Článek
Primitivní i vzdělaní lidé si často podle své víry navzájem spílají:
Mohamedáni považují jinověrce za nevěřící psy.
Křesťané považují jinověrce za nevěřící pohany.
Katoličtí činitelé v posledních létech začali používat pro označení nevěřících
pejorativní , vzdělance urážející termín „agnostici“.
Chtějí se vyhnout zmínce o ateismu.
Je to lživé, (nebo alespoň nevědomě nevědecké) vypůjčení označení filozofického směru, který prohlašuje, že nic není poznatelné. Bez poznání reality a bez adaptability - bez učení ze zkušeností se neobejde žádná forma života.
Křesťanští filozofové označují filozofii (jakožto vědu) za služku teologie. Jaká to nafoukanost!
Dostal jsem kdysi u zkoušky z „marxáku“, což byl povinný předmět na technice,
otázku, zda je náboženství filozofie. Jakožto člověk prošlý náboženskou výchovou jsem odvětil, že z hlediska náboženství to není filozofie a z hlediska marxistické filozofie je to nevědecký světový názor, který, pokud je rozvíjen „vědecky“, je objektivním, či subjektivním idealismem. Zkoušející řekl, že proti mně nic nemá a ihned zapsal výborně a nejkratší zkouška v mém životě skončila návštěvou v protější hospodě, kde studenti zapíjeli úspěchy. Bylo to v době Pražského jara. Dříve, nebo později bych bych tak lehce nevyvázl. Slovíčkaření vyhrává u zkoušek z humanitních věd. V technických vědách to nelze okecat. Z ryze humanitně vzdělaných lidí se občas vyvinou podivná individua, jejich duševní potenciál je pouze popisně memorativního, nekritického chrakteru.
Na teologické fakultě UK zuří loktařské třenice a boje o koryta. Kristu by vypráskal tyto nekřesťanské chamtivce tak, jako kdysi penězoměnce z chrámu otcova.
Primitivně myslící teologové nenastavují protivníkům tvář k políčku, jak učí Písmo, někteří docela koniášovsky zuřivě útočí na zpochybňovače jejich tvrdě šířených názorů.
Sadisté jsou stále mezi námi, kdyby dostali příležitost v inkvizici, nebo v komunistické totalitě, hned se jí chopí a budou se ukájet na obětech, jež si vždy najdou.
Byl by si mne našel i sovětský politruk, jenž mi při uliční debatě u tanku po srpnovém obsazení vyhrožoval, že si mne najde, až to tu dají do pořádku. Odvětil jsem , že mého otce si kdysi našli Němci, načež zrudl ještě víc a vytáhl pistoli.
Co se týká názoru na existenci stvořitele, jsem zajedno s Jiřím Suchým, který říká, že Bůh, pokud existuje, není pravděpodobně takovým, jakým jej líčí věrouka. To vidíme na strašlivém obrazu světa, který On stvořil vč. virů, které v bolestech usmrcují děti. V základní modlitbě „Věřím v Boha“ se říká, že Bůh je stvořitelem všeho živého i neživého. Je jedno, zda Satan, na nějž se svádí bída tohoto zpackaně a nelidsky stvořeného slzavého údolí je živý, nebo neživý. Proč jej Bůh potřebuje a nechá působit, to je nasnadě. Kolektivní trest za to, že Adam s Evou se chytili do nastražené pasti, neodpovídá lidské spravedlnosti. Bůh, má být vševědoucí a všemocný, nepotřebuje lidi zkoušet, ví vše předem a připouští svá stále se opakující hrozná Boží dopuštění - on sám, Bůh, ví proč. Nebo čert ví proč?
Spravedlivý Bůh by neměl být hněvivý, ješitný, neměl by akceptovat poklonkování.
Adorace existuje jen pro potřeby lidí, pro jejich útěchu a výchovu - nic proti tomu.
Modlení má svůj terapeutický význam.
Neříkám, že vím, že nic nevím po boku Sokratově, ale jen to, že vím, že vím málo.
V obou táborech - hmotařském i náboženském jsou chytřejší hlavy, než je ta moje.
Jak se tedy mám, já, s mým malým rozumem rozhodovat? Dát za pravdu Einsteinovi, nebo jinému gigantovi s jiným názorem?
Tak jsem se stal podle katolíků „agnostikem“, který na rozdíl od definice tohoto slova netvrdí, že neexistuje poznání. Jako agnostik bych přece nemohl vyučovat a předávat rozumy.
K tomu, zda je ateista věřící ve své přesvědčení, lze říci, že je na tom stejně, jako neateista.
Když má někdo přesvědčení a stojí si za ním, musí mu věřit.
Problém existence Boha nebyl během tisíců let vyřešen proto, že žádná z nesvářených stran nemá žádnou oporu v důkazech. Existují pouze logické nesrovnalosti v náboženských výkladech. To neznamená, že „cosi tam kdesi“ nemůže být, ať už se podílel na stvoření něčeho, nebo ne, ať už dělá dozor nad morálkou, či nikoliv.
Síla víry je vidět na tom, jak po celém světě vyrostly obří udivující stavby pro náboženské účely - je lhostejné, o jakou víru se jedná. I „nenáboženští“ buddhisté v těžkých podmínkách budovali svatyně.
Síla víry je vidět i na činech - upalování vědců a velkého sortimentu nepohodlných osob.
Nechme si každý z nás svou víru, nebo svoji skepsi a nenapadejme se rozhořčeně.
Když někdy napíši názor autorovi, který uveřejní své zaryté názory, vždy se tento rozčílí a ptá se, proč mu ty blbosti posílám.
Já se ho neptám, proč on své moudrosti šíří.
Nedávno zde píšící pan Šimon Magus (jak dobře z historie vybrané, tajemné, respekt budící jméno!) mi spílal dosti nekulturně. Ani náznak nějaké rozumné diskuze.
Jsou lidé, kteří se tváří vědecky, opisují a slátají cokoli - v jádru jde o zlostné, nesnášenlivé a nepřemýšlivé lidi. Důležitý je vždy chytlavý titulek a už čtenář kliká.
Je mi jedno, zda mi někdo řekne, že „věřím“ ve skepsi.
Každý nedokázaný názor je vírou. Skeptik však nepotřebuje nic dokazovat, nic nedokázaného netvrdí. Je jen upřímný a nehraje se na vědoucího.
Jiří Vlach
