Článek
Vzpomínáte si na nějaký případ, kdy by byla poslanecká nebo senátorská imunita zneužita? Že by Sněmovna někoho ochránila, ačkoliv bylo zřejmé, že tím kryje protiprávní jednání?
Možná jsme měli dvě nebo tři hraniční situace, o kterých by se dalo diskutovat. Ale k systematickému zneužívání imunity v naší zemi nedocházelo. Nikdy to nebyl reálný problém.
Přesto se v médiích před lety vytvořila šílená atmosféra, která si vynutila změnu imunity v Ústavě. Zákonodárci to neudělali z nějaké legislativní rozvernosti, museli to udělat kvůli tlaku nekompetentních novinářů, kteří nepovažovali za nutné zeptat se někoho, kdo se na Ústavě podílel, jaký smysl v ní imunita má.
Proč vlastně imunita existuje? Ústavní pořádek je založen na rovnováze moci. Sněmovna hlasuje o důvěře vládě, to ale neznamená, že pak koaliční poslanci musí schvalovat vše, co vláda navrhne.
Vláda hájí zájmy státu, proti ní stojí Sněmovna, která má hájit zájmy občanů. Povinností poslanců je komunikovat s občany, znát jejich názory a zájmy, které se skoro nikdy nekryjí s tím, co chce vláda, ani s tím, co chtějí jednotlivé strany.
Poslanec neslibuje, že bude podporovat vládu, neslibuje, že bude plnit programové prohlášení vlády, dokonce neslibuje ani to, že bude plnit volební program. Poslanecký slib zní takto: „Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“
Vláda předkládá programové prohlášení, ve kterém naznačí, čemu se chce věnovat. Dokonce ani z hlasování o něm nevyplývá, že by jej koaliční poslanci měli plnit. Jejich povinností je v průběhu volebního období vyškrtat vládě z prohlášení všechno, s čím občané ze závažných důvodů nesouhlasí.
Je to logické, vývoj jde tak rychle dopředu, že nelze smysluplně předpovědět, co budeme dělat za čtyři roky. Vy snad umíte přesně povědět, co budete dělat za čtyři roky? Nedokáže to jednotlivec, nedokážou to rodiny, nedokáže to žádná vláda.
Někoho překvapí, že imunita není určena na ochranu opozice. Proč? Pokud má vláda ve Sněmovně většinu, fungování ústavní rovnováhy na opozici nezávisí. Opozice má jedinou možnost, jak přesvědčit voliče, aby ji volili: musí předkládat tak úžasné návrhy a musí se na nich efektivně dohodnout s vládou a s koalicí, že budou schváleny. K tomu nepotřebuje imunitu.
Imunita má jiný účel. Chrání především ty koaliční poslance, kteří se odhodlají hlasovat podle vůle občanů a podle svědomí, ne podle stranické disciplíny.
Proč je to důležité? Pokud se několik koaličních poslanců rozhodne nehlasovat pro vládní návrh, protože je třeba v rozporu s názory voličů v jejich volebním obvodu, návrh neprojde. Těch několik poslanců je senzorem demokracie, jazýčkem na vahách. Citlivá demokracie funguje tak, že se snižuje napětí ve společnosti.
Právě tito poslanci jsou vystaveni nátlaku: mohou být zastrašováni (kompromitujícími složkami), mohou být odposloucháváni (pokud se nemýlím, stalo se to Vlastimilu Tlustému), či dokonce podpláceni (pokud se nemýlím, o něco takového se pokusil premiér Nečas).
Proto poslanci, kteří reprezentují své voliče, potřebují mimořádnou ochranu v podobě imunity.
Namítnete, že imunita umožnuje malé skupině poslanců blokovat rozhodnutí většiny. Pokud se tak stane, není to tragédie – vláda může spojit hlasování s důvěrou. Proběhne hlasování po jménech, a je-li rozhodnutí kladné, je návrh schválen, vláda pokračuje dál. Není-li schválen, ztrácí vláda důvěru. Taková situace dokazuje, že Sněmovna nereprezentuje dostatečně citlivě názory občanů a proto je správné co nejdříve uspořádat nové volby. A do těch se obvykle té skupince nebude chtít.
Kromě toho má vláda povinnost své návrhy vysvětlovat. Když předloží silné argumenty, voliči sami přimějí své zákonodárce, aby odůvodněný dobrý návrh podpořili. Tak funguje demokracie.
Nemám k dispozici podrobné statistiky, možná je vypracuji, ale zdá se, že přibližně od doby, kdy byla imunita pod tlakem médií fakticky zrušena, se nám demokracie nějak oslabila.
V koaliční politice chybí odvážní politikové, kteří jsou schopni samostatně přemýšlet, kteří se nebojí zveřejnovat své názory, kteří se nebojí hájit voliče, kteří se kvůli nim nebojí jít třeba i proti stranické linii.
Ti poslušní koaliční poslanci, kterých máme spoustu, raději mlčí, nekomunikují s voliči, nenápadně hlasují podle přání vlády. Doufají, že budou za svou poslušnost odměněni místem na kandidátce. A že si jejich nulové role voliči nevšimnou. Je to svého druhu korupce.
Chybí nám vnitřní oponentura uvnitř koalice. Chybí nám politikové, kteří se jdou za své voliče poprat s většinou, kteří neříkají jen to, co se žádá. Díky své odpovědnosti a odvaze by obstáli ve spravedlivé soutěži v primárkách. Silná imunita je jedním z nástrojů, jak bojovat proti populismu.
Bez poslanců, kteří mají „profily odvahy“, nám ústavní systém funguje podobně, jako za komunismu - většina bezmyšlenkovitě schvaluje cokoli, co jí vláda předloží. To se pak nesmíme divit, že je s naší demokracií obecná nespokojenost.
Poděkujme za poškození ústavní rovnováhy nekompetentním novinářům.
