Článek
Je to pár dní, co americký deník The Wall Street Journal (WSJ) napsal, že to byl miliardář Elon Musk, kdo nařídil omezení rychlosti vojenské verze satelitního internetu Starlink na bojišti mezi Ukrajinou a Ruskem. Zprávu jako věrohodnou převzala média po celém světě.
Na obranné operace Ukrajiny to mělo velký vliv, hlavně při používání dronů a v protivzdušné obraně. Něco podobného už přitom Elon Musk udělal v roce 2023, když vypnutím Starlinku zmařil ukrajinský útok na ruské síly v obavě z eskalace konfliktu.
Podle zprávy WSJ to vypadá, že o tomto kroku miliardář možná mluvil s Bílým domem a jeho šéfem, ale rozhodnutí udělal sám. Americký ministr obrany Pete Hegseth měl přitom říct, že firma SpaceX, která vlastní Starlink, může o své službě rozhodovat sama.
Zatím je trochu záhadou, co tím Elon Musk sledoval, pokud jde o politickou situaci v USA. Zda chtěl před volbami pomoct Trumpovi, který se snažil svým voličům ukázat, že odhodlaně bojuje za nižší ceny pohonných hmot u amerických čerpacích stanic. Že by měl tento miliardář nějaké zájmy v samotné válce na Ukrajině, se nezdá.
V globalizovaném světě, a hlavně v jeho obrovské digitalizované části, tím každopádně předvedl zásadní věc, která může mít velký vliv na mocenské a hodnotové uspořádání západního světa, který prochází krizí demokracie. Demonstroval totiž svou moc.
Jde o moc vycházející z vlastnictví sítě satelitů, internetového spojení, programů a algoritmů. O moc, která stojí také na ovládnutí výroby prostředků, jež digitální svět používá, a kterou bude nesmírně znásobovat používání AI.
Co všechno taková moc a prostředky umožňují, vidíme každý ve svém životě. A nejde jen o internetové bankovnictví nebo například řízení technického provozu našich domácností. Jde hlavně o to, jak obrovská část ekonomiky se odehrává v digitálním světě a kolik lidí je na něm existenčně závislých.
Navíc jde evidentně o moc, která vstupuje i do politiky. Dokazuje to účast velkých technologických hráčů na inauguraci Donalda Trumpa a také přímé zapojení Elona Muska do správy věcí veřejných v USA. A nyní jde i o moc zasahující do nejděsivějšího patra politiky – do války.
Největší problém s touto novou mocí, jejímž prvním představitelem je Elon Musk, však nespočívá v tom, jak je velká a mocná. Problém je především v tom, že její vlastnictví a řízení jsou naprosto soukromé, nejsou vůbec nijak regulovány státem, lidem ani trhem, a tato moc je tedy v nejhorším smyslu toho slova naprosto monarchistická.
A nejen to. Stát, trh a lid, hlavní zdroje moci ve 20. století, jsou na ní nyní naopak zcela závislé. Tím se tato nová moc staví nad všechny dosavadní zdroje moci, ke kterým patří například i vlastnictví surovin, výroba zbraní, armády, věda a technika, výroba jako taková, vzdělání…
Nejčtenější český progresivní deník Alarm přirovnává sílu této moci k pozici feudálů ve středověku, kteří ovládali držení půdy, tedy základního prostředku obživy. Alarm kvůli tomu v poslední době často upozorňuje na nebezpečí technofeudalismu a jeho příliš konzervativní zaměření.
Zda bude nástup tohoto typu oligarchie pokračovat a co přinese, ukáže samozřejmě až čas. Už nyní je však možné extrapolovat minimálně některé principy, které jsou s ním spojené. A ty příliš růžovou budoucnost nenaznačují.
Očekávat lze zejména spojování a vzájemnou podporu těchto neregulovaných oligarchů. Například v tom, že výrobci mobilních telefonů se lidem, jako je Elon Musk, nepostaví tím, že by jejich výrobky nekooperovaly se sítěmi Starlinku.
Naopak se dá očekávat, že tento typ oligarchie bude pokračovat v ovládání digitálního světa tím, že ovládne absolutně všechny výrobní procesy, které se ho týkají. Očekávat lze i spojování oligarchií napříč dalšími obory – k technofeudálům se jistě ochotně přidají i vládci nad zdroji surovin nebo zbrojní průmysl a tak dále.
Spojovat je budou hlavně jejich ekonomické zájmy a dohoda mezi nimi pro ně bude výhodnější než vzájemný boj o to, kdo z nich se stane nejsilnějším, a tedy jakýmsi digitálním a technologickým králem.
Další velkou otázkou je, jakou formu ovládání společnosti oligarchové zvolí. Tedy zda vybudují nějaké organizační struktury paralelní ke státu, jejichž prostřednictvím budou držet společnost v šachu, nebo se například opět spojí s církví, aby prohlásila jejich moc za Bohem danou.
Nebo zda lidu ponechají zdání demokracie a v jejím rámci budou určovat názory voličů ovládáním diskuse prostřednictvím algoritmů a marketingu. Počítat však asi musí s tím, že lid potřebuje nějaký stát, který se mu postará o služby, bez nichž by se mohl bouřit.
Ve středověku byla oligarchie v Evropě spoutána tím, že měla mít aristokratické ctnosti a měla se zastávat nejvyšších hodnot vycházejících z křesťanství. Něco takového lze ale v sekularizované společnosti očekávat jen těžko. Respektive znaky společenské odpovědnosti se u nové oligarchie zatím příliš neprojevují.
A to jednoduše i proto, že jsme po osvícenství vybudovali na Západě velkou věroučnou závislost na materialismu a globalizovaný svět je a bude na nové technologické oligarchii totálně závislý.
Celkově se dá proto očekávat, že pokud nastane doba vlády této nové moci, budeme žít ve světě, který bude naplňovat kombinaci znaků, které společnosti prorocky přisoudili spisovatelé Aldous Huxley, Ray Bradbury, George Orwell a které předpovídá film Matrix.
Příčiny? Vlastně jakési utopistické náboženství volnosti, kterému říkáme svoboda. A to jak celospolečenské náboženství vzešlé z osvícenství, tak hlavně to internetové. Internet totiž vznikal s étosem doslova totální volnosti.
Základ těchto náboženství je jednoduchý – vše bude neregulované a v rukou jednotlivce a trhu. V takovém nastavení je však mocenský monopol státu bezmocný. Respektive jeho zásahy jsou označovány jako omezování svobody – slova, trhu, vzdělávání, víry a tak dále.
V takové situaci na trhu vždy začnou vznikat monopoly. Kapitalismus a demokracie totiž kvůli své povaze a vzhledem k tomu, jak různorodé mají lidé schopnosti a jak hierarchicky jsou tyto schopnosti rozložené, nakonec vždy vytvoří novou oligarchii.
A navíc se v takovém nastavení, pokud se přežene, rozloží hodnoty. Jasně to ukazuje Bible, když popisuje stav světa před potopou. Bůh netrestá vraždu Abela, trestáno není nic a svět se zcela zkazí. To proto, že tam, kde se neřeší, co je dobro a zlo, nakonec vše ovládne zlo. Na rozdíl od dobra totiž nemá zábrany, a tak je rychlejší.
Je sice pravda, že středověký řád Evropu dusil a omezoval a byl přehnaný. Přehánět se to nemá nejen s volností. Jenže my jsme na Západě místo správného vyvážení řádu a volnosti pouze přehoupli kyvadlo do extrému na druhé straně.
Možnosti, jak zastavit nástup nové oligarchie, tu přitom stále ještě nějaké jsou. Dokud žije právní stát a technofeudálové se mu podřídí, je možné je začít konečně regulovat. Omezit můžeme používání sociálních sítí nejen pro děti, stanovit můžeme pravidla zveřejňování příspěvků a můžeme zakázat algoritmy. To by osvobodilo diskusi a vrátilo moc lidu.
V extrémním případě je tu také možnost znárodnění. A stát může rovněž vstoupit na trh a zajistit na něm demonopolizaci tím, že sám vybuduje své technologické a digitální prostředí. Má to však dva velké háčky.
Pro politiky se stala volnost digitálního prostředí výhodnou. A nejen pro ně. Takže je těžké najít společný zájem na regulaci sítí. Ostatně problematické aspekty volnosti na internetu jsou popisovány veřejně nejméně dvě až tři desetiletí a zatím jsme se dočkali jen mírného omezování přístupu dětí k mobilním telefonům.
A druhým háčkem je to, že pokud by měl stát vykonávat svou moc nad rodící se novou oligarchií, musel by se na tom lid shodnout ve volbách a předtím v diskusi. Ta už se ale většinově přesunula do prostředí sociálních sítí, kde nepanuje volnost, a tradiční média ztratila sílu.
Šach mat?
Tomáš František Přibyl, novinář
