Článek
Šedý zákal /katarakta/ se nevyhýbá ani pejskům a bývá příčinou postupného oslepnutí starších zvířat.
Vzácněji se může vyskytnout i u mladých pejsků, může být vrozený, po úrazu nebo jako doprovod některých celkových onemocnění.
Dominuje ovšem u starších pejsků.
Není mnoho veterinářů v naší republice, kteří se léčbou šedého zákalu zabývají, ačkoli šedý zákal se vyskytuje u starších pejsků velmi často a vede k jejich oslepnutí.
Pan doktor Beránek má obrovské zkušenosti s léčbou šedého zákalu, kterou s velkou profesionalitou a osobní péčí úspěšně provádí na své klinice v Pardubicích a Praze.
Operace šedého zákalu je téměř zázračná. Zcela slepému zvířeti může během jednoho dne zase navrátit zrak.
Neváhejte se zeptat svého veterináře, případně se rovnou obrátit na specialistu.
Šedý zákal můžete, pokud jste pozorní, na svém pejskovi pozorovat i sami. Lze ho poznat podle šedé zorničky, která se může jevit až bělavá a stříbřitá při pokročilejším zákalu.
Na rozdíl od lidí, u pejsků se operace musí provádět v narkóze. Operační výkon je relativně velmi rychlý a pejsek, který je v dobré kondici, již pár hodin po operaci radostně pobíhá.
Jak se šedý zákal operuje?
Prakticky stejně jako u lidí, tedy výměnou oční čočky. Vlastní oční čočka, která ztratila vlivem šedého zákalu svoji průhlednost, se pomocí fakoemulzifikace /ultrazvuková metoda/ rozmělní a odsaje, a na její místo se implantuje /uloží/ čočka umělá, která zůstává v oku po celý zbytek života a není potřeba o ni nijak pečovat.
V horším případě, když už je šedý zákal příliš pokročilý, se oční čočka pouze odstraní a ničím se nenahrazuje.
Neotálejte příliš s operací.
Čím pokročilejší zákal je, tím náročnější je operace a i hojení.
Jestliže se při operaci do oka podaří implantovat umělá čočka, pejsek může vidět krásně jako zamlada.
V druhém případě, kdy se vlastní čočka odstraní a oko se ponechá bez čočky, dojde také ke zlepšení zraku, ale to zlepšení není tak výrazné a navíc je zde vyšší riziko pooperačních komplikací.
Buďme vděčni za moderní medicínu a šikovné lékaře a buďme rádi, že nežijeme ve středověku. Tehdy se „operace“ šedého zákalu lidí prováděla drastickým způsobem.
Scénář byl přibližně následovný: chirurg si potřásl rukou na přivítanou s pacientem. Postavil se proti němu a přesně mířenou ranou své pěsti uhodil pacienta co největší silou do nemocného oka. Tím došlo k utržení čočky uvnitř oka a jejímu posunutí do zadní části oka. V lepším případě potom pacient nějakou dobu trošku viděl, posunutá čočka dovolila dennímu světlu částečně pronikat do oka. Nicméně zlepšení zraku bylo malé a hlavně dočasné a často provázeno obrovskou bolestí, která se časem mohla i zhoršovat. Tedy nic, co bychom chtěli zažívat na vlastní kůži.
V současnosti je operace šedého zákalu zcela bezbolestný výkon s rychlým návratem do aktivního života.
zdroje: osobní zkušenost autorky s uvedenou klinikou, autorka je oční lékařkou
