Článek
Otáčecí (nebo též karuselové či turniketové) dveře. Vynález sloužící k „rychlému komfortnímu průchodu osob do objektů s minimalizací tepelných ztrát“. Dávají se do hotelů, obchodních domů, bank, úřadů… zkrátka běžně jimi procházíme. Ale zkuste si představit, jaké to je projít takovými dveřmi na berlích. Kdy je vaše průchozí rychlost zpomalena a pohyb ztížen. Riskujete náraz dveří zezadu, když se belháte o dvou berlích a zrychlit chůzi nelze. Ano – většinou existuje někde i průchod pro hendikepované. Ale dopajdat k němu může znamenat mnoho minut a metrů navíc (a každý krok znamená bolest).
Takové dveře mají na Úřadě práce v Ostravě. Tam, kam si musí každý ZTP nutně osobně dojít, aby mu bylo umožněno být ZTP i další rok (je tam i vchod pro invalidy – na opačné straně obrovské budovy, veliký kus od výtahu, který je blízko hlavnímu vchodu). V dnešní, digitalizované době, nutíme invalidy, aby rok co rok osobně dorazili na úřady kvůli podpisu žádosti o něco, na co mají od státu legitimní nárok. Proč tomu tak je? Umíme podat daňové přiznání digitálně z domu. Umíme se díky bankovní identitě (či jiným dalším digitálním identitám) připojit k Portálu občana, kde komunikujeme se státem i institucemi. Každý má (ať už chce, nebo ne) svou datovou schránku. Stát tedy má usnadněnou komunikaci směrem k občanovi a my jsme povinni tyto digitální vymoženosti používat, bez ohledu na jejich (ne)funkčnost.
Ale proč nemá také invalida usnadněnou komunikaci s úřady? Hlavně, že se stát zabývá digitalizací stavebního řízení – nepochybuji o jeho důležitosti – ale neřeší digitalizaci tam, kde by skutečně usnadnila život těm, co jej mají ztížený. Představa, že ZTP „zneužije“ možnost prodloužit průkaz ZTP díky digitalizaci, je téměř nulová, jelikož stát ví, kdo s ním díky bankovní identitě komunikuje – nucení k osobní návštěvě je zbytečnou byrokracií. Stejně jako následné fyzické vyzvednutí karty (k tomuto lze využít zmocněnce, aspoň že tak). Žádost o kartu sice jde poštou z Ostravy do Prahy, kde se karta vyrobí – ale karta je pak fyzicky opět poštou zaslána na úřad do Ostravy, kde je nutno ji osobně či v zastoupení vyzvednout. Říkám si – logika a rozum pláčou v koutě. Ono by bylo asi moc těžké kartu rovnou doporučeně zaslat žadateli… Ono je vůbec těžké, aby státní instituce udělaly cokoli, co má logiku a systém - raději z našich daní zaplatí další administrativní úředníky a proces ztíží až do absurdních rozměrů.
Nepochybuji o tom, že je nutné, aby ZTP měl doporučení od lékaře a měl podklady k oprávněnosti své žádosti. Ale je to nutné každoročně, opakovaně? U víc jak sedmdesátiletých invalidů, jejichž stav se nemění (naopak s věkem spíše zhoršuje), je předpoklad zlepšení ze sfér tužeb a přání (nejen státu – ale hlavně invalidů samotných). A přesto se stane, že rok co rok musejí prosit o prohlídku (lékaře, co jsou přetížení a objednací doba u nich přesahuje celé měsíce), aby mohli být úředně opět uznáni ZTP. Systém zde absolutně nemyslí na nutnou návaznost jednotlivých úkonů, na vše se čeká. Znám pána (je mu 76 let), který byl deset let ZTP/P, a nyní, aniž by se cokoli na jeho stavu zlepšilo, má nárok jen na ZTP (asi rozhodovala jiná úřednice, co se špatně vyspala). Prostě jen tak. Stát se rozhodl. Hlavně, aby se nečerpaly dávky zbytečně… Opravdu?
K tomu zbytečnému čerpání bych měla vlastní „vtipnou“ historku. Měla jsem obvodního lékaře (asi tři roky jsem tam byla registrovaná, ordinace si každý rok účtovala od státu náklady za mne coby pacienta). Po těch třech letech mne vyškrtli (nebývám nemocná, byla jsem tam snad jednou) a již jsem tam registrovaná nebyla (podle jejich evidence). Ale – ještě další dva roky (protože jsem se nezaregistrovala jinam) si za mne náklady dál účtovali. Za někoho, kdo nebyl jejich pacient. Toto si stát ani pojišťovny neověřují? Zda je či není registrován dotyčný u lékaře, jemuž vyplácejí za dotyčného dávku? Asi bych na to ještě dlouho nepřišla – kdybych se nyní nezaregistrovala jinde a nekontrolovala (přes Portál občana) svou zdravotní dokumentaci. Vlastně to není tak vtipná historka. Bylo mi z toho spíš smutno.
Kéž by stát namísto zavádění nesmyslných opatření např. proti elektronickým cigaretám raději zavedl digitalizaci celého systému ZTP včetně automatizování návaznosti jednotlivých kroků. Kéž by invalidé nemuseli překonávat bariéry v podobě otáčecích karuselových dveří. Takto to celé totiž dělá dojem, že stát vlastně chce osobám ZTP tak znepříjemnit / znemožnit samo žádání, aby se statusu ZTP (a dávek k tomu náležících) dobrovolně vzdali a neřešili každoroční martyrium. A co se ušetří na ZTP – můžeme poslat Ukrajině (a nebo rozdělit mezi politiky, úředníky, asistenty a poslanecké náhrady). Není tu něco špatně?
