Článek
Kdyby vše zůstalo podle toho, jak to Motoristé při jednání o vzniku Babišovy třetí vlády původně navrhovali, především by se při tom ještě zvýraznil rozdíl mezi politickými schopnostmi Petra Macinky a Filipa Turka.
Ministerstvo zahraničních věcí by s největší pravděpodobností dělalo jeden šílený přešlap za druhým a Filipu Turkovi by nebyla otloukána o hlavu jen jeho angličtina, ale jeho celková intelektuální nedostatečnost pro takovou funkci.
Kvůli tomu by se mu jen těžko dařilo ministerstvo překopávat k obrazu svému, jak to dělá Petr Macinka. Nebo by k sobě musel dostat náměstka, který by to za něj zvládl.
Motoristům by také chyběl velký soupeř, díky kterému by rostlo jejich jméno a měli by pověst někoho, komu Andrej Babiš přidělil ve vládě jejich malé omezené místo.
Rozvrat ministerstva životního prostředí pod vedením Petra Macinky by hrál v médiích druhé housle a kvůli viditelné neschopnosti svého maskota by měli Motoristé v preferencích tak dvě tři procenta hlasů.
Byť jde o fabulaci, je dostatečně pravděpodobná na to, aby zazněla otázka za milion korun - opravdu Motoristé chtěli, aby tohle nastalo? A stále chtějí, aby Hrad řekl, že se omlouvá a jmenuje Petra Macinku a Filipa Turka na ministerstva, která původně měli od Andreje Babiše dostat?
Vždyť to, co nakonec získali, je o tolik lepší…
Především se jim, na rozdíl od SPD, daří vytvářet obraz strany, která není ve vládě jen podřízená Andreji Babišovi. Naopak i jemu vnucují svá témata - především to je boj s prezidentem, o který šéf ANO moc nestál.
Andrej Babiš jim výměnou za své nevydání nezasahuje ani do jejich pokusů vést kulturní války a omezovat neziskový sektor. Rozkládat a přebudovávat mohou podle libosti také ministerstvo zahraničí i životního prostředí. Z toho druhého dělají v podstatě ministerstvo antiekologické podpory dopravy a průmyslu, což vyhovuje jejich voličům. SPD nic takového dovoleno není.
K tomu Motoristé získali pozornost srovnatelnou s tou, jaké se v liberálních mediích „těší“ jen Andrej Babiš. A to jen díky tomu, že se jim podařilo zatáhnout do souboje s amorálností jejich narcismu hlavu státu.
A navíc tento boj nehrají úplně špatně. Naopak se jim daří nutit Hrad záludnými manipulacemi k chybám. Respektive využívají toho, jaké rozčílení v prezidentské kanceláři vyvolávají a manévrují tím prezidenta kam chtějí.
Už samotné odmítnutí Filipa Turka coby ministra bylo velmi silným krokem, který mohl řadě lidí přijít jako přehnaný. A nemalou dávku emocí nedokázali na Hradě zkrotit ani v případě SMS, které prezidentovu poradci poslal Petr Macinka, a ani v případě možné neúčasti prezidenta na summitu NATO v Ankaře nezachoval Hrad příliš klidu a rozvahy.
Jakási zásadová impulsivnost prezidenta a jeho okolí je pro Petra Macinku velmi snadno čitelná a předvídatelná. Politicky díky tomu Hrad nachytal nepřipravený v okamžiku, kdy Motoristé nejprve nechtěli pustit prezidenta na zářijové valné shromáždění OSN, ale pak ustoupili a sebrali mu umně část argumentů pro avizovanou ústavní žalobu.
Motoristé totiž na rozdíl od Hradu ví, že v politice nestačí jen mít pravdu. Je potřeba jí zajistit i politické vítězství.
Navíc prezident sice nemá označení ‚lídr opozice‘ rád, ale postupně se do tohoto postavení nechává natlačit jak od opozice a médií, tak i od vlády. Třeba otázku změny financování našich veřejnoprávních medií tak může jen těžko nekomentovat a pak logicky začne ztrácet provládní voliče.
Prostor, který takto Motoristé ve vládě získali, navíc postupně dál rozšiřují. Na počátku Andrej Babiš Filipa Turka do vlády ani moc nechtěl. Nakonec ho do ní ale tlačil a dal mu v ní výsadní místo zmocněnce nadřazeného ministrovi životního prostředí.
Důkazem rostoucí moci Motoristů je pak i to, že se jim podařilo udržet se v čele tématu veřejnoprávních medií, i když o něj má zájem celá koalice. A svůj vliv rozšiřuje Petr Macinka pomalu a nenápadně i v zahraniční politice.
Andrej Babiš si plánoval hrát první housle v našem vztahu k Evropské unii a USA, NATO se chtěl asi vyhýbat a zbytek měl připadnout ministerstvu zahraničí. Jenže přišel o silného spojence v podobě Viktora Orbána, a teď potřebuje, aby mu ministr zahraničí pomáhal s vyjednáváním podpory pro zájmy vlády.
Takže i když jsou nejmenší vládní stranou, daří se Motoristům mít ve vládě pomalu tolik prostoru, jako má ANO. A přitom se na rozdíl od ostatních ministrů vyhýbají tomu, že by Andrej Babiš výrazněji komentoval jejich přešlapy nebo je veřejně peskoval. To zatím dělá hlavně lidem za SPD a svým ministrům.
Spadlo tohle vše Motoristům po půl roce vlády do klína samo od sebe? Jak mohla něčeho takového dosáhnout ministrana bez zkušeností ze sněmovny? Jednoduše. Umnou zákulisní záludností a narcistní manipulací.
Motoristé se sice tvářili, že mají nějakou ideologii a ideu státu, ale v jejich činech v oblasti ekonomiky (státní dluh) to moc vidět není. Navíc ideologie přeci jen slibují budování něčeho, ale to, co Andrej Babiš sestavil jako svou třetí vládu, se soustředí hlavně na rozvrat všeho, co nemají jejich voliči rádi.
Činy takto nastavených stran a hnutí, stejně jako v ANO a SPD, určují jen osobní zájmy a charaktery jejich lídrů. Nejde v nich o debatu o tom, jaké ideje a jak prosazovat. Jde v nich o následování a plnění pokynů vůdců.
Jaký je tedy předseda Motoristů Petr Macinka? Co vše o sobě za půl roku ve vládě odhalil?
Že je temným relativně inteligentním narcisem a voličům nabízí antiprogresivistickou volnost a nadřazenost. Tu má představovat hlavní stranický maskot a čestný prezident Motoristů Filip Turek, který však nemá schopnosti na to, aby byl politikem.
Proto Motoristy reprezentuje jen navenek a za ním stojí někdo s povahou a taktikou připisovanou v kinematografii postavě kardinála Richelieu. Někdo, kdo rád používá triky, provokace, matení a dělá mu radost rozvrat vyvolávající hněv jeho protivníků.
Hlavní motivací Petra Macinky se přitom nezdají být peníze nebo funkce, jako u Andreje Babiše a Tomia Okamury, ale čistá moc. Proto cílí i na voliče Václava Klause a Miloše Zemana, kteří by se rádi chovali stejně.
K tak narcistnímu egu, jaké je Petru Macinkovi přičítáno tímto textem, ale i jinými komentátory, patří kombinace bezcharakternosti - psychopatie, potěšení ze zkázy - sadismu a temného machiavelismu.
Jeho politická inteligence sice nedosahuje hranice geniality, ale v prostředí, do kterého se dostal, mu zatím bohatě stačí. V české politice se nyní vyšší intelektuální úrovně nedostává napříč politickým spektrem. Na nebezpečnost Petra Macinky proto upozornila už při sestavování vlády i zkušená diplomatka Magda Vášáryová.
Díky tomu dokáže pochopit, kdo jste, co vás řídí, jak budete reagovat a bez empatie toho pak umně využije. A to navíc tak, že vás přesvědčí o tom, že vše byla vaše vina. Vytvoří totiž záludný manipulativní chaos, ve kterém nebude možné najít pevné argumenty pro jeho obvinění a vaši obhajobu. Stačit mu k tomu bude jen trochu vaší nepevnosti nebo obav.
Jeho hlavní tahy tedy budou natolik nepřímé, že když se na ně pokusíte ukázat, bude to vypadat, že mluvíte o přeludu. Jak se od něj necháte vtáhnout do jeho temného bludiště, kde to vypadá, že žádná pravda a láska neexistují, bude vám hrozit, že zešílíte.
V případě souboje Motoristů s prezidentem je to vidět na tom, jak nejprve přesvědčil Hrad o tom, že mu hrozí, že Petr Pavel nebude moct jezdit na zásadní zahraniční cesty kvůli NATO a OSN.
Je přitom jedno, jestli je Petr Macinka strůjcem tohoto chování sám, nebo ho někdo vede v pozadí. Spíše však půjde o jeho vlastní schopnosti. Tento typ chování se nedá naučit ani jen na něčí pokyn předstírat.
Hlavní však je, kam s tím Motoristé zatím došli a koho převezli. Andreje Babiše se jim podařilo přesvědčit, že jsou loajálním členem vlády a přitom si z vládního koláče ukusují čím dál tím větší kus témat a jejich řešení.
Hrad vtáhli do bitvy, ve které se bude prezident vysilovat a dopustí se chyb. A navíc ho nakonec zesměšnili - prezidentův tým sice zabránil tomu, aby se do vlády dostal někdo, kdo podle nich uvažuje jako nacista a není loajální k liberální demokracii, ale pustili při tom na ministerstvo zahraničních věcí člověka, který je loajální asi jen k Václavu Klausovi.
A umně využívá Petr Macinka i Filipa Turka. Ten si jistě myslí, že je důležitou figurou Motoristů, ale přitom ho jejich předseda vodí jako medvědář svého svěřence a inscenuje s ním představení, jaké zrovna potřebuje.
Současně za to vše Motoristé neplatí žádnou cenu u voličů a nic pro sebe významného neodevzdávají ani ve vládě. Jednak proto, že jejich voliči jistě oceňují rozvrat práce ministerstva životního prostředí a opouštění Green Dealu. A rádi jsou jistě i za Motoristické zapojení do kulturních válek proti progresivismu.
Především je však potřeba vidět, že pro tak sebestřednou straničku je otázka jejího členství v této vládě extrémně volnou záležitostí. Pokud by je chtěl Andrej Babiš spoutat a upozadit jako SPD, klidně vytvoří situaci, na základě které nebudou mít jinou možnost než odejít do opozice.
Lidem, kteří jednají tak zákulisně a manipulativně, se jejich zájmy těžko dokazují. Oni to samozřejmě vědí a někoho, kdo by to zkusil, velmi rychle a umně zpochybní. Reagovali by tak jistě i na vše tady řečené.
Jenže člověk se pozná po ovoci a uvažovat o tom, že tak temná psychopatie, sadismus a narcismus v našich vládách dosud neměly tolik prostoru, je proto na místě. A že je to vůči Motoristům nepřátelské a silně přehnané moralizování?
No, hrozný jsem, já vím…*
# Tomáš František Přibyl, novinář
