Malé cestovatelské resumé 2024 jedné důchodkyně

Český svaz ochránců přírody vyhlásil rok 2024 Rokem motýlů. A než přijde zase jaro a začnou kolem nás poletovat, nabízím pár mých fotografických úlovků z minulých let.

V roce 2020 jsem připravovala sraz ze základní školy po 60 letech našeho nástupu do první třídy. Vždy se dá nějaké výročí a oslava vymyslet. Přišel covid a ze srazu sešlo. Až vloni jsem si zase uvědomila, že bude další naše kulaté výročí, i když v našem věku už na žádné výročí nemá cenu čekat, ale prostě se sejít. Setkání tedy bylo po 55 letech od ukončení naší devítileté školní docházky.

Nemáme rádi vedro, proto byla naše loňská dovolená už v květnu. Zaletěli jsme si na ostrov Korfu, kde jsme byli nejen u moře. V televizi jsem viděla seriál Durrellovi a my se vydali vyhledat dům, kde se seriál natáčel. Gerald Durrell byl britský spisovatel, humorista a ochránce přírody, jeho bratr Lawrence byl romanopisec a básník. Oba strávili s matkou a ještě dvěma sourozenci před 2. světovou válkou několik let na Korfu a Gerald o tom napsal knihu. Z naší návštěvy Korfu.

Jako již několik předchozích roků jsme zase navštívili Karlovy Vary v době Mezinárodního filmového festivalu, který se konal od 28. 6. do 6. 7. 2024 a viděli nebo potkali pár známých osobností od filmu.

V srpnu jsme navštívili město Most, kde se u stejnojmenného jezera konal Olympijský festival. Nebyla to Paříž, ale i tak jsme si to užili a já si dokonce hodila oštěpem. Přikládám pár fotografií Mostu a okolí z let minulých.

V létě, kdy u nás bylo přes 30 stupňů, jsme se zaletěli ochladit. Na Kanárské ostrovy se létá celý rok, my nejraději v zimě, kdy je tam příjemně. Vloni to byla výjimka na přelomu srpna a září, proto jsme si vybrali sever ostrova Tenerife, kde bývá chladněji, pod mrakem a ve vyšších polohách i mlhavo. Proto na sever v zimě určitě ne, ale na jih, možná i v létě, kdo se chce jen slunit a koupat.

Již dlouho jsem snila o cestě na západ, až k ní konečně došlo. Vydali jsme se do méně známého a nejzápadnějšího našeho pohoří Smrčiny a tam po zelené z Aše přes Krásnou a Štítary, kolem zaniklé obce Újezd a hřbitova, pomníku obětem 1. a 2. světové války a nominovaného stromu na Strom roku 2024 na nejzápadnější bod Česka.

A navštívili jsme i nejsevernější bod Česka, přezdívaný též „Nordkap“, který se nachází na česko-německé státní hranici na katastrálním území nejsevernější osady Severní. Ta je částí nejsevernější české obce Lobendavy. Zde je tedy nejsevernější místo bývalé Rakousko-uherské monarchie a dnešní České republiky. Je to také místo, kde se Česká republika nejvíce přibližuje moři.

Máme rádi zimu, ale nejlépe někde v teple. Tak jsme se zase vydali za prosincovým sluncem na Kanárské ostrovy, tentokrát na ostrov Gran Canaria. Všude v ulicích kvetly vánoční hvězdy a kanárská kočka se spokojeně vyhřívala na sluníčku. A ani nám nic nechybělo, nikdo nás neobtěžoval ani nechtěl bakšiš.

Nový rok 2025 jsme už přivítali v Krušných horách. Víme, že se říká „všude dobře…“, my ale ještě říkáme „… tak co doma“ a už zase plánujeme další cesty.

A k tomu nám spolehlivě pomáhají Mapy.cz. Nejen v Česku, ale i na Madeiře, ve Španělsku, na Krétě.

Tak šťastnou cestu i vám. ☼