Článek
Přestože se premiér a předseda ANO považuje za velmi úspěšného člověka, v politice utrpěl dvě velké porážky. Vzhledem k tomu, jak silně se u něj projevuje narcismus, je přitom zřejmé, že ho obě hluboce zasáhly a řídí. Pravděpodobně více než jeho finanční zájmy.
Porážku, kterou mu uštědřil Petr Fiala, se mu nyní daří vracet například tím, že chce veřejnoprávním médiím sebrat peníze, které jim minulá vláda přidala, chystá revizi důchodové reformy, změnil náš postoj k Ukrajině a podobně. Programové prohlášení jeho vlády je výrazně antifialovské.
Vůči Petru Pavlovi, kterému podlehl ve druhém kole prezidentských voleb v roce 2023, se však zatím chová velmi rozporuplně. Jako by ho chtěl porazit, ale zároveň se obával, že na to nemá. A právě to se promítá do prudkých výkyvů jeho emocí.
Po volbách do Poslanecké sněmovny působil Andrej Babiš spokojeně a odhodlaně se pustil do sestavování vlády. Dokonce se zdálo, že ji vytvoří velmi rychle. Tato euforie měla nepochybně původ v tom, že se po dvou volebních porážkách opět vrátil na vítěznou vlnu.
Už loni na podzim se proto začaly objevovat první sotva znatelné náznaky toho, že by mohl začít uvažovat i o ovládnutí Hradu. Dlouhé týdny se totiž při sestavování vlády choval poměrně státnicky a klidně.
Jenže přišla další frustrace. Prezidenta jako by rekordní vítězství ANO ve volbách nezajímalo a požadoval, aby se Andrej Babiš vypořádal se svým střetem zájmů v souladu se zákonem. Když tím prošel a dočkal se jmenování nové vlády, působil dojmem člověka, který se už těší, že začne úspěšně řídit Česko.
Jako by toužil doručovat voličům skvělé výsledky své vlády s tím, že za to bude odměněn v prezidentských volbách. Naznačoval to i tón jeho novoročního projevu.
Jenže pak udělal chybu. Nechal si od Motoristů vnutit téma pomsty prezidentovi za nejmenování Filipa Turka ministrem. Jemu osobně první prezidentské veto při sestavování vlády zřejmě příliš nevadilo a do střetu s Hradem se mu nechtělo.
Proto je poněkud záhadou, proč nakonec otázku neúčasti prezidenta v Ankaře přijal za svou i za téma celé vlády.
Možná v tom hrála roli netrpělivost a skutečnost, že výsledky vládnutí na sebe zatím nechávaly čekat. Vliv mohla mít i pověstná chaotičnost Andreje Babiše a v úvahu jistě přichází i možnost, že si to Motoristé vynutili nebo se jim podařilo zahrát na nějakou jeho temnou strunu.
Každopádně přišla další drtivá prohra s Petrem Pavlem. A to nejen u Ústavního soudu, který vládě řekl, že má prezidenta vzít s sebou, ale zřejmě i přímo v Ankaře.
To, že vláda prezidenta podcenila, že si dokázal na summitu zajistit program na odpovídající úrovni a že se ostatní delegace zřejmě podivovaly hlavně nad tím, jak naše vláda s prezidentem zachází, způsobilo Andreji Babišovi evidentně další těžkou frustraci.
Do čela kritiky prezidenta se přitom postavil ještě před odjezdem obou našich delegací do Ankary a po návratu spustil sérii velmi útočných a rozhořčených reakcí. Nejprve si stěžoval svým příznivcům na to, jakou ostudu Petr Pavel v Turecku údajně nadělal.
O několik dní později prohlásil, že s prezidentem už nikdy nikam nepojede, a s dětinskou uražeností odmítl s hlavou státu mluvit o zahraniční politice. I na prezidentovo veto novely zákona o rozpočtové odpovědnosti reagoval Andrej Babiš přehnaně a s demagogičností sobě vlastní.
Vrcholem pak byla dikce vládní reakce na prezidentovu kompetenční žalobu. Vláda se v ní kromě zpochybňování Ústavního soudu pouští i na tenký led posouvání naší verze demokracie od liberální k autokratické.
Že jde o antikampaň proti prezidentovi, je zjevné. Zda jde zároveň o začátek kampaně za zvolení na Hrad, zatím jasné není. Předseda ANO se totiž případné další porážky od Petra Pavla bojí jako čert kříže. Přitom je docela pravděpodobná.
Andrej Babiš už v prezidentských volbách v roce 2023 ukázal, že umí vést především negativní kampaně a zároveň je vyhrocuje natolik, že jsou nakonec kontraproduktivní.
Stejně tak měl problémy přesvědčit veřejnost, že se může chovat jako státník a prezident všech. Nebo alespoň většiny. To vše se mu přitom nedaří ani v antikampani, kterou nyní rozjel.
Navíc by musel najít taktiku, jak překonat svůj problém ve druhém kole prezidentské volby. Jako silně polarizující politik v něm totiž nemá příliš velké šance na zvolení. Je velmi pravděpodobné, že se proti němu opět spojí většina voličů.
Současně však Andrej Babiš nemůže téma opětovné kandidatury na Hrad úplně opustit. I kdyby se vyrovnal s porážkami, které od Petra Pavla utrpěl, post prezidenta pro něj zůstává mimořádně lákavý. Kvůli imunitě, prestiži nebo třeba proto, že by z Hradu mohl řídit vládu svého hnutí a nikdo už by jeho plánům nestál v cestě.
Proto lze očekávat, že se bude i nadále chovat podobně nevyrovnaně jako dosud. Občas se pokusí o pozitivní kampaň, občas bude vůči Hradu zdrženlivý a jindy na něj bude emotivně útočit. A to podle toho, jak ho budou ovládat jeho touhy a frustrace…
Tomáš František Přibyl, novinář
