Článek
Nevím zda Čud je státem, zemí, kontinentem, ostrovem či poloostrovem. Nevím, zda se v Čudu vypínají hory až do nebe, šumí tam husté lesy, prostírají se široširé pláně savan a stepí. Také nevím, zda v Čudu zurčí potoky, řeky se hrnou kupředu dravě jiskřivými vodopády či plynou rozvážně, doširoka rozlité v majestátní proudy veletoku.
To všechno o Čudu nevím. Jistojistě ale vím, že Čud je nadmíru bohatý ba dokonce přebohatý. Ztratili jste zlatý řetízek, hodinky, prstýnek? Jsou v Čudu. Postrádáte peněženku, kabelku, deštník? Slyšeli jste. Jsou v Čudu. V Čudu ovšem najdete i jiné věci. Jsou tam třeba i hromady kapesníků. Ne papírových, ale těch nejjemnějších batistových, kterými vás opakovaně zásobovala vaše babička spolu s proslovem o nezbytnosti tohoto kusu textilu. Zapalovače, které jste záviděli tátům a škemrali o ně tak dlouho, až vám je nakonec dali, tvoří v Čudu do daleka se táhnoucí hady. Panenky, medvídci, brýle, falešné zuby, míče a míčky všech velikostí i barev… To vše v Čudu je.
Potíž je, že čím více se o Čudu mluví, tím méně se ví, kde je. A že byste se chtěli do Čudu dostat, vám garantuji. Kromě věcí jsou v Čudu i leckteré vaše ideály, snahy a předsevzetí. A taky lásky. Dětsky rozmarné, ale i ty, které rez nepoznamenala ostrými zuby. Ano, v Čudu je spousta zbytečných věcí, na které se dávno zapomnělo, ale i takové pro které srdce dosud krvácí nebo díky nimž je notně zjizvené.
Chtěla bych někdy cestu do Čudu najít. Ne, neodnesla bych nic. Jen bych některé věci ráda pohladila, postála u nich… Za prozrazení cesty bych ráda zaplatila i hodně vysokou cenu.
Ale na druhou stranu není v Čudu všechno. Něco je totiž i fuč. To je horší. Fuč není něčím vzdáleným kdesi za obzorem. Fuč je definitivní stav. Věc, která je fuč se rozpadne na atomy, částice atomů, částice jejich částic a zmizí tak definitivně. Kéž by fuč byly jen věci, na které chceme zapomenout, vymazat, vygumovat je z paměti na věky věků. Fuč je jako zaklínadlo, po jehož vyslovení věci zmizí jako králík vytažený z klobouku a kouzelníkem odhozený kamsi do prostoru. Jen si nahlas to slovo sami řekněte - fuč! Jako závan větru, který odnáší vůně do daleka. Fuč je jednou provždy. Ale povím vám, ta cesta do Čudu, ta mi nedá spát…
