Článek
Jela jsem MHD a tam mě pobavila situace, v níž se paní snaží zlobit (asi) na svou dceru. Ne, nebyla to zloba v tom pravém slova smyslu, ale říkala to peprně: „Tohle už mě štve. Mně ani tak nevadí, že chodíš všude pozdě. Na to jsem si zvykla. Tak mně ale hergot řekni, že přijdeš za půl hodiny, a ne „za pět minut jsem tam“. Na tuhle tvou větu začínám být alergická.“ Rozhovor dopadl dobře, obě obrátily oči v sloup a pak se na sebe usmály.
Zamyslela jsem se, jaké já bych vybrala věty, které mě štvou a jsem na ně alergická. Každý z nás by určitě našel několik vět, ale v tom prvotním zamyšlení mě napadly tyto tři:
Chovají se jako zvířata
Tu větu nesnáším. Nenávidím. Tato stupidní fráze se hojně používá třeba v krimi seriálech: odveďte to zvíře… chovají se jako zvěř… které zvíře mohlo tohle udělat? Nesnáším to, protože žádné zvíře neumí mučit a týrat tak jako (bohužel) někteří lidé. Nedávno jsem omylem, opravdu omylem (sjela mně na webce myš o kousek níž) klikla na článek o středověkých mučicích nástrojích. Hned jsem se z článku odešla, ale ta hrůza mě přiměla v duchu si myslet: Bože, jak tohle mohl někdo vymyslet a používat to? Jak někdo může slyšet křik mučených a pokračovat v trýznění?
Rozhodně to nevymyslelo a nepoužívalo zvíře.
Mě ale štvou i věty, v nichž se používají zvířata negativně: to je hyenismus… hloupý osel… to je ale kráva… Já osobně tato přirovnání ani onu větu výše nepoužívám.
Lidi jsou zrůdy
Spousta lidí ne. To jsou jen někteří. O tom jsem mluvila v části nahoře. Ano, lidé umějí být zrůdní a ubližovat dětem, zvířatům, starým lidem, přírodě… ale spousta lidí takových není.
Zamyslete se, kolik lidí z vašich známých by bylo schopných týrat, mučit, někoho zabít… prostě být opravdu zlý? Když tuto otázku někomu položím, objeví se překvapení. Mnohým dojde, že nikoho takového neznají. A to je přece dobře.
Občas říkám, že rozděluji lidi do tří skupin:
1 – báječní dobří lidé, co pomáhají a opravdu dávají tomuto světu hodně.
2 – běžní lidé, co někdy pomohou, někdy jsou lhostejní, někdy i dost lhostejní, ale neubližují.
3 – ony zrůdy, co ničí, týrají, ubližují.
Nejpočetnější je druhá skupina, ale podle mého i ta první. Reklama se však dělá těm z poslední skupiny. Dříve jsem prskala, že tomu tak je, ale pochopila jsem, že se o problému musí vědět, aby se řešil. Nelze žít v idealistickém opojení, že je všechno v pořádku a že všichni jsou hodní. Ne, o tom hnusném se musí vědět, aby se s tím začalo něco dělat.
Co by se ale mělo zakázat, a neměla by se tomu dělat reklama, jsou videa na sociálních sítích, v nichž je někomu ubližováno. Ukazovat týrání zvířat, mlácení spolužáka, ponižování spolužačky… to by mělo být i trestáno. Někdo se ohání tím, že to by byla cenzura. Podle mého demokracie by neměla být omluvou pro šíření násilí. Pokud to někdo nechápe, tak to není problém společnosti, ale jeho.
Na TV Seznam běží opakování starších sezón Zákonu a pořádku: útvar pro zvláštní oběti. Ráda se na něj dívám. Ony příběhy jsou hodně k zamyšlení. V jednom díle prokurátorka žaluje muže, který napsal knihu. Po přečtení si čtenář uvědomí, že je to vlastně příběh - manuál, jak znásilňovat malé dívky. Obhajoba se dožaduje zproštění z důvodu prvního dodatku: svoboda tisku, vyznání, projevu a shromažďování.
Já jsem zastánkyní toho, čemu se v USA říká první dodatek. Toto by mělo být zajištěno pro všechny lidi. Na druhé straně, nemělo by to být zneužíváno k zvrhlostem. Pokud někdo nemá svědomí, první dodatek není pro něho.
U zpráv, kde někdo týral či mučil, klidně napíšu: to je ale zrůda… nemám však ráda toto označení pro všechny lidi, když jich je tolik dobrých.
Takhle to vždycky bylo (takhle se to ale vždycky dělalo)…
Na tuhle větu mám alergii. Ne všechno bylo špatné v minulosti, leccos bylo ale horší. Někteří se však neumějí smířit s tím, že se časy mění. Taková klasika. Pomáhám v kočičím útulku. Nyní se dělá dost velká propagace, aby se kočky nechávaly kastrovat. V tom slyšíte někoho říct ten hloupý ubohý názor, že se dřív koťata topila… nebo třeba o norování. Psala jsem článek proti norování lišek a objevily se komentáře „takhle se to vždycky dělalo.“ To je ale „inteligentní“ argument. Tak argumentují ti, co vlastně nemají co říct.
S touhle mentalitou by opravdu lidstvo došlo daleko. To, že se něco někde dělalo, nemusí znamenat, že to bylo správné. Co kdyby se nic nezměnilo od středověku, kdy se tak hojně mučilo a upalovalo? Dříve nemohly ženy volit. Až v roce 1893 se situace změnila (na Novém Zélandu). Od té doby se ženy začaly více angažovat, aby mohly volit, pracovat, být součástí rozvoje společnosti, podílet se na vedoucích pozicích. Kolik z nich si asi vyslechlo „takhle to ale vždycky bylo, ženy mají být u plotny v domácnosti“?
Jsou samozřejmě věci, které byly dobré. Hospodářská zvířata se pásla na loukách, lidé neničili tak přírodu, do oceánů se neodhazovaly odpadky, řeky se netrávily kyanidem… to, co bylo dobré, to si vezměme z minulosti.
Časy se mění, a ačkoliv někde lze říct: takhle se to vždy dělalo, v mnoha případech je nutné zapomenout na „takhle to vždycky bylo“ a změnit to k lepšímu.
