Článek
Víte, že neexistuje nic takového, jako mimořádná schůze Sněmovny? Všechny schůze musí být řádné. V našich médiích to novináři pletou, a dokonce si to pletou i naši poslanci. Vytvářejí zmatek.
Jedinou možností, jak se totiž může Sněmovna sejít, je řádně svolaná schůze. Schůzi svolává předseda sněmovny rozesláním pozvánky. Jinak to nelze udělat.
Schůzi svolá, pokud se na tom politické strany dohodnou. To je jedna možnost.
Druhou možností podle § 51 odst. 4 jednacího řádu je, že také svolá schůzi Sněmovny, požádá-li o to alespoň jedna pětina všech poslanců. Svolá ji nejpozději do 10 dnů od doručení žádosti a svolá ji tak, aby byla pozvánka doručena poslancům alespoň pět dní předem. To ale není žádná mimořádná schůze, to je také řádná schůze. Musí být řádně svolána stejným způsobem, jako ta první možnost. Rozdíl je pouze v tom, kdo je iniciátorem. Pokud by schůze nebyla řádně svolána, nesmí se konat a její rozhodnutí by byla neplatná.
Podle jednacího řádu ovšem mohou nastat jistá zvláštní opatření, která se při jednání Sněmovny použijí, pokud je vyhlášen mimořádný stav, ale to je něco úplně jiného. A ani tato opatření nemají za důsledek, že by nějaká schůze Sněmovny neměla být řádná.
Demokracie spočívá na dodržování pravidel hry. Jinak řečeno, na respektování jakéhosi řádu. Mluvit o čemkoli mimořádném tam, kde má platit řád, je nepřímým útokem na demokracii, pokusem zpochybnit ji, vytvářet nejistotu.
V politice nerozhodují úmysly, ale výsledky. Opoziční role poslanců je proto náročnější. Přirovnejme to ke karetní hře. Uhrát jakýkoli výsledek, když máte plnou ruku trumfů, to umí s odpuštěním každý blbec. To je role, kterou mají koaličních poslanci, většina ve Sněmovně je jako plná ruka trumfů.
Avšak uhrát nějaký výsledek s tím, že nemáte většinu, to je politické umění. Vyhrát betla v mariáši, když máte v kartách tři díry, to je mistrovství. Ve Sněmovně to znamená komunikovat, vysvětlovat, domlouvat se. Opozice, která prokáže, že umí zahrát mistrovské kousky, si zaslouží vládnout. Volič právem očekává, že taková opozice by naslouchala i jeho názorům. V předcházejících volebních obdobích nejdeme spoustu takových případů, kdy opozice něco důležitého prosadila.
Pokud opozice zkouší svolat schůzi s nějakým programem, musí řečnit desítky hodin, a nakonec nic neprosadí, to je projev naprosté neschopnosti. Taková bezradná opozice si nezaslouží, aby se dostala k moci. Řečněním svou neschopnost nenahradí. Nikdy v naší novodobé historii jsme neměli tak neschopnou opozici, jako máme nyní. Prohrála skoro vždycky. Nic neprosadila. Dokonce odmítá s koalicí jednat a mluvit. Když se jednou zúčastnila jednání, tak popřela všechno, co se domluvilo. Taková opozice si nezaslouží mediální pozornost, jejich činnost je naprosto k ničemu.
A pokud opozice potřebuje nějak zřetelně dát najevo, že s něčím nesouhlasí, řeší se to jinak. Předseda strany nebo klubu si vezme slovo, krátce vysvětlí důvody, a poslanci jeho strany odejdou ze Sněmovny před hlasováním, které nemohou ovlivnit. Bývá zvykem, že takovéto „obstrukci“ média okamžitě dají prostor, osloví zástupce takové strany, aby své názory vysvětlili. To je obvyklá a smysluplná „obstrukční“ praxe. Ale vysvětlete to našim médiím.
