Článek
Na úvod přiznávám, že jsem holka z města. Vyrostla jsem v Ostravě, nyní žiji v Praze. Jako malá jsem trávila čas s partou podobně starých děcek, většinou někde venku. Sedávali jsme ve větvích staré nízké vrby. Hráli si pod stromy na trávníku – improvizovaném hřišti. Lezli po klepači před domem. Jako starší jsme utíkali do blízkého „Běláku“ (rozuměj Bělský les), stavěli bunkry a pozorovali les. Jsem holka z města, co nevyrostla v šedi paneláků – vždycky byl někde nějaký „kousek zeleně“.
I teď, jako „velká holka z města,“ chci mít (a mám) blízko k přírodě. Aby bylo jasno, oceňuji vymoženosti a veškeré civilizační výhody, které nabízí život v Praze. Jídlo v deset v noci? Není problém, kurýr doveze (na rozdíl od vesničky, kam jezdíme na dovolenou – tam je potřeba objednat nákup den dopředu). Kultura, zábava, gastronomie – všeho je dost, kdykoli, každému dle libosti. Ale přes to všechno mě baví a těší, že i zde v Praze (bydlíme na kopci nad zoo) je možnost utéct před ruchem města do lesa mezi stromy, zaposlouchat se do zpěvu ptáků, projít se s pejskem jinde než po chodníku – anebo se jen chvíli zastavit pod stromy mezi domy, nadechnout se jara – a pomyslet si, že život je vlastně fajn. I ta malá chvilka denně stačí… cítit, že žiju. Teď. Tady. I v uspěchaném, nikdy nespícím městě.
Když jsme se stěhovali sem do Prahy - Bohnic (resp. katastrálně je to tady ještě Troja, ale za ulicí jsou už Bohnice), zaujalo mne, kolik zeleně se tu dá najít.
Úplně bez nadsázky lze říct, že z kteréhokoli domu je to tady maximálně pět - dobře, když se budete hodně loudat, tak deset minut do lesa nebo aspoň do parku.
Vedle vysokých, mnohdy víc jak desetipatrových domů, jsou malé plácky se zelení, stromy… Někde jsem četla takovou úvahu, že lidé, kteří zde bydlí, se dobrovolně rozhodli žít v domech o stovkách vlastníků – výměnou za to, že mohou mít mezi domy i zeleň. Bydlíme tak pohromadě, ale chceme si mít kde vydechnout. Hned nedaleko našeho bytového komplexu (čítajícího m.j. 17 pater, 7 vchodů do tří domů o cca 700 bytech – žije zde tak téměř tisíc lidí na jednom místě) je třeba i rekordní nejdelší panelák v ČR…
... dlouhý 340 metrů a vede do něj 18 vchodů. Ve více než 600 bytech tu žije víc jak tisíc lidí. Dá se říct, že se do paneláku vyjde větší vesnice
Na pár desítkách metrů tak zde pohromadě žije několik tisíc lidí. Vděčných za to, že domy k sobě těsně nepřiléhají – a že se mezi nimi dá projít po zelené trávě. Ale zdá se, že někteří developeři nepochopili tuto logiku. Naopak, jejich logikou je – vidíme zelený kus, lupněme tam bytový dům, vždyť se vejde – a byty se prodají dřív, než se postaví. Pravda – o byty v Praze je zájem. Ale zahušťovat už tak hustou zástavbu a navyšovat počet na jednom místě žijících lidí snižuje kvalitu stávajícího bydlení podstatnou měrou (lékaři i školky mají také svou kapacitu, stejně jako parkovací místa).
V celé oblasti se výrazně zvýšil ruch a s otevřením Blanky i tranzitní doprava, máme stále v pěším dosahu naprojektovanou infrastrukturu sídliště, ovšem ta je často již na hraně svých kapacit, zelené plochy mezi paneláky jako magnet přitahují developery, a najít volné parkovací místo večer je skutečně oříšek.
Potvrzuji, že večer je to tu snad horší než na Žižkově… Nechceme, aby se z Bohnic stalo další Jižní Město (a z Ostravy si pamatuji „betonovou“ Dubinu).
Výrazným prvkem sídliště Bohnice byla a je téměř všudypřítomná zeleň, celé sídliště je obklopeno ze všech stran zelení, na rozdíl od mnohý sídlišť. Objevují se zde ale návrhy projektů, které by tuto zeleň mohly ohrozit. V roce 2016 se začalo mluvit o výstavbě obchodního domu Kaufland v sousedství Přírodního parku Draháň, Botanické zahrady a bytových domů přímo uprostřed zeleně. Díky inciativě Proti-plotu zde vznikla petice proti tomuto projektu, který byl tímto prozatím pozastaven.
Ano, Kaufland měl vzniknout hned pod našimi okny, v místě, kde je nyní izolační zeleň, pěšiny, někdo by řekl – neudržovaná příroda. Ale to přece není špatně. Mohu ze svého okna v noci slyšet slavíka (vážně, žije v tom neudržovaném kusu přírody, a zpívá nám do oken, že by tam chtěl žít i dál).
Jak s tím bojovat? S neutuchající touhou stavět, zabírat volné kousky zeleně a znepříjemňovat stávajícím obyvatelům bydlení a život? Třeba tak, že dorazíte na veřejné představení projektu bytového domu K Pazderkám, která se koná ve středu 12. 3. 2025 v 18:00 ve velkém sále kulturního domu Krakov na Praze 8 (potvrzení účasti je z kapacitních důvodů nutno zaslat na e-mail uvedený v článku v posledním odkazu ve zdrojích).
Plánovaný soubor pěti osmipodlažních domů má vyrůst v pásu náletové zeleně podél ulice K Pazderkám. Projekt již prošel projednáním na komisi pro stavební rozvoj MČ Praha 8… je nereálné očekávat, že soukromý pozemek tehdy zakoupený za cca 70mil Kč zůstane trvale nezastavěný.
Nemělo by město spíš ten pozemek směnit s developerem za jiný – a zde ponechat zeleň, která nás chrání od silnice? Bohužel, vidina zisku prostě nepustí… a územní plány se dělají na míru developerům.
Plánovaná výstavba
Použité zdroje:
