Článek
Český premiér patří stejně jako americký prezident Donald Trump k politikům, u kterých je extrémně důležité sledovat vývoj jejich narcismu. Neřídí je totiž vůbec žádná ideologie, ale jejich majetkové zájmy.
V jejich naplňování se však již nemají kam posunout – státní politiku svých zemí, z níž chtějí finančně těžit, už ovládli.
Proto jim zůstal už jen jeden řídicí prvek. Narcismus. To, co o vývoji narcismu Andreje Babiše odhalilo letošní léto, přitom stojí za velkou pozornost.
Před jeho dovolenou byla pro premiéra kromě tradičních zmatků jeho vládnutí největším problémem kauza týkající se summitu NATO v Ankaře. V té vláda nedokázala navzdory vší své moci zabránit prezidentovi v účasti na setkání nejvyšších představitelů aliančních zemí.
Frustrace z toho byla u Andreje Babiše veliká. Do čela kritiky prezidenta se místo Motoristů postavil prakticky hned poté, co Ústavní soud rozhodl, že prezident má do Ankary jet. A na intenzitě a negativitě kritického hodnocení prezidenta už pak jen přidával.
Svůj vztek dovedl tak daleko, až jeho chování začala většina komentátorů považovat za začátek vládní antikampaně vůči Petru Pavlovi s cílem dostat ho z Hradu nebo ho alespoň oslabit.
Zapadalo to do emocionálních výkyvů, kterými Andrej Babiš vůči Petru Pavlovi trpí dlouhodobě. V nich jde o premiérovu touhu dostat se na Hrad, prohru, kterou přitom utrpěl, a obavu z toho, že by mohl znovu neuspět.
K tomu stoupala v první části léta i kritičnost a útočnost premiéra vůči liberálně demokratickým médiím. Hlavně na tiskových konferencích vlády a v jeho propagandě na sociálních sítích.
Nemluvě o tom, že své současné vládnutí pojal Andrej Babiš celkově jako extrémně antifialovské. Jeho hlavním cílem se zdá být rozbít, zrušit nebo nějak změnit prakticky vše, co udělala minulá vláda.
Na dovolené však u Andreje Babiše došlo k prudkému obratu. Na Slapech se při vyhlašování obrození Národní koalice proti suchu tvářil vítězoslavně.
A navíc zcela obešel své koaliční partnery, aby ukázal, že vše vyřeší sám, samojediný, maximálně se svým nejlepším ministrem životního prostředí všech dob.
To, co následně předvedl po výstupu na Lysou – nejvyšší horu moravské části Beskyd – bylo vítězoslavné a namyšlené ještě víc. A navíc to mělo podobnou úroveň jako tehdy, když Vlasta Burian ve známé filmové scéně vyřvává na celé okolí „Liguéééére“.
Především však vyslal Andrej Babiš z Lysé poselství svědčící o tom, co teď chce a v co věří. To když ze svého mobilu pustil písničku a zpíval její slova: „Nothing gonna stop us.“
Manicky namyšlený se přitom zdál i ve svém pravidelném nedělním videu na Facebooku, ve kterém se vracel k tomu, že v chráněné krajinné oblasti trhal květiny. Ani náznak chuti podřizovat se vyššímu dobru v tom nebyl.
Jeho tanec v dešti se zmínkami o tom, že se za něj modlil a on přišel, byl pak už hodný pozornosti psychiatrů. A to samé platí i o tom, jak na tiskové konferenci vlády oslovil novinářku Zdislavu Pokornou jako „Zdíšu“.
V průběhu pár dní se tak prezentoval jako někdo, kdo samojediný s pár podřízenými a pár miliardami vyřeší problém, který se bude řešit desítky let a bude nás stát biliony koruny. Na Lysé se choval jako buranský Superman, kterého nic nezastaví – ani nějaká morální pravidla. A následně předvedl, že věří na pověrčivost či magii a že se, když se mu zachce, bude chovat jako sociálně narušený člověk. O prezidentovi však prakticky ani slovo.
Tak prudký přechod od frustrace k manické namyšlenosti není u žádného člověka dobrým znamením. Zejména když v něm není vidět ani náznak toho, že by ho ještě něco silného vázalo k realitě nebo že by kolem něj byly nějaké bariéry, které by přijímal jako omezující.
Ve chvílích, kdy narcistní člověk reaguje na prohry frustrací projevující se slovní agresivitou, je v podstatě stále ještě v kontaktu s realitou.
Pokud ho ale frustrace ovládá tak, že se musí, lidově řečeno, nastřelit nereálnou namyšleností, znamená to, že se od světa začíná odtrhávat.
V tomto směru navíc letní výkyv Babišova narcismu potvrzuje, že se k moci nevrátil s tím, že se pokusí nějak spravovat zemi, jako to zkoušel se svou druhou vládou a neuspěl. Spíše mu jde o to, aby vyléčil své temné frustrace z proher s Petrem Fialou v roce 2021 a s Petrem Pavlem v roce 2023.
Pro všechny narcisty přitom platí, že když začnou ztrácet kontrolu nad svým sebeobdivem a sebeláskou, převládne v jejich chování trapná iracionalita a dětinskost.
Nejlépe to z dějin a od vypravěčů příběhů známe u římského císaře Nera. Ten vládl nakonec tak šíleně, že byl prohlášen za veřejného nepřítele.
Jestli k této hranici doputuje i Andrej Babiš, se teprve ukáže. To, jak se chová letos v létě, ale ukazuje, že ho jeho narcismus přemáhá a tímto směrem se vydává…
Tomáš František Přibyl, novinář
