Článek
Čtu opakovaně o problematice mladých, jindy zase o seniorech.
Posledně čtený článek se znovu strefuje do seniorů - prý jsou to sobci, vyvyšují se nad mladé svými zkušenostmi. Ty zkušenosti mladí podceňují, dělají často chyby, u voleb jsou to chyby fatální.
Už nestačí, že by senioři všichni šmahem měli přijít o volební právo, od jistého čísla věku, bez ohledu na své schopnosti, píše se dokonce, jak jsou prý starci strašně sobečtí.
Senioři jsou někdy opravdu nabroušení proti mladým, zvláště ti, kterým chybí vzdělání proti mladým vysokoškolákům. Takoví zkornatělí, o své místo se bojící mluvkové, kteří mladé nepouští ke slovu, protože ještě nic nezažili, tito hrubí dinosauři byli četní v dobách, kdy počet vysokoškoláků byl ještě malý a růst počtu vzdělaných začal ohrožovat ty staré, nestudované, kteří byli neprávem ve funkcích, kde se vzdělání vyžaduje.
Praxe kontra teorie - to je starý boj.
To jsem v mládí zažil.
Jenže pisatel takových zjednodušených úvah by měl psát s ohledem na to, že všichni příslušníci dané věkové skupiny nejsou stejní. Házet všechny do jednoho pytle je hloupost. Existují starci, kteří z důchodu přispívají na nemocné děti a naopak mladí, kteří raději vše prohýří.
Mám názor potvrzený zkušeností (kterou se nevychloubám a nikterak se nevyvyšuji), že většina populace napříč všemi věkovými skupinami se vyznačuje jistou mírou sobectví. Že by bylo více sobců mezi starými, než mezi mladými - to by musel potvrdit složitý výzkum.
Když chcete, pane autore, něco hlásat proti někomu, tak prosím férově a poučeně!
