Článek
Stepan Bandera, který strávil většinu války v koncentračním táboře, protože se Němcům zdál těžko kontrolovatelný, není hlavním tématem tohoto článku. Slouží ale jako ideální model situace, která čím dál více rozděluje společnost nejenom na mezinárodní úrovni, ale i na úrovni lokální.
Bandera a banderovci se stali jedním z hlavních argumentů protiukrajinsky naladěných spoluobčanů. Banderovci, kteří nemají na Ukrajině vyloženě negativní reputaci totiž kolaborovali s nacismem a vyvražďovali, kromě jiných, československé občany. Dle této logiky bychom tedy neměli podporovat národ, který se nedistancoval od podobných zločinců. Nepovedlo se mi ovšem zaregistrovat, zdali si někdo položil otázku, proč není na Ukrajině vnímán Bandera a jeho skupina pouze jako zločinci a kolaboranti. Koneckonců, Němci během druhé světové války zavraždili desítky tisíc Ukrajinců. Odpověď není příliš složitá. Po brutálním leninském a ještě brutálnějším stalinském teroru je Stepan Bandera osobností, která se pokusila proti tomuto režimu postavit za cenu volby menšího zla, za které v té době vyhodnotil nacistické Německo. Tento fakt se současné ruské propagandě nehodí, a proto vytvořila teorii o nacistické Ukrajině, kterou podporovatelé Ruska rychle přejali, ale realita hovoří jasně. Sovětský Svaz byl pro tehdejší Ukrajince větším zlem než němečtí nacisté. Bylo to zlé rozhodnutí? Dnešní optikou těžko soudit, hodí se však připomenout, že co do počtu obětí, komunismus daleko předčil oběti nacismu (k tomu je ovšem spravedlivé dodat, že komunismus měl bohužel mnohem delší dobu k páchání zvěrstev). Účelem tohoto článku není obhajoba banderovců, ale nastolení otázky, jestli by nestálo za to podívat se na věc nejen pohledem naším, ale i pohledem ukrajinským?
Pro další příklady omezeného vnímání světa a událostí kolem nás není potřeba chodit daleko. Husité jsou mnohými vnímáni jako bojovníci proti útlaku českého národa. Obyvatelé dnešního Polska, Německa, Slovenska či Rakouska by na ně ale oprávněně mohli mít jiný pohled, jelikož husitské „Spanilé jízdy“ přinesly pramalou radost sousedním státům. A není potřeba chodit do zahraničí. Katolíci povraždění přívrženci husitů jenom proto, že měli jiný náhled na víru, jejíž filozofii často ani sami nerozuměli, by současný veskrze pozitivní pohled na husity také pravděpodobně nesdíleli, pokud by měli tu možnost. V době husitské koneckonců můžeme nalézt další příklad významné osobnosti, jejíž obraz je vnímán různě v závislosti na státu, ve kterém se nalézáme. Císař Zikmund. Pro většinu Evropy jeden z nejvýznamnějších středověkých panovníků Svaté říše římské, pro Čechy pouze „liška ryšavá“, jejíž obraz byl na desetiletí poškozen adorací husitského hnutí.
Obdobně omezené vnímání světa se objevuje i v mnohých komentářích k politické situaci v zahraničí. „Proč si hlupáci v Německu zvolili SPD namísto AfD?“ „Proč američtí balíci volili Trumpa místo progresivní Harris?“ „Proč Syřané chtěli svrhnout Asada, když místo něho přišli islamisté?“ Odpověď může být dvojí. Buď jsou v daných státech opravdu hloupí a neschopní obyvatelé, nebo naopak mají trochu více informací o tom, jak se jim v jejich domovině žije, jaká je jejich historie a jaké jsou jejich vyhlídky na budoucnost. Namísto toho abychom tento fakt přijali, pohlížíme na ně jako na nesvépravné chudáky v tom lepším případě, v tom horším případě jako na zločince, kteří si naší pomoc či pochopení nezaslouží.
Neschopnost přenést se přes náš „český“ pohled na svět a vnímat i náhled druhé strany by nemusela znamenat příliš zásadní problém na lokální úrovni. Koneckonců, životní situaci většiny z nás nijak zásadně neovlivní to, kdo bude vládnout v USA nebo koho považují na národního hrdinu na Ukrajině, byť si na těchto tématech mnozí úspěšně staví politickou kariéru. Bohužel se ale česká společnost podle názorů na otázky, o kterých většina nemá ani nejmenší ponětí, velmi významně dělí. Namísto společného srozumění se s faktem, že každá mince má dvě strany a že jako vnější pozorovatelé máme velmi omezený pohled na věc, vytváříme rozpory, které budeme těžko žehlit.
