě a partner pak nejsou jen předmětem něčího zájmu a jejich práva nejsou upozaděna.
Kam by nás vedly ultrakonzervativní postoje, je možné popsat stručněji, protože je to dlouhodobě známo. Došlo by k omezení rozvodů, potratů, umělého oplodnění a nakonec možná i antikoncepce. A rodinný život by začal řídit patriarchát místo spolupráce dvou lidí, kteří se mají rádi a mají rádi své děti.
V případě snahy o změnu zákona o specifických zdravotních službách lze přitom za touto novelou vysledovat finanční zájem premiéra Babiše, který vlastní reprodukční kliniky, jež mají zhruba třetinový podíl na tomto trhu.
Za příchodem ultrakonzervativních lidí do vládní Rady pro lidská práva pak podle Alarmu stojí ředitelka Úřadu vlády Tünde Bartha, která je označována za premiérovu pravou ruku.
Zdá se tak, že zatímco progresivismus prosazovaný ministrem Adamem Vojtěchem Andrej Babiš asi podporuje, konzervativnost ředitelky Úřadu vlády minimálně dovoluje. A současně přitom k tomuto rozporuplnému postupu nemá politický důvod.
Voliči ANO se v otázkách rodiny a rozmnožování nezdají být ani trochu progresivní a stejně tak se nezdají být ani ultrakonzervativní. U voličů SPD a Motoristů nejsou progresivisté jistě populární, ale nezdá se, že by posilování konzervativních postojů v Radě pro lidská práva vzešlo od nich.
A vidět není ani to, že by prosazování takto protichůdných postojů bylo ze strany Andreje Babiše nějakou hrou, která má někoho rozeštvat.
Spíše to vše působí, jako by snad ani nevěděl, čeho se dopouští. Respektive si asi myslí, že může klidně kvůli svým zájmům být progresivní a kvůli zájmům Tünde Bartha být konzervativní a tyto věci se nikde nepotkají.
Zřejmě si tak vůbec neuvědomuje, jak je rodina zásadní téma pro každého. Je totiž nejen základem státu, ale je základem života každého z nás. Ostatně psychologové o tom, jak konstitutivní záležitostí rodina je, popsali stohy papíru.
Jestli tedy Andrej Babiš spoléhá na to, že mu takto protichůdné kroky projdou, může se šeredně zmýlit. Liberálnědemokratickým médiím a opozici stačí jen tyto kroky zviditelnit a rozpoutat kolem nich mediální kolotoč.
A v tu chvíli se kvůli tomu může začít klidně i štěpit vláda. Především ale bude v takovém okamžiku celkem jasně odhaleno, že pro Andreje Babiše je rodina asi něco, s čím se dá kšeftovat finančně i politicky a jemu osobně je tedy asi jedno…
Tomáš František Přibyl, novinář
Tématu umělého oplodnění žen bez partnera se u nás nejrozsáhleji věnuje Český rozhlas, který k tomu přinesl sérii textů, které najdete na: https://www.irozhlas.cz/zpravy-tag/umele-oplodneni
