Článek
Jak jsem se dozvěděla po kratším pátrání, momentálně není na svém obvyklém místě, ale v důsledku záplavové situace se nalézá v náruči smíchovské. Kdy budou náplavky opět otevřeny a Tajemství najdeme ve svém běžném kotvišti, to je tajemství… Voda naštěstí opadá, protipovodňové zábrany se zvolna vynořují či planě ční, a tak si držme palce, snad už brzy to bude na podzimní promenádu či projížďku kolem již beránčí Vltavy, případně na její zrcadlově klidné hladině.
10. 9. 2024 jsem byla spolu s dalšími příznivci Klubu mladých diváků pozvána na uzavřenou akci právě sem. To ještě Tajemství s náplavkou spojovala dřevěná lávka a Vltava tekla lenivým letním tempem. Vstoupila jsem tedy bez obav a plna očekávání. Paluba, osvícená odpoledním sluncem, nabízela několik stolečků s židlemi, bar a občerstvení. Když jsme se dostatečně pokochali pohledy na turisticky osvědčené pražské scenérie a naplnili si talířky a poté těla zdravými i méně zdravými pochutinami, odebrali jsme se do spoře, ale romanticky osvětleného podpalubí. Pro diváky je zde několik teras, kde můžete usednout k dřevěným stolům, jejichž střed je vyplněn barevnými, podsvícenými skly. Stoly jsou napevno, a tak pro ty, kdo mají delší nohy, neposkytuje prostor mezi širokou plnou nohou stolu a lavicí moc komfortu. Ale dá se to zvládnout bez pohmožděnin.
Od roku 2000 je zde možné v rámci projektu Evropské hlavní město kultury zhlédnout rozmanitá divadelní představení (mezi okamžitě vyprodaná jistě patří nápadité inscenace Divadla bratří Formanů), organizují se zde dětské příměstské tábory, koncerty a workshopy. My jsme měli tu čest zde slavit. A bylo co! Klub mladých diváků, jenž v současnosti funguje díky laskavému zázemí Divadla v Dlouhé, slavil šedesátiny. Nápad přilákat mládež do hlediště a zaujmout je zaslouží metál. Jedním z tehdejších iniciátorů byl charismatický Miroslav Horníček. Nadšeným mladým divákem v jeho počátcích, jak přiznal v krátkém dokumentárním filmu, byl i slavný a oceňovaný herec a režisér Miroslav Hanuš. Po krátkých projevech byla pokřtěna jubilejní publikace, na níž se podíleli k mé radosti dva studenti naší umělecké školy. Vybuchly pestrobarevné konfety a slavnostně zaneřádily jeviště. Po přestávce jsme si užili příjemný hudební večer s divadelními písničkami.
Největší obdiv a poděkování patří třem neuvěřitelně pracovitým dámám, bez nichž by existence klubu byla nemyslitelná, Monice Blahové, Tereze Dundové a vedoucí klubu, Barboře Werner. Práce mají za sebou (a nepochybně i před sebou) opravdu hodně. Statistika je ohromující. V současné době spolupracují se 400 školami, mají více než 16 000 členů a zprostředkovávají více než 70 000 vstupenek. Kdybych nosila klobouk (tedy pánský, neboť dámský sice občas nosím, ale ten se nesmeká), tak ho teda hluboce smeknu. Všechno nejlepší a šťastnou plavbu do dalších let!
