Článek
Stigmatizace, nespravedlivé ceny a očerňování vnímáme čím dál tím více.
Jsou naši zemědělci hrdinové, nebo jsou to otroci moderní doby?
Při pohledu na rolníka sedícího v traktoru si mnozí lidé myslí, že této práci dominuje romantika východu slunce nad rozlehlými poli. Opomíjíme však náročnost jejich práce.
Zemědělec není baron, ale otrok své práce.
Čelí nespočetnému množství výzev: extrémním podmínkám, nejistotě způsobené změnou klimatu a zejména nepředvídatelným tržním cenám.
Zemědělci se stávají terči kritiky za používání hnojiv a prostředků na ochranu rostlin, přestože je jejich použití regulováno a zásadní pro zabezpečení dostatečné úrody. Jsou zodpovědní za zachování krajiny a dodávku našich denních chlebů, přesto se někdy dočkají spíše obrazu nepřátel.
Cenu potravin? Ty určuje někdo úplně jiný. Zemědělec vidí jenom zlomek z výnosu, který zákazník zaplatí v obchodě. Ceny zemědělských komodit jsou na hrozivé úrovni, která někdy připomíná rok 1946. Ale náklady na výrobu rozhodně nezůstaly ve stejné úrovni, naopak stále rostou.
Zemědělec není zločinec. Je zapotřebí změnit všeobecný náhled a uvědomit si, že je to málo placený, tvrdě pracující člen společnosti, který zaslouží podporu a ocenění. Společnost by se měla odtrhnout od stereotypního vnímání a pochopit, že bez zemědělců by neměla z talíře co jíst.
Je čas začít hlasitě diskutovat o udržitelné zemědělské politice, která zajistí spravedlivé odměny a respekt k těm, kdo nám živí naše rodiny. Český zemědělec není nepřítelem, je to nepostradatelný ochránce našich nejzákladnějších potřeb – jídla.
Není rozdíl mezi českým a německým zemědělcem, snad jen v podpoře národní politiky. Jistě i náš zemědělec by zasloužil ministra, který by tvrdě bojoval a stál za svým resortem. Dá-li bůh, jednou se ho dočká.
