Článek
Pokud si pořídíte štěně, váš život to zcela jistě obohatí. Vzpomenete si na taneční hodiny a s bravurou se pohybujete mezi plyšáky a žvýkacími kroužky. Místo na rameni partnera spočívá vaše ruka na mopu, kterým nestíháte likvidovat loužičky a u toho přemýšlíte, že to štěně bude mít někde nějakou vadu, protože teče až moc. Když se ponoříte do takového mudrování příliš, stoupnete na míček a v tu ránu se vaše mysl začne zabývat úrazovým pojištěním a ordinačními hodinami chirurgů a ortopedů v nejbližším okolí.
Z rychlého tempa soužití se štěnětem vás nevytrhne ani soumrak. Chlupáčovy ledviny a střevní peristaltika kašlou na denní či noční dobu, a tak si užíváte i chladu nočního života. Dozvíte se, kde se schází k mejdanu sousedovic kočky a kocouři, kam si to dupe ježek a kde všude slídí kuna. A taky víte, kde by sousedé měli hledat kočky, které se z mejdanu nevrátily domů. Ale do toho se vám moc nechce, protože i výr musí být z něčeho živ.
Jak jde čas, teplota klesá, ale noční život na podzim určitě není o tichu. Na podzim si u nás vyřizovali vzkazy nejméně tři jeleni. A že každý z nich měl o tom druhém velmi nelichotivé mínění, brali to hoši pěkně zhluboka, od podlahy a z plných plic. Nevyřídili si ty své antipatie za jednu noc a tak se sousedka, v té době v požehnaném stavu rozhodla, že pohádka O Smolíčkovi s jeho voláním: „Přes hory, přes doly, mé zlaté parohy, kde se pasou?“, rozhodně nebude patřit k nejoblíbenějším, které by s chutí vyprávěla dětem. Všichni jsme totiž věděli, že jeleni se nám pasou pod zahradou a kvůli spánku by bylo záhodno, aby se pásli u všech čertů.
Když napadne sníh, noční život se ztiší, ale nepřestává. Ráno si ve sněhu přečtete, že lišáka opravdu zajímalo, zda je kurník dobře zabezpečený, srnky zase, zda nejde ze staré kupky sena vytáhnout pár poživatelných stébel a i prasata se přijdou přesvědčit, jestli někdo ze sousedů nevyhodil na kompost náhodou kus chutné dýně. A jako šňůra korálků se zahradou vinou stopy myšek, přičinlivě shánějících, co kde slepicím přes den upadlo od zobáku.
Takové noci jsou plné chladu, a když se teploměr zimomřivě klepe níž než deset čárek pod nulou, přemítáte, kdy už to psí mrně bude mít dostatečně vyvinutý měchýř, aby vás ušetřilo jiskrné noční oblohy. Ale štěněti je to jedno, den nebo noc, sníh je prostě prima věc k válení, hrabání, klouzání i ke kousání, a protože má kožich jaksepatří, vůbec nechápe, proč tak pospícháte zpět do domu, kde ta skvělá bílá nadílka schází. A pak, vždyť přece nizoučko nad obzorem dominuje zimní obloze souhvězdí Velkého psa, z něhož nejjasněji září Sírius, hvězdná patronka všech psů i štěňat. A štěně to ví, takže se bezhlavě vrhne do kupy sněhu, odkud se samo nevyhrabe a žaluje té patronce na nebi, že to jeho vysvobození moc dlouho trvá.
Když se indiánský Měsíc hladu ujal vlády, noční chlad potvrdil, že únor je opravdu zimní měsíc. Zima se zavrtává do kostí i přes několik vrstev oděvů a měsíc dokazuje, že pouliční lampy v něm mají silnou konkurenci. S měsícem a hvězdami nad hlavou se zadíváte do tmy a jste zase dítětem a máte jít spát. Tatínek položí na stůl soubor vinylových desek a jejich obálce dominuje smutný dívčí obličej zalitý světlem měsíce. Je vám té dívky líto ještě dřív, než z gramofonu zazní první tóny Dvořákovy Rusalky a hudba i zpěv v dětské dušičce namíchají smutek i krásu zároveň. S věrným medvídkem Kuličkou se noříte do říše snů, kam vás doprovází Rusalčin nářek: „Kde jste, kouzla letních nocí, nad kalichy leknínů?“
Než se vzpomínka stačí pořádně rozvinout, přehluší ji úplně jiné árie. Zezdola, někde od mokřadů se naplno ozvou jásavé hlasy jeřábů, kteří se vrátili z daleka do svého hnízdiště a v té úplňkové noci rozhlašují na všechny strany, že bez ohledu na zimu, sníh či bláto chystají zásnuby a budou tančit svatební tance a zpívat a zpívat z plna hrdla, dokud nepřivolají jaro.
Antonín Dvořák je bezesporu velký skladatel a Ludmila Jiřincová světem uznávaná malířka. Přesto jsem objevila jejich konkurenci ve studené noci tři kroky za naším prahem. A to by člověk řekl, že letní noci jsou mnohem inspirativnější…
