Článek
Babišova třetí vláda se po svém nástupu k moci pustila poměrně rázně do práce. Bez ohledu na to, co si o jejích krocích myslíte, začala toho měnit a zavádět docela dost. Vypadá díky tomu pracovitěji než Fialova vláda, která o řadě svých kroků nejprve vedla sáhodlouhé debaty.
Hned na svém prvním jednání například ministři převedli na státní rozpočet poplatky z obnovitelných zdrojů. A rychle přišli třeba i s omezením podpory Ukrajině a uprchlíkům z ní. Připravili také změny v důchodovém systému a ve financování veřejnoprávních médií.
Nyní se však ukazuje, že šlo o činorodost, jejíž součástí nebyla debata o tom, z čeho se to vše zaplatí. Jen převedení poplatků za obnovitelné zdroje a financování České televize a Českého rozhlasu na stát bude stát ročně kolem pětadvaceti miliard korun.
Projevilo se to už při sestavování letošního rozpočtu. Tehdy však prudké navýšení státního dluhu Babišovi prošlo ještě relativně klidně. Když však před pár dny vláda zveřejnila výši schodku na příští rok, nastalo pozdvižení.
Jednak tím totiž vláda dala opozici a liberálně demokratickým médiím do ruky silné a jednoduché téma, ale také si tím zadělala na volební prohru, protože začala škodit i vlastním voličům.
A to v oblasti škrtů. I o těch totiž rozhoduje stejně chaoticky a nekompetentně jako o celém rozpočtu. Protože Babiše řídí jen materialistické instinkty, působí, jako by v oblasti škrtů jen hledal snadnou kořist.
Minimálně v případě dvou škrtů však řízl do věcí, které jsou pro jeho voliče důležité, a stále ještě si toho nevšiml. Jde o zrušení státního příspěvku na opravy silnic druhých a třetích tříd a o avizované snížení podpory v nezaměstnanosti.
O tom, že kraje nedostanou od státu peníze na opravy okresek, se přitom zdá již rozhodnuto. Příspěvek na tyto pro venkov důležité investice se pohyboval ročně v rozmezí od dvou do šesti miliard korun a tvořil zhruba deset procent toho, co kraje do silnic dávaly.
Pokud jde o podporu v nezaměstnanosti, vyslovil se pro její snížení premiér proto, že prý je na trhu práce dost volných míst. Ministerstvo práce a sociálních věcí se proto dalo energicky do přípravy novely, podle které by měla podpora klesnout v prvních měsících z osmdesáti na pětašedesát procent předchozího výdělku.
Celkem by tyto dva škrty měly ušetřit státu zhruba deset miliard korun a Andrej Babiš se je snaží prezentovat jako pozitivní záležitost. O krajích třeba řekl, že mají peněz na svých účtech dost, jako by tím tvrdil, že tak obírají o peníze jiné.
Jako obvykle to ale nedomyslel. Pokaždé, když nyní kraje odloží nějakou investici do děravé a záplatované silnice, zazní, že to je kvůli vládním škrtům. Silnice druhé a třetí třídy přitom voliči vlády využívají výrazně více než voliči opozice.
A stejné je to s podporou v nezaměstnanosti. Ta je zásadní zejména v hospodářsky slabších oblastech, jako jsou Moravskoslezský, Ústecký a Karlovarský kraj, kde ve volbách tradičně dominuje ANO a má silnou pozici i SPD. Ta už se ostatně proti snižování podpory ozvala.
Pro voliče ANO a vlády přitom platí, že je jim morálka a etika celkem jedno. Opoziční řeči o hodnotách liberální demokracie dokonce jako by vládní elektorát považoval za podvod, který má jen ospravedlnit jejich chudnutí.
Ale zásah do vlastních kapes a zájmů je pro ně něco zcela jiného. Na to je povaha vládních voličů příliš materialistická. Vládě proto asi ještě odpustí, když nesplní nějaký předvolební slib, ale ne to, že jim mizí peníze z vlastní kapsy a mají mizerné silnice.
Andreje Babiše tak už tradičně dohání jeho totální neschopnost řídit něco tak složitého, jako je stát. A navíc mu tyto škrty mohou být nepříjemné i osobně.
Protože jen velmi těžko snáší své volební prohry, je extrémně citlivý na to, jak je a bude srovnáván s Petrem Fialou, který ho v roce 2021 odstavil od moci.
A nyní bude muset kvůli vlastním chybám poslouchat, že za Fialy byly větší podpory v nezaměstnanosti a opravovalo se více okresních silnic…
Tomáš František Přibyl, novinář
