Článek
K rozklíčování toho, co se už nějakou dobu děje mezi premiérem Babišem a jeho voliči, nejsou potřeba politologické ani racionální úvahy, ale především úvahy psychopatologické. Ostatně ne nadarmo můžete v Česku často slyšet, že voliči ANO jsou označováni za sektu.
A v tomto směru se zdá, že na politické scéně dochází k velké, byť zdánlivě nenápadné změně. Sledovat ji můžeme při analýze chyb, kterých se Andrej Babiš v poslední době dopouští, i toho, jak neplní svůj program.
Když se mu nedaří snížit úroky z hypoték, svaluje vinu na instituce, které o nich nerozhodují, a zkouší nabízet provizorní řešení v podobě daňových slev. Otázku změn důchodové reformy, které zavedla minulá vláda, se vlastně snaží jen vymlčet.
Na tom, že poškodí své voliče tím, že krajům nepřidá peníze na opravy silnic a sníží podporu v nezaměstnanosti, se snaží paličatě trvat. Odpor proti změně financování našich veřejnoprávních médií v něm vyvolal strach. Proti demonstraci na Letné se ale neumí postavit a začíná přicházet s různými ústupky.
K tomu vynechal oslavy 17. listopadu, což je skoro totéž, jako by nešel k volbám. Hlavně to ale znamená, že se začíná bát střetů s opozicí. Jak vyřeší masivní zadlužování státu, které se nelíbí ani jeho voličům, nemá ponětí.
Hodně zvláštně pak reagoval na prohru v senátních volbách a ztráty v těch komunálních. Přišel s pokusem o restart ANO, tedy s oznámením, že se bude ve svém hnutí věnovat politické práci. Politická práce a Andrej Babiš?
Že se děje něco zásadního, přitom dosvědčuje i to, jak to předseda ANO přehnal se svým narcismem při výstupu na Lysou horu v Beskydech a se sebechválou, kterou spustil v Jeruzalémě. S tou navíc přišel ve zcela nelogickou chvíli, jako by měl potíže zůstat v kontaktu s realitou a chápat význam toho, co se v ní děje.
Sečteno a podtrženo: není schopen napravovat své chyby a zmatky, neplní řadu zásadních slibů, ale ani nepřichází s novými tématy a sliby. Zároveň není schopen přebíjet kritiku, kterou vůči němu šíří opozice.
Působí proto dojmem, že si neví rady. Jako by byl opravdu dezorientovaný. Všimněte si, jak v tomto směru působí jeho video o tom, kdo může za vysoké úroky u hypoték. Vypadá jako narychlo splácané dílo, za jehož obsahem si autor sám příliš nestojí.
To vše svědčí o tom, že mezi Andrejem Babišem a jeho voliči začíná vznikat rozpojení. Dříve by neplnění programu nevadilo ani jemu, ani jeho příznivcům. Dnes se z něj ale stává problém, který se předseda ANO snaží neuměle a chaoticky maskovat.
Důvodů, proč Andrej Babiš přestává být schopen vytvářet psychopatologické spojení mezi sebou coby narcistním lídrem a na něm závislými voliči, je přitom celá řada.
Něco takového vyžaduje hodně energie a té mu s věkem prostě ubývá. Během jednoho volebního období v opozici mohl skrývat, jak ho stáří omezuje, ale být premiérem prostě vyčerpává.
Problémem je přitom i samotný narcismus. V jeho jádru stojí snaha obejít realitu, s níž se narcista ani jeho závislé oběti neumějí nebo nechtějí vyrovnat. Pokud ale realitu nevnímáte správně, nemůžete v ní voličům doručovat řešení jejich problémů.
Navíc se zdá, že svým voličům lhal. Nabídl jim antifialismus, ale ve skutečnosti mu šlo jen o to, aby se vrátil a pomstil se za své prohry. Senátní a komunální volby však ukázaly, že jeho příznivcům nešlo jen o konflikt a odstranění nepřátel, ale také o skutečné sociální změny.
Možné také je, že předsedu ANO někde hluboko ovládl strach z toho, jak dopadl v Maďarsku Viktor Orbán a jak drtivě prohráli republikáni v USA v listopadových volbách.
Vztah mezi narcisem a závislým stojí na víře. Ta se projevuje jako snová, pseudoromantická láska nebo spíše jako zaslepený obdiv. Vlastně jde o víru v zázrak v moderním magickém smyslu toho slova a o závislost na této víře. Narcis věří, že zázrak doručuje už tím, že je, a volič freneticky věří, že on je vyvolený vyvoleným.
Něco takového bylo dosud schopno mezi Andrejem Babišem a jeho voliči překonat i děsivou neschopnost, kterou předváděl v covidové době. Nyní se ale zdá, že do tohoto „kouzla“ proniká zrnko nevíry.
Jako by Andrej Babiš a jeho podporovatelé zahlédli částečky skutečné reality. Projevuje se to právě tím, že premiér přestává být schopen vztah se svými voliči vytvářet a řídit. Zdá se, že je najednou v defenzivě a už jen tlumí ztráty.
Následky to může mít různé. Určitě už ale nedojde k opětovnému nastartování vztahu, který mezi předsedou ANO a jeho davem fungoval. Jakmile se jednou začne ukazovat, že král je ve skutečnosti nahý, už ho nelze znovu zbožštit. Pravidla narcistního populismu to vylučují.
Může se ale stát, že přijde jiný populistický narcis, převezme stádo, vybuduje si s ním stejně patologický vztah a starého narcise odstaví. Dokonce může ovce proti slabému narcisovi poštvat, proměnit je ve vlky a nechat ho obrazně řečeno rozsápat.
Nikdo takový se ale na obzoru zatím neukazuje. Nejpravděpodobnější se tak zdá, že se Andreje Babiše a dav jeho podporovatelů nepodaří od sebe oddělit. Ani jedna strana nebude mít kam odejít (do reality to v žádném případě nepůjde) a obě zůstanou uvězněny ve vztahu, který je bude frustrovat a bude procházet jen velmi pomalou erozí.
A ta nebude vůbec hezká…
Tomáš František Přibyl, novinář





