Článek
Žluté odbory: Historie, rizika a česká zkušenost
Odbory vznikaly na přelomu 18. a 19. století jako přirozená reakce na prudce se měnící pracovní podmínky v období industrializace. Dělníci se začali sdružovat, aby vyjednali férovější mzdy, bezpečnější prostředí a aby získali zastání vůči zaměstnavatelům, kteří tehdy drželi téměř neomezenou moc. Z původně neformálních spolků se postupně staly instituce s významným vlivem na sociální politiku, pracovní právo i životní úroveň zaměstnanců.
ROH – odbory jako nástroj státu
V československém prostředí sehrálo klíčovou roli Revoluční odborové hnutí (ROH), které existovalo v letech 1945–1989. Zpočátku mělo ROH skutečné odborové ambice, ale po nástupu komunistického režimu se proměnilo v prodlouženou ruku státu. Nebylo protiváhou zaměstnavatele – naopak podporovalo oficiální politiku a zajišťovalo, aby zaměstnanci plnili plán a udržovali „pracovní morálku“. Kolektivní vyjednávání neexistovalo v pravém slova smyslu, protože stát byl zároveň zaměstnavatelem i regulátorem. ROH tak postupně ztratilo charakter skutečné odborové organizace a fungovalo spíše jako administrativní a výchovný nástroj režimu.
Žluté odbory – moderní forma starého problému
Termín „žluté odbory“ označuje odborové organizace, které ve skutečnosti nehájí práva zaměstnanců, ale jsou podřízené zájmům zaměstnavatele. Jsou to odbory „na oko“, založené nebo skrytě kontrolované firmou, aby oslabily skutečné odborové vyjednávání. Často vznikají tam, kde má zaměstnavatel zájem vyhnout se tlaku nezávislých odborů, ale přitom chce navenek působit, že existuje sociální dialog.
Na první pohled mohou žluté odbory působit jako legitimní, protože používají stejnou terminologii, organizují volby a vydávají prohlášení. Ve skutečnosti však nedokážou vyvinout na zaměstnavatele žádný tlak – a často jej ani nechtějí vyvíjet. To je zásadní problém: odbory bez nezávislosti ztrácejí smysl.
ROH vs. žluté odbory – překvapivé podobnosti
Ačkoliv ROH působilo v úplně jiné době a v podmínkách totalitního státu, existují určité podobnosti:
- Nedostatek nezávislosti: ROH bylo řízeno shora politickou mocí, žluté odbory jsou ovládány zaměstnavatelem. V obou případech neexistuje skutečná možnost odporu.
- Omezený tlak na zlepšování podmínek: Ani ROH, ani žluté odbory nevystupují proti tomu, kdo je fakticky kontroluje.
- Zastírání skutečných problémů: Obě struktury mohou vytvářet iluzi, že pracovníci mají zastání, i když ve skutečnosti jejich hlas není slyšet.
Rozdíl je především v tom, že ROH bylo politickým nástrojem v celostátním měřítku, zatímco žluté odbory vznikají na úrovni jednotlivých podniků a jejich hlavním cílem je oslabit skutečnou kolektivní sílu zaměstnanců.
Negativní vliv žlutých odborů
Žluté odbory mají několik zásadních dopadů:
- Oslabují práva zaměstnanců, protože nemají motivaci ani odvahu vyjednat lepší podmínky.
- Znepřehledňují prostředí, zaměstnanci často nepoznají, že jde o pseudoodbory.
- Narušují důvěru v odborové hnutí jako celek, protože lidé pak mají pocit, že „odbory stejně nic nedělají“.
- Dávají zaměstnavateli větší moc, protože vytvářejí falešný dojem dialogu.
Jak na žluté odbory reagují Češi
V české společnosti vyvolává fenomén žlutých odborů spíše nedůvěru. Češi obecně nemají k odborům tak silný vztah jako například obyvatelé Skandinávie nebo Německa, a právě žluté odbory tuto důvěru dále oslabují. Když se v médiích objeví informace o odborech založených či ovlivňovaných zaměstnavatelem, reakce bývají převážně kritické. Lidé je často označují jako „divadlo pro zaměstnance“, „firemní přívěsek“ nebo „odbory jen podle názvu“.
Zároveň však roste povědomí o tom, že skutečné odbory mají význam – zejména v situacích, kdy se někde objeví jejich žlutá konkurence. To vede část veřejnosti k tomu, že si více uvědomuje rozdíl mezi autentickým zastupováním pracovníků a pouhou imitací dialogu.
