Článek
Před asi desíti léty jsem poprvé poznal co to znamená mít problém s prostatou. Nebylo mi tehdy ještě ani 40 let a tak jsem nepředpokládal, že jde o něco vážnějšího nebo trvalejšího. Prostě jsem jen najednou v noci musel často na toaletu. Časem ale, když problémy neustupovaly, naopak se zhoršovaly, došel jsem k názoru, že je čas to nějak řešit.
Nejprve jsem před spaním začal na radu táty brát Ibalgin, ten sice problémy neodstranil, ale frekvence nočního močení se přeci jen snížila.
Pak jsem ale v televizi viděl rozhovor s urologem, který mluvil o mně známých potížích a dokonce zmínil, že to někteří lidé řeší právě tím ibalginem, což není dobře, protože máme mnohem lepší a účinnější léčiva.
Rozhodl jsem se tedy odhodit stud, který člověk tak nějak u některých lékařských oborů přece jen cítí a k jednomu urologovi se objednal.
Vyšetření proběhlo standardně, prohmatání prostaty, močení na „mlýnek“ za účelem zjištění průtoku moči atd. Rezultát zněl "zdráv"!
Prostata prý zvětšená nebyla, bakterie v močovém ústrojí se také nevyskytovaly, takže prý nebylo jak mi pomoci, snad jedině méně odpoledne pít.
Protože ale problémy neustupovaly, spíš naopak, (nebylo výjimkou, že jsem musel na toaletu i 8 za noc), vyhledal jsem jiného urologa.
Opět mnoho vyšetření, dokonce proběhla i poměrně bolestivá endoskopie, ale nic. Postupně mi byly ordinovány všechny léky, které by mohly pomoci. Nepomohly.
Nakonec pan doktor přišel s nápadem operačního zákroku, který zlepší průchod moči prostatou. To se prý většinou provádí, když je zvětšená, ale mohlo by to prý pomoci i u té mé standartní. Nepomohlo. Zákrok navíc k mým původním problémům přidal několik dalších. O tom, že toto riziko hrozí se pan doktor jaksi zapomněl zmínit.
Po asi dvou letech jsem tedy vyhledal urologa číslo 3.
Tentokrát to byl doktor, kterého předcházela výborná pověst a dostal jsem se k němu trochu protekcí.
Absolvoval jsem opět všechna vyšetření které už jsem znal, včetně mého oblíbeného endoskopického, k tomu ještě pár dalších. Pomale jsem si začínal připadat jako pacient profesionál. Vyzkoušel na mně opět všechny léky, které připadaly v úvahu. Opět bez výsledku. Já zatím samozřejmě hledal a googlil. Vím, že lékaři nemají toto samovyšetření rádi a tak jsem to nikdy nezmiňoval. Nakonec jsem to ale nevydržel a zeptal se: "nemohla by to být chronická prostatitida"?, „už to tak vypadá“ odpověděl lékař. „A je tedy problém, když to budu řešit před spaním tím ibalginem, který na to jako jediný zabírá"?"Ne, není“, řekl urolog a já věděl, že jsem zbytečně proseděl desítky hodin po čekárnách a že možná lékařská věda není tam, kde jsem předpokládal, že je.
