Článek
Jakub Vágner na úvod své úvahy upozorňuje čtenáře, že nehodlá zveřejnit novoroční sladkobolný status, který bude sbírat životadárné lajky, ale chce vyjádřit co jej trápí a co by si přál. Tím bylo jasně sděleno, že následující slova budou vycházet z osobních pocitů a názorů.
A skutečně. Jakub začne přemítat nad přínosem úspěchů i neúspěchů. O důležitosti stát si za svým názorem. O křehkosti svobody slova.
Zde poprvé kříží meče se svými kritiky, kterým do této chvíle nepřišel nějaký blonďatý rybář na mysl, protože cokoliv kolem něj komentovat je pod jejich úroveň. Co si to dovoluje? U nás není omezována svoboda slova. Ten, kdo toto tvrdí je hlásnou troubou Putina a jiných nekalých živlů.
Dále autor úvahy vyzdvihuje krásu naší země, výjimečnost národa a lidu zde žijícího. Malebnost a bezpečnost našeho koutku světa. Upozorňuje na to, že to vše jsme nezískali zadarmo, a že za mnohé vděčíme našim předkům.
Další červený hadr pro býka, který nese na bedrech jediný správný světový názor. Vlastenectví je sprostým slovem. Velebení národa je nacionalismus, ne-li nacismus. Od předků jsme žádný dar nedostali, co si nevybudujeme MY sami, popřípadě naše děti, to nemáme.
Největším hříchem pana Vágnera je ovšem poznámka o tom, jak na cestách světem vnímá pomalý kolaps západní civilizace. O zcizení identity, historie, kultury, tradic, a především naší budoucnosti.
Ptá se, zda je rozumné ohrožovat budoucí generace evropské populace, o jejíž osudu bude rozhodovat extremistická menšina bez respektu k lidským životům. Bez respektu k našemu zřízení, náboženství, morálce, výchově.
Obchodník se strachem nejodpornějšího ražení. Prorybařil se k nenávisti. Spřažený s Okamurou, Konečnou a podobnou sebrankou. Veřejně známá osobnost, která se nemá vyjadřovat k záležitostem, kterým nerozumí.
Tím se dostáváme ke zmíněné svobodě slova. Je třeba okamžitá dehonestace všech nesprávných názorů. Je třeba vyvolat v lidech strach se vyjadřovat způsobem, který nám nevyhovuje. Názor mít můžeš, ale mlč! Může mluvit celebrita? Jak říká paní Eva Holubová: „Když se může vyjadřovat prodavačka v supermarketu, tak já také.“ Celebrita může mluvit, ale jen tak, aby se to hodilo do správného názorového proudu.
Co se to s námi stalo? To jsme vážně tak zaslepeni korektností, že nesmíme mluvit a psát v duchu toho, co si většina z nás stejně myslí?
Jakub v závěru přeje České republice, aby byla neustále krásnou, klidnou a bezpečnou zemí. Přesně to bychom si měli přát všichni.
