Článek
Zapadlá noční kavárna U Lefflerky na pražském Novém Městě, nebyla místem pro slabé povahy. Její majitelka, stará vdova Lefflerka, proslula svou nekompromisní povahou a nebála se z podniku sama vyhodit i ty nejotrlejší opilce. Její opovržení nesměřovalo jen k rváčům, ale i k pravidelným hostům, pražským umělcům.
Hlavním důvodem byla její dcera Lidunka. Nemocná dívka, kterou literáti a malíři tak rádi obletovali. Její tuberkulózou zasažená tvář získala přízračnou krásu, která fascinovala všechny jejich návštěvníky.
Realita života byla zdrcující
Spolu s matkou, majitelkou kavárny, sdílela Lidunka miniaturní prostor, který byl během noci rušnou kuchyní plnou kouře z cigaret a výparů alkoholu, aby se k ránu proměnil v jejich jedinou ložnici. Neměly prostředky na to, aby žily jinde, a tak obě spaly jen ve dne, když hluk utichl.
Umělci skládali slečně Lidunce vášnivé sonety, a lékaři snili o zázraku, který by tuto krásku zachránil před nezvratným koncem. Přesto nikdo z nich nedokázal změnit to, co ji skutečně zabíjelo.
Matka ve slovech umělců neviděla romantiku a budoucnost pro dceru, ale prázdné sliby a hrozbu.
Když se Lidunka dusila kašlem a plakala, matka jí bez obalu říkala:„Je mi tě líto, holka, že trpíš. No ale věř, tisíckrát by ti bylo líp v Olšanech, než kdybys dala slechu kterémukoliv z těch bláznů, kumštýřů…“
Srážka bohémských ideálů s realitou
Básníci a spisovatelé protestovali proti jejím nařčením, ale Lefflerka je usadila rázným gestem a drsnými slovy: „Dovedete krásně mluvit, psát i milovat… ale když vás přejde fantas, necháte holku umřít hlady a chytíte se nové.“
Tato drsná pravda, pronesená navíc hrubým slovníkem, odhalila odvrácenou tvář bohémského života, plného přelétavosti a nezodpovědnosti. Dokonce i mezi samotnými umělci zavládlo ticho a stud, když si uvědomili, že v jejích slovech je víc pravdy, než si chtěli připustit.
Když vášeň nestačí a nastoupí pomsta
Když se jeden z drzých umělců odvážil Lidunku políbit, stará Lefflerka nezaváhala a zaútočila na něj lahví od piva. Tento incident vyústil v dlouhodobý bojkot kavárny ze strany umělců.
Teprve o měsíce později, opilí a toužící po pomstě, se rozhodli k Lefflerce vrátit s plánem si s ní krutě zahrát a vysmát se jí. Jejich pomstychtivý plán se však rozplynul ve chvíli, kdy vtrhli do ztemnělé kavárny a spatřili tragickou scénu, která navždy změnila jejich pohled na život a smrt.
Smrt mladičké Lidunky přišla nevyhnutelně, a zanechala v slzách ty samé umělce, kteří její utrpení sice opěvovali, ale z toxického prostředí, které ji pomalu otravovalo, jí nepomohli.
Její „černý katafalk“, postel umístěná uprostřed jejich zakouřené kuchyně, zasáhl všechny, kdo hledali krásu v utrpení, namísto aby se pokusili změnit drsnou realitu.
Zajímá vás zapomenutá historie?

