Izrael: Svatá země očima „věřícího ateisty“

Přiletěli jsme do Tel Avivu večer, na letišti vyzvedli objednanou simku a doporučuji si ji v telefonu nechat aktivovat prodejcem. Jsou tam šikovní kluci, kteří vám vše nastaví, a to především jako primární simku pro datové přenosy. Nasedli jsme na vlak a odjeli do Jeruzaléma, kam jsme dorazili cca po půl hodině. V hotelu jsme odhodili kufry a vyrazili do nočního Starého města, které je v noci nádherně osvětlené a prakticky bez lidí. Po krátkém toulání se uličkami se před námi zjevil chrám Božího hrobu, který byl výjimečně otevřen, neboť jinak zavírá v 19 hod. Být v této duchovní stavbě bez davu turistů mimo jiné (svatyně hrobu, Golgota) třeba v „podzemní“ kapli Sv. Heleny, kde byl údajně nalezen Ježíšův kříž, úplně sami, byl neskutečný zážitek.

Následující den jsme se plně věnovali toulání se uličkami Starého města a naše první kroky vedly samozřejmě ke Zdi nářků a na Chrámovou horu, která je přístupná pro nemuslimy pouze v některé dny a vyhrazené hodiny. Chrámová hora s mešitou Al-Aksá a Skalním dómem jsou skutečným klenotem města a je pro nás nepochopitelné, že islám nedovoluje vstup do dómu nemuslimům, na což dohlíží stráž při vstupu. Byli jsme ale svědky vstupu skupiny amerických turistů, zřejmě za „zvláštní“ poplatek, ale to je jev, se kterým se na palestinském území setkáte častěji. Když víte, komu zaplatit, tak jde všechno, což je jedna z odlišností od izraelského území, kde panuje jistý řád. Jeruzalému jsme věnovali celkem celé dva dny a neviděli zdaleka všechno zajímavé, ale důležitější je v klidu a pohodě nasát atmosféru Starého města. Během těch dvou dní jsme navštívili například kostel Sv. Anny, který má úžasnou akustiku a je ve vlastnictví francouzské vlády. Vedle něj se nachází rybník Bethseda, kde podle evangelií Ježíš učinil svůj první zázrak v Jeruzalémě, uzdravení ochrnutého. Objevili jsme při hledání odpočinku úžasnou kamennou „polo podzemní“ arabskou kavárnu, kde nás zaujalo to, že tam běžel na TV live přenos z Mekky, naštěstí byl ztlumen zvuk.

Po vyzvednutí auta jsme vyrazili na jih na pevnost Masada a k Mrtvému moři. Autem z centra trvala cesta něco přes hodinu. Auto necháte na bezplatném parkovišti a kabinovou lanovkou se necháte vyvézt na vrchol pevnosti Masada, která byla postavena Herodem Velikým v 1. století př. n. l. a během první židovské války se Masada stala posledním místem odporu židovských povstalců proti Římanům. Z vrcholu se vám naskytnou nádherné výhledy na okolní pouštní krajinu, a především na Mrtvé moře a pobřeží Jordánska. Po prohlídce se přímo nabízí dojet do nedalekého letoviska Ejn Bokek, kde je možno využít plážového servisu ke koupání v Mrtvém moři, což je opravdu zážitek. Cestou zpět do Jeruzaléma doporučujeme udělat zastávku v nejsevernější části moře na Kalia beach, což je nejnižší bod na Zemi. Vstup je zpoplatněn, ale dát si kávu v nejníže položeném baru na Zemi, nebo se vyráchat v bahně Mrtvého moře stojí určitě za to. Cestou na hotel nás napadlo zajet ještě na Olivovou horu a kochat se západem Slunce a postupujícím soumrakem nad Jeruzalémem, což je za jasného počasí nádherný obrázek hrající všemi barvami a světýlky města.

Následující den jsme autem vyrazili tentokrát na sever země do 170 km vzdáleného Akka u Libanonských hranic, které bylo v 13. století poslední baštou křižáků ve Svaté zemi, než bylo dobyto muslimy. Za návštěvu určitě stojí 150 m dlouhý Templářský tunel, který spojoval přístav s pevností, a především Templářský hrad, jehož dobytím roku 1291 skončil vliv křižáků v Levantě a znamenalo to i konec Jeruzalémského království. Z hlediska historie se jedná o velmi zajímavé město a stojí za návštěvu. Na zpáteční cestě jsme se krátce zastavili v Nazaretu, kde jsme z časových důvodů navštívili alespoň Baziliku Zvěstování, kde archanděl Gabriel zvěstoval Panně Marii tu radostnou novinu. Jedná se o moderní stavbu vysvěcenou v roce 1969 a můžete zde vidět Svatou jeskyni a sbírku výtvarných děl z celého světa na téma Zvěstování.

Ráno jsme vyjeli na poslední jízdu autem a tentokrát na Palestinská území, což je s izraelskou SPZ tak trochu riziko, neboť se občas stává, že na auto přiletí nějaký kámen a případné škody pojištění na palestinských územích nejsou kryty. Do Betléma je to z Jeruzaléma kousek, to by se taxíkem ještě dalo, ale jinak je veřejná doprava na palestinská území komplikovaná nebo hůře dostupná. Vyrazili jsme tedy do Betléma, neboť nenavštívit místo, kde se narodil Ježíšek, by byl vyloženě „hřích“. Chrám narození Páně je nádherná stavba, do které se dostanete malým nízkým vstupem, abyste skloněním se při vstupu projevili úctu a pokoru k tomuto místu. A pokud si vystojíte řadu, tak se dostanete do suterénu, kde je ono místo jeho narození. Možná se k vám ale přitočí partička místních palestinských „veksláků“, kteří vám nabídnou, že nemusíte stát řadu, samozřejmě za extra poplatek není třeba dodržovat pravidla slušnosti. Nám se ale podařilo, aniž bychom to chtěli, dostat k místu narození východem, takže jsme ušetřili spoustu času na prohlídku centra Betléma. Bylo ale škaredé počasí, pršelo, a tak jsme vyrazili zpět. Spoléhali jsme na navigaci Google map, ale ta nás zmatkovitě dovedla do slepé uličky, která končila „bezpečnostní zdí“. Vůbec jsme z toho neměli dobrý pocit a byli nakonec rádi, že se nám podařilo vycouvat a napojit se komunikaci, která nás vyvedla z města. Bylo ještě celkem brzo na návrat do Jeruzaléma a když jsme uviděli odbočku směr Jericho, tak jsme vyrazili. Sice s obavami a rizikem, že jsme na palestinských územích, ale kdo se bojí, nesmí do lesa. Podél hlavní příjezdové cesty do Jericha, která byla ne nepodobna „příjezdovce“ do kdysi proslulých Slušovic, byla samá varovná upozornění pro izraelské občany, aby do města nejezdili. Zbytky ohořelých pneumatik, což je takový oblíbený palestinský sport, nás od cesty odrazovaly, ale po průjezdu centrem města, které u místní radnice tvoří kruhový objezd a šílený nepořádek na ulicích, jsme šťastně zaparkovali na okraji města. Odtud jsme se nechali vyvézt kabinovou lanovkou ke skalnímu klášteru Deir al Krntl. Třebaže lanovka byla v provozu, klášter byl už zavřený, ale výhled na Jericho byl i tak nádherný. Cestou do Jeruzaléma jsme se ještě před napojením na „bezpečnou“ komunikaci „kochali“ neskutečným brajglem v Jerichu. Před Jeruzalémem jsme se odbočkou přes checkpoint vydali do Ma'ale Adumim, což je izraelská osada a město na Západním břehu Jordánu v distriktu Judea a Samaří. Ze samotné podstaty židovských osad působí i tato jedna z největších jako satelitní městečko s kompletní infrastrukturou. Třebaže už bylo pozdní odpoledne, byla osada jako opuštěná, „osadníci“ se tam zřejmě vracejí až na noc.

Jeruzalém a Staré město je natolik okouzlující, že jsme opět další celý den strávili v jeho uličkách a nejen v uličkách. Bylo nevlídné počasí a chladno, a tak jsme odpoledne skončili na hotelu. Po dvou hodinách nám to nedalo a jelikož jsme zjistili, že si na netu můžeme zakoupit poslední dvě vstupenky na komentovanou prohlídku do podzemí u Zdi nářků. A tak trasa „Western Wall tunnels - The Great Stone Route“ pro nás mohla ve 20.30 hod začít a rozhodně jsme nelitovali, že jsme se vrátili na hotel až pozdě večer. Jedná se o jeden z velkolepých a významných pozůstatků, které v Jeruzalémě zbyly z dob Druhého chrámu, který byl zničen před dvěma tisíci lety. Celá zeď se táhne téměř půl kilometru, ale dnes je na modlitebním náměstí vystaveno zraku veřejnosti jen asi 70 metrů této ZDI. Prohlídka tunelů Západní zdi umožňuje návštěvníkům dostat se do skrytých částí Západní zdi a dotknout se jejich původních a zvláštních kamenů, které svým způsobem vyprávějí příběh židovského národa. V tunelech ZDI jsme se tak procházeli prastarými a fascinujícími podzemními prostory.

Byli jsme v Izraeli poprvé, bydleli jsme celou dobu v Jeruzalému, a tak bylo nasnadě, že i poslední den pobytu jsme strávili ve Starém městě. Toto město je totiž v různou denní dobu a za různého počasí zcela jiné. Tentokrát bylo zataženo, nad městem visely těžké olověné mraky, což bylo svým způsobem jinak fotogenické. Kolem poledne nás „magnet“ přitáhl opět do Rakouského hospice na oběd v evropském stylu. Poutní hospic u Svaté Rodiny v Jeruzalémě byl dostavěn v roce 1863 a sloužil jako katolický rakouský dům pro poutníky v Jeruzalémě na Via Dolorosa. Dnes tento honosný dům slouží, mimo jiné, jako hotel, je v něm kavárna a restaurace s úzkou a specifickou nabídkou, takže si tam můžete pochutnat třeba na úžasné gulášovce anebo si dát Wiener Schnitzel (bohužel pouze kuřecí) s bramborovým salátkem a jako dezert štrůdl. Je to taková oáza klidu v muslimské čtvrti. Po dobrém obědě se před odjezdem na letiště přímo nabízela poslední procházka, a tak jsme vyrazili na prohlídku Starého města z jeho hradeb. Můžete si vybrat ze dvou okruhů – Severní nebo Jižní hradby. My vyrazili na Severní hradby od Jaffské brány po Lví bránu. Po „tour de hradby“ jsme zašli na recepci pro kufry, sedli na tramvaj, která nás dovezla na vlakové nádraží a odtud pak částečně podzemním vlakem na letiště.

Foto – Huawei P30 Pro.