Izrael: Svatá země očima „věřícího ateisty“. Druhá cesta

Je to taková jistota pro výjezdy do všech stran. Tak jako minule - odhodit kufry a stihnout ještě alespoň pár chvilek ve Starém městě. Tentokrát vyberu jen pár míst, která jsme minule nenavšívili a nebo viděli jinak…

V druhé části pobytu jsme se přesunuli i do Negevské pouště.

Pokud chcete zažít i trochu adrenalinu, vyjeďte běžnou „obrněnou“ autobusovou linkou od vlakového nádraží do Hebronu, kde vystoupíte přes průjezd kontrolním místem na izraelském miniúzemí. Určitě budete mít místo k sezení, neb cestující jsou v drtivé většině (3-5 osob) mladí vojáci jedoucí do služby, kde na území města žije zhruba 5 % celkového počtu obyvatel Hebronu, jak uvádí turistická informační brožura - Dvanáct faktů o Hebronu. Budete mít možnost navštívit Jeskyni patriarchů s hrobkami, která je z jedné části synagogou a z druhé mešitou, a to v rámci jedné budovy. Pokud nejste Židé, tak vás vojáci s nechápajícím kroucením hlavy pustí na palestinské území, ale pokud se chcete vrátit autobusem zpět do Jeruzaléma, tak vás na checkpointu při návratu zase proklepnou.

Říká se, že tato jeruzalémská čtvrť je místem, kde se vrátíte v čase. Tato ortodoxní čtvrť byla založena roku 1874 jako pátá a největší jeruzalémská čtvrť, která byla zbudována mimo hradby Starého města v období „útěku z hradeb“, které už nebyly sto pojmout více obyvatel. Dnes to je jeden ze symbolů ultraortodoxního judaismu a místní mohou být na turisty nevraživí, obzvláště pokud fotí, čehož jsem s opatrností nedbal.

Po uvolnění covidových opatření bylo celkem obtížené sehnat v půjčovně volné auto. Nakonec se to povedlo, ale za dva dny na výjezd na sever jsme zaplatili více než za 4 dny na cestu na jih do Negevské pouště.

Betánie je místo na Západním břehu jihovýchodně od Jericha, kde u řeky Jordán v místě Qasr al-Jahúd (Palác Židů) Jan Křtitel pokřtil Ježíše. Tato oblast na Západním břehu byla od Šestidenní války v roce 1967 zaminovaná a uzavřena (Izrael tak zabezpečil tuto oblast proti případným útokům). Oblast je znovu zpřístupněna od roku 2011. Nachází se zde několik zajímavých sakrálních staveb - především na Jordánském břehu. Přijždějí sem často autobusy věřících, kteří s sebou vezou i kněze, aby je rituálně pokřtil politím pouze hlavy, ale najdou se i tací, kteří do té „kalňočky“ vlezou celí, přičemž se v přilehlých šatnách převlečou do speciálního lehkého hábitu.

Místo západně od Mrtvého moře, kde byly nalazeny esejské Svitky od Mrtvého moře z přelomu našeho letopočtu (200 př.n.l. – 68 n.l.). V lokalitě se nachází jednak trosky sídliště esejců a v jeho okolí pak také jeskyně, v nichž byla nalezena hlavní část svitků. Po prohlídce zbytků osídlení můžete vyrazit i na tůru do kopců, pokud ovšem zrovna nepanují pekelná vedra.

Je libo trocha antiky? Pak se vydejte do Ceasarey, což je dnes národní park se vstupným. Místo se nachází cca 30 km severně severně od Tel Avivu u Středozemního moře. Ve starověku přístavní město Caesarea Maritima, ve středověku bylo využívané křižáky. Město založil v letech 22 až 10 př. n. l. Herodes Veliký pravděpodobně na počest římského císaře Caesara. V roce 6 se stala rezidencí římského místodržícího (prefekta). Po zničení Jeruzaléma v roce 70 se Caesarea stala hlavním městem provincie Judea.

Severovýchodně od Caesarei v Dolní Galilei se nachází svým způsobem mystické místo židovské kultury Bejt Še'arim. V překladu„Dům bran“ je starověké židovské město a současný národní park v Izraeli, situovaný na pomezí Jizreelského údolí a pahorků Dolní Galileji. Všichni bohatí Židé ze země izraelské i z okolních zemí tu chtěli být pohřbeni také. Pod městem proto vyrostl ve zdejším skalnatém podloží systém katakomb s honosnými hrobkami.

Po autotoulkách jsme opět zakotvili na jeden den v Jeruzalému. Tady bych se zmínil o jediném muzeu, které jsme navštívili. Muzeum Izraele je muzeum umění a archeologie se sbírkami od pravěku po současnost včetně Svitků od Mrtvého moře. Největší dojem na mne udělalo Muzeum Bible - neskutečný architektonický počin, a když navštívíte Kumrán, tak potom musíte vidět svitky. Jsou tu vystaveny kopie, ale fragmenty originálů, které jsou uloženy v potemnělých vitrínách, aby jim neublížilo světlo. Nejdelší z nich (7,43 m) obsahoval text Izajáše z 2. století př. n. l. - Kniha Izajáš je kniha Starého zákona sepsaná ve složité poetické hebrejštině, která obsahuje proroctví připisovaná Proroku Izajáši.

Impozantní je také model Starého města s rozlohou 1000 m čterečních.

Druhá polovina pobytu se odehrála v jižní části Izraele. Cestou jsme se v Ejn Bokeku „oráchali“ v Mrtvém moříčku, nedá se nesmočit kostru, když jedete kolem, a navíc ty scenérie a barvy. Navečer jsme dorazili do městečka Micpe Ramon, které se stalo základním táborem pro výjezdy do Negevské krajiny.

V okolí Micpe Ramon se nachází spousta geologicky zajímavých lokalit, jako třeba Amonitová stěna, která je poseta zkamenělami těchto prehistorických vyhynulých hlavonožců. Je cílem skupin školních výletů, ale i vysokoškoláků s profesory, kteří zde přádají výuku in situ.

Tato stezka byla jednou ze starověkých cest, které sloužily zejména Nabatejcům k transportu zboží z Asie do Evropy (osa Aden-Petra-Avdat-Shivta-Gaza). V roce 2005 byla zapsána na seznamu UNESCO.

Avdat byl obchodním centrem Nabatejců, které se nacházelo na významné obchodní trase mezi Petrou a přístavem Gaza, což byla jedna ze dvou hlavních větví Kadidlové stezky. Avdat se nachází na vyvýšenině, jejíž vrchol leží 655 m n. m. a asi 80 m nad úrovní okolí. Poprvé je Avdat zmiňován okolo roku 150 n.l.

Celé dva dny strávené v Negevské poušti byly málo a neplatí přísloví „Někdy málo znamená více“, z čehož plyne poučení, že příště raději více. Druhý pobyt jsme před odletem zakončili krátkým pobytem v Jaffě a u pláže v Tel Avivu.

Asi nic, protože nejlepší je vše vidět a prožít. Izrael a Západní břeh jsou země, kde můžeme najít počátky naší dnešní historie a kultury. Kdo nevěří, ať tam běží a já vím, že zase „poběžím“.

Foceno na Samsung Galaxy Note10+