Článek
Když předseda ANO před pěti lety prohrál volby s Petrem Fialou, působil dojmem, že má ještě energii s tím něco udělat. Pustil se proto do objíždění republiky a kritiky vlády. Navíc se mu pak otevřela cesta k návratu díky úspěchu Motoristů a SPD.
Teď však působí, jako by už energii neměl a uvědomoval si, že se kolem něj najednou objevily mantinely, které nedokáže překonat. Ještě před několika týdny přitom působil, jako by si myslel, že je politicky nesmrtelný a bude vyhrávat volby, dokud se mu zlíbí.
Do největší pasti se dostal sám už tím, že po loňských volbách nemohl sestavit jinou než tuto vládu s extrémisty, kteří se jen tváří jako vlastenci, jsou antiekologičtí, vedou kulturní války a moc nepracují.
Další nepřekonatelný mantinel si vytvořil nesmyslnými předvolebními sliby, na jejichž splnění nemá kde brát. Dohnal se tím do situace, kdy vytváří obrovský dluh, který se nelíbí ani jeho voličům, a zároveň hledá úspory na špatných místech.
Například chce brát peníze obcím, krajům omezuje finance na opravy silnic, chce snižovat podporu v nezaměstnanosti i svým vlastním voličům a nebojí se vyhrožovat ani bankám, když nezlevňují hypotéky. A tak dále…
Voličům tak může házet jen drobné. Důchody se budou zvyšovat nepatrně a převedení financování veřejnoprávních médií na stát ušetří lidem zhruba dvě stokoruny měsíčně. Ani převzetí plateb za obnovitelné zdroje vládou ostatně s cenami elektřiny příliš nezahýbalo. A tak dále…
Ve svém posledním vystoupení na sociálních sítích Andrej Babiš sice pokračuje v dalších slibech a tvrdí, že jejich splnění je jen otázkou času, působí u toho ale neuvěřitelně vyčerpaně. Především však musí vidět něco, co mu ještě nedávno připadalo naprosto nereálné.
Jediným Babišovým programem byla destrukce všeho, co podle něj minulá vláda lidem naložila na bedra. Jenže senátní volby ukázaly, že antifialismus už ztratil dech a lidi přestal zajímat.
A to přesto, že opozice od loňských voleb předvádí jen náznaky změn a v mnoha ohledech zůstává stále fialovská. Přesto ji ANO neporazilo.
To znamená, že by premiér potřeboval najít nový politický směr. Jenže pozitivní vládní program, který by něco reformoval a tvořil, pro něj představuje další nepřekonatelný mantinel.
A do toho mu vyrostl nečekaný protivník, který mu může přetáhnout možná i pět až deset procent voličů, protože v mnoha ohledech nabízí podobné věci. Starostové jsou totiž podobně ideově nevyhraněnou catch-all party.
K tomu nabízejí více slušnosti, méně agresivity a méně extrémních postojů, ale také větší rozpočtovou odpovědnost. Navíc se momentálně zdají být pracovitější, efektivnější a modernější. A od kauzy Dozimetr se jim podařilo očistit.
To však není jediný pohyb v opozici. V náznacích se objevuje i možnost užší spolupráce mezi lidovci a Starosty a mezi TOP 09 a ODS.
To by do opozičních lavic mohlo přivést dalších zhruba sedm procent hlasů, tedy voliče KDU-ČSL a TOP 09, jejichž strany se podle průzkumů veřejného mínění nyní pohybují mimo Sněmovnu.
Naopak spojenci Andreje Babiše utrpěli v senátních a komunálních volbách drtivé porážky a jejich vyhlídky do budoucna nejsou vůbec dobré. Svým voličům totiž zradou jejich očekávání ublížili ještě více, než ANO zklamalo ty své.
Předseda ANO tak nemá mnoho cest, jak vznikající situaci změnit, a příliš možností k ústupu se mu také nenabízí. Jedinou, která nyní připadá v úvahu, jsou prezidentské volby za zhruba rok a čtvrt. Šance Andreje Babiše v nich uspět jsou však malé.
A do toho se může dočkat dalších problémů. Jeho koaliční partneři zrovna nevynikají stabilitou a odpovědností, takže je otázkou, co začnou dělat, až pochopí, že s touto vládou mohou i oni neslavně skončit v politice.
Schlíplost, která na Andreje Babiše dolehla, přitom souvisí i s něčím, co není jeho vinou, ale je přirozené. S věkem mu zkrátka ubývá energie, a tak už nemá tolik sil, aby se své problémy pokoušel řešit alespoň svou pověstnou zarputilostí.
V jeho povolebních vystoupeních jsme tak sledovali člověka, který opravdu věřil, že už ho v politice nic nezastaví, a nyní prožívá těžký otřes z toho, že ani on nedokáže dosáhnout vítězství, které by bylo věčné a absolutní…
Tomáš František Přibyl, novinář
